NAROD MA PRAVO SE BRANIT
wtorek, 29 listopada 2005
4.12.2005 Hotel Pauliny, Horackova 1096, Praha 4, blizko stanice Pankrac

Pozvanka na setkani skutecnych demokratu v nedeli
4.12., zahajeni v 10.00
Program:
1.Informace o celosvetovem hnuti za primou demokracii. Po prvni mezinarodni konferenci o PD v dejinach, usporadane HzPD v Pribrami 1998, se rozvinula celosvetova sit aktivistu a odborniku, sdruzujici hlavne Americany a Evropany, kteri o sobe drive nevedeli. Konference se zucastnili lide ze
vsech svetadilu krome Afriky. Nasledovaly dalsi konference: Ateny/Delfy, Mnichov, Budapest, Brusel, Bratslava, Lund, Praha, naposled opet Praha (zari 2005). NEJSME SAMI!
Hlavni smery: Iniciativa a referendum, deliberace, prima ucast pri sestavovani rozpoctu (Porto Alegre, Albacete ....), obcanske ustavy, PD strany (zatim jen pokusne), komplexni alternativni modely - vsechny
obsahujici spolecne prvky, prestoze autori nemeli zadne kontakty, elektronicke hlasovani jako predpoklad budoucich PD systemu ....
2.Diskuse o navrhu na Obcanskou ustavu pro CR (informace v kostce budou na letaku)
3. Informace a diskuse o vznikajici strane DEMOKRACIE
4. Prezentace a diskuse o alternativnich hlasovacich a volebnich modelech
5. Diskuse o moznosti vytvorit platformu pro predvolebni spolupraci mezi malymi stranami a organizacemi, ktere by se samy neprosadily, za ucelem prekonani bariery 4 % a dosazeni reprezentace v parlamentu.
Navrh:
Priklad: kandidat/kandidati HS a Zelenych bude/budou kandidovat v obvodu/obvodech, kde maji nejlepsi sanci. Petr Czasch bude kandidovat za Demokracii v oblasti Bruntalu. Pan Ing. Hromadko by se mohl dotazat Strany za zivotni jistoty, zda by meli zajem o spolupraci. Organizace, ktere nechteji pusobit v ramci strany, mohou podporit alianci tim, ze budou volit jeji kandidaty a informovat sve kontakty.
V parlamentu bude kazdy poslanec aliance reprezentovat svou vlastni stranu/organizaci a sve volice. O alianci uz nemusi byt rec. Vsichni by meli pozadovat, aby se parlament zabyval navrhem Obcanske ustavy a pak aby byl tento navrh predlozen k diskusi obcanum a hlasovani v celostatnim referendu.
Navrh je tedy v podstate: Vytvorit verohodnou alternativu CISTYCH RUKOU k velkym, ale zdiskreditovanym stranam. Diskuse o financovani a vnitrni organizaci mohou byt zahajeny na setkani v Pauliny. Organizace setkani: Kolem poledne si kazdy muze dat obed v prilehle restauraci. Predstavitele
medii budou na obed pozvani. Odpoledne kolem 14.30 bude obcerstveni zdarme (jednohubky, kava, caj). Diskuse muze pokracovat tak dlouho, dokud si budou ucastnici prat. Neni treba se prihlasit, staci prijit, i pozdeji po zahajeni.
Informujte, prosim Vase kontakty - obcany, kteri to mysli s demokracii vazne. Vsichni takovi jsou vitani.
Tesim se na shledanou!
Jiri Polak
mailto:jiri.polak@swipnet.se
----- Original Message -----

From: "Ivo Dokoupil" <ivo.dokoupil@worldonline.cz>
Sent: Monday, November 28, 2005 11:16 PM
Subject: Pozvanka na setkani skutecnych demokratu
niedziela, 27 listopada 2005
Všichni jsme byli dnes 23. listopadu 2005 u Okresního soudu v Přerově svědky

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe

 Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.

           § 80, odstavec 6 zákona 6/2002 Sb.  O soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudù a o znění některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)http://www.mvcr.cz/sbirka/2002/sb004-02.pdf

 

Všichni jsme byli dnes 23. listopadu 2005 u Okresního soudu v Přerově svědky,

že soudce Michal Jelínek, předseda senátu svým chováním porušil kromě dobrých mravů ustanovení tohoto paragrafu vůči úctyhodným účastníkům přítomným v soudní síni v závěru vleklého a vlekoucího se procesu s Vladimírem Hučínem, někdejším dlouholetým pracovníkem Bezpečnostní informační služby.  Byli jsme svědky situace, kdy se konkrétně a otevřeně a zjevně celým výrazem vysmíval člověku,  který by mohl byt jeho otcem (jak hrůzná představa). Dopustil se tohoto porušení zákona  při  velmi závažné závěrečné řeči, při které nesmí být obviněný přerušen soudem .

 

Tohoto práva Vladimír Hučín využil beze zbytku a brilantně. Vmetl soudci i státní zástupkyni do tváře to, čeho se jim výchovou ani studiem nedostalo, poukázal na absenci charakteru, nutného k výkonu soudcovského povolání a na důsledky, které jim tento postoj a počínání přinese v životě.

 

Soudce se povýšeně a zle usmíval. Nikdy jsem takový výraz na tváři nikoho neviděla.  Působil dojmem, jako by se těšil, až to Vladimíru Hučínovi (který jakoukoli vinu popírá), a konečně před veřejností a přáteli (po  jejich velmi silném několikaletém úsilí, aby bylo naplněno ústavní právo a proces byl veřejný) a před úctyhodnými advokáty vysokých odborných i morálních kvalit, měl možnost tuto skutečnost nezvratně prokázat,   při vynesení rozsudku, předem připraveném, „osolí“.

 

Soudce tímto ohavným gestem zpochybnil veškerou vážnost a nezávislost  soudcovského stavu, prozradil se.

 

Vysmál se celému životu Vladimíra Hučína a jeho úsilí o vybudování spravedlivé společnosti, zbavené komunistické a totalitní hydry.

 

Vysmál se otevřeně létům, které tento člověk strávil v komunistických věznicích,  za svůj aktivní odpor vůči zákonem odsouzenému  zločinnému komunistickému režimu a boji proti jeho slouhům.

 

Vysmál se zjevně  i jeho desetileté práci v bezpečnostních složkách státu, kde se snažil budovat a ochraňovat demokracii v teto zemi, jak mu velel zákon a jeho svědomí.

 

Vysmál se člověku, který před tímto soudem prokázal, že byl vyhodnocován jako vynikající pracovník svými nadřízenými, konkrétně dnešním ministrem vnitra.

 

Vysmál se mu tváří v tvář ve chvíli, kdy Vladimír Hučín, oběť zločinného  komplotu, což bylo před soudem jasně svědecky  prokázáno, oběť sil nepřátelských demokracii  ve zpravodajské službě, napojené na komunisty a neméně nebezpečné sociální demokraty, byl nucen obhajovat svou nevinu, zatímco je na soudu, aby obviněnému  údajnou vinu prokázal.

 

Vysmál se mu den před vynesením rozsudku. Jistě věděl proč.

 

Nebyl to hezký úsměv, na jeho tváři byl těžko popsatelný výraz, výsměšný, shovívavý úšklebek, výraz člověka, disponujícího neomezenou mocí, kterou mu dává pouze soudcovský talár, oddělující jej od řadových občanů.  Výraz člověka, který má za zády státní a politický aparát a je si toho plně vědom. Nebyl to radostný úsměv z dobře splněného zadání. Byl to naprosto urážející a ponižující úšklebek.

 

Zapomněl, při vidině kariéry (jak mu Vladimír Hučín velmi srozumitelně připomenul, stejně jako státní zástupkyni), že kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.

 

Státní zástupkyně se nesmála. Patrně nesplnila úkol. Všechny body pracně vykonstruované obžaloby byly, jak jsme byli v hojném počtu svědky, vyvráceny.

 

Dost možná, že se Vladimír Hučín zítra při vynesení rozsudku nebude mít čemu smát. Morálně stojí tak vysoko - a je si toho vědom - že se jej žádný úsměšek na tváři člověka v soudcovském taláru,  jenž žádný charakter nemá,  nemůže dotknout. Rozsudek na této skutečnosti nemůže nic změnit. Vladimír Hučín se  ctí obhájil svou nevinu a může hrdě pohlédnout do očí komukoli. Na rozdíl od soudce Michala Jelínka.

 

Chci za všechny účastníky poděkovat Vladimíru Hučínovi za jeho statečnost a rezistenci, stejně, jako on veřejně poděkoval v soudní síni lidem, kteří v něj věří a po celou dobu jej v jeho boji podporují. To jsou skutečné hodnoty, které v životě rovných lidí něco váží.    

 

Claudie Nikolajenková, Přerov 23. listopadu 2005

 

Prilis silny zazitek - Weblog SOWA Cesko je idealni.

Prilis silny zazitek

Stavila jsem se jeste na chvili na internetu v Prioru, nez prijde moje bytna domu. Uz tam psal raport Jan Sinagl. Musim rici ze se opravdu snazi. Schytal to a zas ho soudce vyrazil. Pro nic za nic. Nesmyslne par vterin pred ukoncenim celeho jednani:-). Na Virtually ma ze vcerejska clanek a reakce v komentarich uz vypadaji jinak.

 

Soudce vykazal Jana Sinagla fakt bez duvodu a tez hodlal vykazat Zbynka Horwatha, neco rekl pres rameno sousedovi nez se zacalo. To svet opravdu nevidel. Vcera napominal "ty dve zeny" v druhe rade, at nehovori. Neco si spitla pani Hucinova se starou pani, pritelkyni. Je zde mnoho starych lidi, jsou nedoslychavi, invalidni, nemotorni, delaji hluk holemi, narazeji, neslysi se kdyz mluvi, Johnovi taky parkrat upadla hul, je po operaci patere, musí stat, no proste s nami Jelinek neni pri nastupu spokojen. Pri jednani ale by bylo slyset spendlik upadnout. Jen stale nekdo susti:-).

S tim odsouzenim se to ma ponekud jinak, podle Johna Boka i obhajcu. Kdyby Vladimira Hucina osvobodili, coz by bylo spravne a spravedlive, nebot dukazy nebyly, nebo naprosto chatrne a neprime, tak by tim usvedcili puvodni statni zastupkyni Lenku Sromovou, ktera obzalobu o 29 stranach z 6.12.2001 vypracovala, tedy lepe vymachinovala (jak psal z vezeni ing.arch. Lumir Simecek, roznez  signatar CH 77, který si podporu V.H. odsedel natvrdo  2+3mesice, ac byl timto durazne varovan, timto mu vyslovuji svou uctu – pozn.C.), ze byla naprosto podjata a pracovala na politickou objednavku. Chrani jeji kuzi.

 

Prala bych vam slyset, kdyz tam Vladimir predcital a rozebiral a vysvetloval clanky ze Zifcakova Noveho Bruntalska stareho data, ktere slouzily, ci mely slouzit jako primy dukaz proti nemu v bodu sireni poplasne zpravy. Skutecne nevim, kde to zijeme. Jeste ze Vladimira mame. Jinak by to bylo na hromadnou sebevrazdu z ostudy. Plna soudni sin prece jen napravuje reputaci, byli i mladi.

 

Doufejme, ze se zitra dostavi sdelovaci prostredky, dnes byla pani z Olomouckeho dne ci moravske CTK. Je hodna. Je stejne zhnusena a sokovana jako my, na toto si nelze zvyknout, ani k tomu neni zadna pricina, naopak. Budou se podnikat dalsi kroky a cistit, cistit a cistit. Co je moc, to je moc.

 

Vsichni jsme chteli Vladimirovu rec slyset, a veru, stalo to za to! Vladimir mluvil spatra a na nic nezapomnel, nic nevynechal. Servitky si opravdu nebral, ale mluvil velmi vecne a umerene. Je hrdy a zna svou cenu. Nepovolil ani tehdy, kdy jeho zene a tim i jemu kdysi vyhrozovali, ze dceru rozpusti v kyseline dusicne, coz u soudu taky zaznelo. V zaverecne reci obvinil statni zastupitelstvi ze zlocinneho spolceni. Nemohli jej prerusit. Tak se mu aspon Jelinek do oci vysmival; vedel asi proc. Zaverecna rec V.H. byla takove kvality, tak zasadni, ze neco takoveho tato jednaci sin, a nejen tato, jeste nikdy neslysela. I kdyby byl V.H. odsouzen, coz advokati nevylucuji,  nebot vec je pripravena ucelove, vse se jiste zuroci.

Jelinek si vubec neuvedomuje, ze existuji moralni hodnoty, tento rozmer proste nema. Naopak prisedici soudce, ve chvili kdy V.H. plasticky licil jak soudce Jelinek skonci (jako soudkyne Svatosova u KS v Ostrave, kdy mela pri setkani s nim, pote co se schovala, des v ocich), tedy myslim, ze Gibal se evidentne skodolibe tesil z toho, co si Jelinek musel vyslechnout. Hrozne vztahy. Vidim skryvany souboj mezi statnim zastupitelstvim a soudem, jisty politicky kalkul.

Co asi vubec nechapou, jak rika Vladimir, je hojna ucast verejnosti na kazdem soudnim rizeni, i na tech co nebyla verejna. Bylo plno a pekna atmosfera. To soud evidentne zaskocilo, ze stale a stale lide prijizdeji a jeste vice. Vladimir verejne vsem lidem podekoval a vzpomnel nasili, ktereho se jim dostalo a nasledneho vlaceni po uradech, Jitku Krystlovou, vysetrovatalku UDV (ta nemuze je slaba po prodelane nemoci) i neboheho dr. Chmelare. Mluvil o jeho rodine, o manzelce - nyni vdove, ktera prisla krome muze o zdroj obzivy, nebot byla v ordiaci zamestnana. Jmenoval vsechny „figury“ naplno. Myslim ze by mel chodit ozbrojen. Pro nej neni cesta zpet, vzal to na sebe, za vsechny. Neni to jen snaha aby jej nezavreli. To muzou udelat stejne, doufejme ze k tomu nikdy nedojde.

 

Claudie Nikolajenkova, psano v Prerove  23.listopadu 2005, v den soudu sVladimirem Hucinem den III.

 

----- Original Message -----
To: SOWA
Sent: Saturday, November 26, 2005 10:42 PM
Subject: Hucin - zaznamenano v prubehu soudu a clanek

Dobry den,

soud  s  Vladimirem  Hucinem  skoncil  24.listopadu  2005  u OS Prerov
zprostenim viny ve vsech sesti bodech obzaloby. Obe stany si ponechaly
lhutu na odvolani. Statni zastupkyne se nevzdava cile jej prece jen na
neco  "dostat".  Obhajoba se odvola pouze proti casti vyroku jednoho z
bodu  obzaloby, kde se hovori o dvou malorazkach, ktere byly Vladimiru
Hucinovi  odejmuty. Zada je zpatky. Je ocisten. Jsme spolu s nim velmi
stastni.  Osvobozujici  vyrok  vzbudil  patricny  ohlas ve sdelovacich
prostredcich. Konecne! Nic nekonci. Sejdeme se s nim, vsichni pratele,
u Krajskeho soudu. A bude se cistit, cistit a cistit...

Proto  zasilam  s  malym  zpozdenim  svedectvi  z  prubehu ctyrdenniho soudniho  rizeni, site ve spechu "rychlou jehlou". Je autenticke, melo by  zustat  zaznamenano pro budoucnost v archivu.
Weblog SOWA Cesko je idealni.  Nevim  presne  jak  to  tam  mate  zorganizovano,  jiste  se podelite:-).

Dekuji.

Claudie


http://cesko.blox.pl/html/1310721,262146,21.html?110737


http://sowa.blogg.de/eintrag.php?id=767

czwartek, 24 listopada 2005
František Cigánek, November 24, 2005
+ !
Po ctyrdennim martyriu (od 21. do 24. listopadu ´05) byl dnes dopoledne vynesen rozsudek OS Prerov v kauze
"HUCIN a spol." - ktery zni: "... Vladimir Hucin se zprostuje viny ve vsech sesti bodech obzaloby ..."  Predseda senatu OS Prerov Mgr. Michal Jelinek po vyneseni osvobozujiciho rozsudku velmi detailne precizoval rozhodnuti senatu OS Prerov a v nekolika pripadech i doplnil zaverecnou  obhajovaci rec obou pravnich obhajcu VH - JUDr. Stanislava Devateho a JUDr. Milana Hulika --- jakoby jej nahle osvitil Duch svaty (jako kdysi krestanobijce Savla).  
Stala se vec naprosto nepredvidana, temer zahalena gloriolou zazracnosti. Natrisknuta soudni sin prerovskeho Okresniho soudu byla doslova sokovana osvobozujicim rozsudkem jeho senatu - ve slozeni: predseda Mgr. Jelinek, prisedici: Ing. Bohumil Gibal a Oleg Plsek.
Jakoby se nad hlavami tohoto "triumvirátu" vznasel duch biblickeho MENE - TEKEL - FARET (spocetl-zvazil-rozdelil) - nebo ono davne Kozinovo: "... Lomikare, Lomikare --- do roka a do dne - hin se hukaze - kdo z nas ...!"
A dovoluji si dodat jeste jedno starobyle, lec stale platne uslovi: "Bozi mlyny melou pomalu, ale jiste !"
Tolik - jen ve strucnosti, ale s obrovskym potesenim sdeluji Vam vsem, kteri jste nemeli moznost zucastnit se "kauzy stoleti - HUCIN a spol."
Vas prerovsky oldskaut-senior ALBI z "Jizniho Clondiku" - Frantisek Ant. Ciganek, v.r. -
poniedziałek, 21 listopada 2005
Přečtěte si s námi: O pernštejnském zubrovi

Symbolem šlechtického rodu byl v dávných dobách erb.

 U většiny starých českých a moravských rodů neznáme přesné okolnosti jejich "vzniku", tedy důvod, proč a za jaké zásluhy byl onen první prapředek panovníkem obdařen erbem. Rodové heraldické pověsti české a moravské šlechty, mimořádně oblíbené v době renesance, nás často zavádějí až do dějin starověku či na vladařské dvory vzdálených koutů Evropy.

 

Pouze dvěma starým moravským panským rodům dělnický původ nejen nevadil, ale dokonce ho přiznávaly s jakousi hrdou tvrdošíjností: páni z Boskovic a páni z Pernštejna. Účelem rodové heraldické pověsti bylo připomenout současníkům udatenství dávného prapředka a vysvětlit, kde měl mocný rod svůj počátek. A tak si před návštěvou Přerova poslechněme příběh o pánech z Pernštejna, jak ho známe z nejstarší verze z roku 1539, ale který se měl udát již v roce 564 našeho letopočtu.

Podle této verze se praotec rodu jmenoval Vaněk, příjmením Vaňha, a pocházel z uhlířské osady Ujčov, ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Tehdejší bájný vládce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandenburg, dlel právě na hradě Zubštejně.

Po lesích v okolí hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví.

I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem zase utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř již nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl, a zubr se uklidnil. Nejen to, Vaněk mu pak vždy, když jej potkal, dával chleba, a tak si zvíře ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit.

Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlékl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého proutí. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Ten uhlíře pochválil a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé

..vyjdouce markrabě na příhrádek a vidouce takové zvíře, podivil se tomu škaredému a nepřístupnému zvířeti i promluvil markrabě k tomu uhlíři a řekl: ,Že jsi ty uhlíři toho zvířete nezabil, nýbrž jsi je nám svou statečností a zmužilostí a dobrým vtipem z dopuštění božího živé na hrad náš Zubrštejn přivedl, tobě tu milost činiti ráčíme,...

a markrabě Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi, daroval mu veškeré území, které dokázal za jeden den od slunka východu do slunka západu obejít. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř roku 574 stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná součást znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě symbolizovanou zubrem.

Až pojedete do Přerova na kdoví kolikáté stání nyní už veřejného procesu s kpt. BIS Vladimírem Hučínem, vzpomeňte si na tuto pověst. Nejstarší známé ztvárnění rodové pověsti pánů z Pernštejna si můžete prohlédnout na středověkém mramorovém reliéfu, zazděném v hranolové věži hradu Pernštejna. I vy, přerovští, buďte rádi, že stále ještě máte ve svém středu člověka, který svou statečností, chytrostí a rozvahou přemáhá hrubou sílu, a přijďte se podívat, co že se to za vaše (a naše) peníze za dveřmi č. 23 na 2. patře OS Přerov ve dnech 21.11 - 24.11.2005 už pátým rokem vlastně děje. A pokud si všimnete u některých účastníků procesu smutečních pásek, ty jsou na památku MUDr.Chmelaře.

(Volně upraveno podle: Petr Vorel – O pernštejnském zubrovi)

 

Pavel Zvěřina, 16. listopadu 2005

 http://sowa.blogg.de/eintrag.php?id=752
----- Original Message -----
From: "Claudie Nikolajenková" <bolintin@magick.cz>
Sent: Monday, November 21, 2005 1:06 AM
Subject: Re: [sowa] clanek Pernstejnsky zubr

Dobry  den,  posilam  po  dohode  puvabny  clanek pana Pavla Zveriny,
 aktualne  pred  zitrejsim soudem Vladimira Hucina v Prerove. Je v nem
 pozvanka.

--
S pozdravem,
 Claudie Nikolajenková
 
mailto:bolintin@magick.cz

piątek, 11 listopada 2005
Případ kapitána Hučína

(Nikoli jen chronologie)

Kabinetní ukázka „právní kontinuity“ (i.e. trvání) komunistického režimu

      Tato zásada již sama o sobě popírající nárok specifikovat listopad 1989 jinak než jako předání moci, dodejme určité moci, a rozhodně nic co by se dalo nazývat revolucí. Znamenala konservaci komunistických zákonů, vyhlášek i nařízení, co mnohem horšího znamenala konservaci komunistického chápání práva. V praxi to znamená, že soudci následují pokyny vydávaném vládou a ministerstvy a dokonce i nařízení a směrnice vydaná nikým nevolenými úředníky státního aparátu. Tento princip, navzdory mnohokrát deklarované nezávislosti soudců a dokonce jejich doživotní neodvolatelnosti a to i u soudů nejnižšího stupně, de facto stále platí. Jediný zákon upozorňující na nelegálnost komunistického režimu a prohlašující odpor k němu za oprávněný, je Zákon 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. V nejlepší tradici tohoto režimu, patrně v důsledku oné kontinuity (komunistické) legality, ovšem postrádá jakékoli prováděcí nařízení. Takže ačkoli komunistická totalita má na svědomí bez výjimky všechny zločiny jimiž se provinila totalita nacistická, žádný „Norimberský proces“ se u nás nekonal a nikdo z jeho představitelů nebyl odsouzen. I ti nejvýznamnější zůstali nepotrestáni.

     Komunističtí prominenti ve vysokých státních funkcích nebyli přinuceni opustit svá zaměstnání, nejvýše „byli odejiti“ do nezasloužené a lukrativní penze; nahrazeni kýmsi mladším a méně známým. Ministři vlády ČSSD veřejně prohlašují, že na svém (dnes již bývalém) členství v KSČ nevidí nic špatného (viz ministryně zdravotnictví Emmerová), či nechápou, proč by se za ně měli stydět (ministr financí Mertlík). Jediným mechanismem, jak zabránit těmto lidem vstup do státní správy, je nutnost vlastnit do některých vysokých veřejných funkcí lustrační osvědčení, tedy jakousi obdobu bezpečnostní prověrky.

Podle zásady římského práva je zákon vyjádřením obecné vůle a právo pak spravedlivým uplatněním zákona; tato definice byla po roce 1948 komunisty zaměněna za zásadu zákona jako nástroje třídního boje. Případ kapitána Hučína dokazuje, že kontinuita (komunistické) legality je platná i v této zcela zásadní věci.
Soudci a státní zástupci
    Podle zásady veřejně deklarované před listopadem 1989, justice byla prodlouženou rukou strany. Naprostá většina soudců a státních zástupců (dříve prokurátorů) tudíž už v zájmu své kariéry musila být členem - a členem komunistické strany rovněž byla.1 Právnické vzdělání mnohých pak se skládalo (a dosud skládá) z absolutoria „Právnické školy pracujících“ což byly v létech 1950-1955 devítiměsíční kursy pro vybrané příslušníky „dělnické třídy“.2 I po listopadu 1989 zůstali ve funkcích (zvláště prověření) prokurátoři a soudci, kteří před odevzdáním moci žalovali politické trestné činy a vynášeli za ně rozsudky. President republiky (Havel a krátký čas před rozpadem státu Stráský, dnes Klaus) jmenuje soudce doživotně. Tito lidé vcelku neměně setrvávají ve svých funkcích a prakticky nenesou žádnou odpovědnost za rychlost procesního řízení,3 nesprávné i nespravedlivé rozsudky (či žaloby) zlomyslnost a dokonce ani porušení zákona. Typickou metodou je výběr při přijímání stížností a žalob, výběr předkládaných důkazů i svědků; použití svědků známých už z politických procesů předlistopadové éry a dokonce i zatajování důkazů, či části procesu. Občanovo právo i možnost bránit se a ubránit proti nezákonným rozsudkům či jakékoli byrokratické zvůli prakticky neexistuje. Rehabilitace politických rozsudků komunistické éry představuje tudíž pro značnou část státních zástupců i soudců hrozbu, především pokud jde o kauzy nedávné. Lidé, kteří jsou podepsáni pod rozsudky, které by měly být nyní rehabilitovány, totiž stále sedí na svých dobře placených seslích a velmi rádi by tam setrvali i nadále.
Procesy Vladimíra Hučína před tak zvanou Sametovou revolucí.

1971

      Vladimír Hučín, tehdy dlouhovlasý4 mladík v tričku s logem skupiny LED ZEPPELIN byl obžalován z výtržnictví. Podnětem k této žalobě a odsouzení byl incident v přerovské restauraci Komuna, kde byl Hučín (vstoupil náhodně) napaden a zbit skupinou opilých komunistů, oslavujícíh tam padesáté výročí založení československé komunistické strany. Případ vyšetřovala StB5 Přerov, třebaže tyto případy obecně vyšetřovala pouze policie (tehdy Veřejná bezpečnost)6. Soudce Jaroslav Filipský tehdy odsoudil oběť, Vladimíra Hučína na 10 měsíců odnětí svobody nepodmíněně podle § 202 výtržnictví. Jaroslav Filipský, který kromě tohoto případu v němž se nevyskytuje „politický paragraf“ byť byl politicky motivován, má ovšem z předlistopadových časů na svědomí i řadu odsouzení politických. Navzdory tomu stále ještě pilně soudí, nyní jako soudce Okresního soudu v Olomouci.

      Odsouzený Hučín tehdy musil samozřejmě opustit školu druhého stupně a ztratil i zaměstnání v národním podniku Meopta. Byl sledován StB, kde se musel i pravidelně hlásit. Později, jako bývalý vězeň nesměl dostat žádné kvalifikované zaměstnání a směl vykonával jen podřadné práce. A právě tehdy v něm dozrálo dosud nevyhraněné přesvědčení, že komunistickému režimu je nutno odporovat. Rozšiřováním letáků a ničením symbolů totalitní moci, například vývěsek a veřejně vyvěšených hesel oslavující podřízenost Československa Sovětskému svazu. Prostě dát komunistům vědět, že nejsou všemocní.

Rehabilitace tohoto odsouzení

      Deset let po „Sametovém převratu“ roku 1999, po osm let trvajícím rehabilitačním řízení, byl Vladimír Hučín, z tohoto odsouzení rehabilitován. Během těchto osmi let předložil množství dokumentů prokazujících spojení mezi vedením komunistické strany (kádrů) v současné „porevoluční a obrozené“ justici i policii.

1976

      Vladimír Hučín byl obviněn a obžalován z přípravy atentátu na zpěváka Deana Reeda7 a narušování voleb. Tento případ vyšetřovala StB Ostrava a hlavním svědkem v tomto procesu byl agent nejen StB, ale dokonce i KGB Antonín Mikeš (zaměstnanec StB Ostrava). Hučín byl souzen po osmiměsíční vazbě. Navzdory velmi tvrdým výslechům popřel obě uvedená obvinění. Jednalo se o klasickou provokaci připravenou ostravskou služebnou StB (hlavní roli zde měl právě A. Mikeš). Hučínův přítel Vlastimil Švéda bohužel podlehl nátlaku a podal proti Hučínovi několik závažných svědectví. (Švéda je používán i nyní, v současném procesu, navzdory velmi závažné psychiatrické diagnose). Posléze tenkrát soudce Malátek Hučína odsoudil za nedovolené ozbrojování (zcela bez důkazů – jediné zbraně, které byly tenkrát u Hučínů nalezeny, byla rodinná sbírka historických šavlí) a vyšetřování ve vazbě prohlásil za přiměřený trest. De facto svým rozsudkem pokryl délku vazby. Okresní prokurátor se proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu a roku 1977 tam byl trest zvýšen na 9 měsíců. Hučínova matka tehdy požádala o milost, vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu manžela (Hučínova otce) ale odsouzenému Hučínovi nebylo nakonec povoleno ani zúčastnit se otcova pohřbu. Soudkyně Emilie Richterová ve spolupráci s StB pak nahradila zbývající měsíc vězení (po osmiměsíční vazbě) podmínkou na dva a půl roku.
Rehabilitace

Na počátku devadesátých let během Hučínova rehabilitačního řízení soudce PAVEL BENEŠ do podrobností popsal činnost StB vedoucí k Hučínovu zatčení, vysoko vyzdvihl jeho odvahu v boji s komunistickou diktaturou a rehabilitoval jej plně podle Zákona 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. (Rozsudek Okresního soudu v Přerově, září 1996). Soudce Pavel Beneš rovněž usvědčil Antonína Mikeše ze spolupráce se sovětskou KGB a z přípravy Hučínovy obžaloby z roku 1976. Prokurátor Radim Obst se ovšem proti tomuto rozsudku odvolal ke krajskému soudu v Ostravě, jehož soudce Svatopluk Pecha Benešův rozsudek v únoru 1997 zrušil. Ústavní soud odmítl Hučínovu stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti Vlastou Parkanovou; odmítnutí zdůvodnil datem podání stížnosti v nevyhovující zákonné lhůtě 60 dnů. Vlasta Parkanová stížnost podala v červnu 1998, tedy 13 měsíců po uplynutí lhůty pro podání.

     Hučín v srpnu 2000 požádal o obnovu procesu, a jeho žádost soudce Malatek přijal. Státní zástupce Rudolf Volek podal proti obnovení procesum dvakrát stížnost. Obě byly zamítnuty. Nicméně v prosinci 2003 byl Hučín osvobozen (nikoli rehabilitován) okresním soudem v Přerově, ale státní zástupkyně Jana Staňková podala odvolání k nadřízenému soudu v Olomouci. Teprve zde soudce Holeček Hučína v lednu 2005 definitivně zprostil obžaloby. Zabavené historické a bohatě ciselované zbraně konfiskované soudem roku 1976 nebyly vráceny. Dle fotografické dokumentace se tyto zbraně nacházejí na chalupě jednoho z příslušníků StB, kteří se podíleli na domovní prohlídce.8

1984

      Tohoto roku si Vladimír Hučín opatřil pistoli a pušku, za účelem ustřelení hlavy pomníku Klementa Gottwalda9 v Přerově a (1982) odpálil výbušku u dveří obydlí agenta Mikeše. Při domovní prohlídce tehdy nebyla nelegálně držená zbraň nalezena a StB zabavila pouze několik historických mečů. V prosinci 1983 byl Hučín zatčen a obviněn a v červnu 1984 odsouzen soudcem Zdenkem Pupíkem na dva a půl roku za hanobení státu světové socialistické soustavy (§104), pobuřování (§ 100) a nedovolené ozbrojování (§ 257). Hlavním důkazem v tomto procesu byla dětská tiskárnička, kterou byly tištěny plakátky „Pryč se sovětskou diktaturou“ (§104) a pistole ráže 6.35 mm Steyer. Rozsudek byl poté potvrzen krajským soudem v Ostravě soudkyní Ludmilou Svatošovou. Tato soudkyně, je jako 70-letá dosud ve funkci a figuruje jako svědek i v současném procesu. Odsouzený Hučín si odpykal celý vyměřený trest a roku 1987 byl propuštěn. Krátce před propuštěním byl (jako vězeň) znovu potrestán, odsouzen okresním soudem v Liberci, „protože (ve výkonu trestu) neopustil své protisocialistické přesvědčeník ochrannému dohledu (StB) po dvě léta. Takže byl prakticky až do převratu u příležitosti různých výročí a státních svátků vždy zatýkán na 24 až 48 hodin a při té příležitosti v zadržovací cele také zbit.
Rehabilitace

      Po listopadu 1989 požádal Vladimír Hučín na základě patřičného zákona o rehabilitaci tohoto trestu. Soudce Tomáš Vrána vskutku zrušil odsouzení pod § 100 a § 104, ale ponechal Hučínovi zbytkový trest 20 měsíců. Několik dalších žádostí o rehabilitaci bylo úspěšně bojkotováno státním zastupitelstvím. Nicméně posléze soudce Jiří Straňák v září 1995 zrušil zbytkový trest a Hučína plně rehabilitoval. Státní zástupce Vladimír Dostál se však proti jeho rozsudku odvolal. Hodinu před zahájením odvolacího řízení, 8. ledna 1996, však zemřel Hučínův právní zástupce Jaroslav Pálka, nicméně Hučín byl soudcem Jiřím Straňákem opět rehabilitován a Vladimír Dostál proti tomu podal opět stížnost a rehabilitace byla posléze zamítnuta soudcem Čestmírem Dudou  (shodný soudce participoval na Hučínově odsouzení roku 1984) a ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová proti jeho rozsudku podala další stížnost pro porušení zákona, opět pozdě.

      Obnova procesu byla povolena v září 2000, ale soudce Jiří Malátek se těsně před jeho zahájením zhroutil. Než mohlo dojít k dalšímu soudu, byl Hučín 7. března 2001 zatčen (dosud stále probíhající soud, původně ohlášený jako za „terorismus“), takže k obnově řízení došlo v Brně, kde byl Hučín držen ve vazbě. Rozhodnutí o trestu zde bylo zrušeno – ačkoli rozhodnutí o vině trvá. Státní zástupce si vyžádal rehabilitační řízení bez účasti veřejnosti, neboť zde budou projednávány skutečnosti vyžadující utajení. Státní zástupkyně Lenka Šromová podala proti rehabilitaci stížnost, ale Krajský soud v Ostravě ji v květnu 2003 zamítl a povolil obnovu procesu.

      Tento soud začal v lednu 2004 a soudkyně Žaneta Steinbachová zrušila předchozí rozsudek a znovu odsoudila Hučína (který si svůj trest v osmdesátých létech celý odpykal) na 6 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok.

      Soudce Čestmír Duda (to jméno známe z komunistických časů) zamítl Hučínovo odvolání proti tomuto rozsudku (jinak nesmyslu být dvakrát souzen za shodnou věc a dokonce již po odpykaném trestu). Hučínova stížnost pro porušení zákona byla odmítnuta Nejvyšším soudem a v současnosti čeká na rozhodnutí soudu Ústavního.

Hučínovy procesy po tak zvané sametové revoluci

      Po listopadu 1989 udělal Vladimír Hučín to, co obecně jinde „vítězní revolucionáři“ opomenuli a zajistil větší množství dokumentů z archivu služebny StB v Přerově. Potom pracoval jako člen místní Občanské komise a díky tomu měl přístup i do archivů ústředních orgánů komunistické strany. Konfederace politických vězňů ho posléze doporučila pro práci v nově vzniklé BIS – Bezpečnostní informační službě. Podílel se na bezpečnostních prověrkách příslušníků státní správy, včetně soudců a státních zástupců. Účastnil se sledování aktivistů levicového extremismu. Osoby které nezískaly (a to na základě dokumentů v držení Vladimíra Hučína) bezpečnostní prověrky samozřejmě měly výsostný osobní zájem na tom, aby byl Vladimír Hučín od své práce v BIS odstraněn. Je zajímavé, že během dvou let po jeho zatčení (2001) tyto osoby získaly navzdory své dokumentované vazbě na předlistopadový komunistický režim předmětné prověrky a tím i možnost pracovat ve státní správě.

      Jako důstojník BIS věnoval se Vladimír Hučín v rámci svých služebních pověření extremismu a terorismu a odhalil závažné vazby a spojení mezi těmito organizacemi a parlamentní Komunistickou stranou Čech a Moravy.10 Zde nacházíme nejzávažnější příčinu proč byl posléze Vladimír Hučín zatčen a čelí obžalobě o sedmi bodech – v zemi kde bývalí vysocí funkcionáři komunistické strany pronikli prakticky do všech struktur a nervových center nového „demokratického“ režimu. Tato penetrace dramaticky narostla po roce 2000.
Vedení BIS

Leden 1993 až únor 1997, Stanislav Devátý (dnes jeden z obhájců Vladimíra Hučína)

      Březen 1997 až leden 1999 Karel Vulterin.

      Červenec 1999 až květen 2003 Jiří Růžek.

      Od června 2003 Jiří Lang.

      V lednu 2001, krátce po vítězství ČSSD v parlamentních volbách, BIS zrušila (bez udání důvodu) Hučínovo pověření pracovat s utajenými skutečnostmi. V únoru 2001 byl Hučín propuštěn. Během domovní prohlídky v jeho bydlišti (a na jiných místech) prováděné speciálním komandem pod velením Michala Krause, nebyl nalezen žádný kompromitující materiál (zbraně, výbušniny) podporující důvody jeho zatčení a obvinění. Hučín sám byl jinou zvláštní skupinou zatčen cestou k lékaři a zatčení bylo odůvodněno (a tak i veřejně deklarováno, dokonce i samotným ministrem vnitra Grossem) ve spojitosti s výbuchy k nimž došlo v předcházejícím období v Přerově a nelegální držení výbušnin.11

      Hučín byl držen ve vazbě bez soudu bezmála jeden rok (7.3.2001 až 28.2. 2002) a propuštěn teprve rozhodnutím Ústavního soudu, že poslední prodloužení vazby bylo nezákonné. Je to mimochodem pokud jde o délku jeho vazby, jediné právně platné rozhodnutí.

Výbuchy v Přerově

      Výbuchy k nimž v Přerově skutečně došlo nebyly nikdy vyšetřeny, ale Hučín který byl členem skupiny Výbuch (v BIS) získal poznatky prokazující jejich spojitost se skupinami levicového extremismu na severní Moravě a ve Slezsku, organisace prokazující rovněž návaznost a spojení s parlamentní KSČM a dokonce i ČSSD. Jeho práce (ještě jako zaměstnance BIS) na vyšetřování předmětných výbuchů byla ukončena jeho oblastním velitelem, kterým byl tehdy František Bublan, dnešní ministr vnitra.
Obžaloba

      Obžaloba má sedm bodů a 29 stran. Sestává z 1) nedovoleného ozbrojování, 2) neuposlechnutí rozkazu, 3) zneužití pravomoci veřejného činitele, 4) šíření poplašných zpráv, 5) neoprávněného nakládání s utajovanými skutečnostmi, 6) neoprávněné nakládání s osobními údaji a 7) podvodu (přijetí 7 600 Kč nemocenských dávek). Výbuchy v Přerově, deklarované jako důvod zatčení nejsou v žalobě zmíněny.

      Bod týkající se neuposlechnutí rozkazu se zakládá na skutečnosti, že kapitán Hučín odmítl předat nadřízeným jména svých agentů mezi levicovými extremisty. (Tři z nich byli již zavražděni). Státní zástupkyně Jana Staňková navzdory tomu znovu vyžadovala sdělení těchto jmen i během procesu. To i přes námitky obhajoby na podjatost přísedícího soudce Olega Plška, který jednak prochází na několika místech Hučínovým spisem, jednak má četné kontakty právě mezi levicovými extremisty (především Ludvíkem Zifčákem).

      Soudce Mgr. Michal Jelínek vyhlásil celé soudní řízení (s výjimkou bodu 7) za neveřejné.

Posametové Hučínovy soudy. Podvod, veřejný soud

      Týče se neoprávněného převzetí nemocenských dávek v celkové výši 7 600 Kč. Projednávání tohoto bodu obžaloby bylo veřejné a kromě Hučína zde byl obžalován i jeho lékař, MUDr. Jan Chmelař. Hučín byl zatčen cestou ke svému lékaři. Byl v té době na základě jeho předchozího vyšetření ve stavu nemocných a nemocenské dávky mu vyplácela na základě neschopenky zaslané bývalému zaměstnavateli (BIS) Česká správa sociálního zabezpečení. Při vzetí do vazby ho vězeňský lékař prohlásil za zdravého (což „opomněl“ sdělit Hučínovi a MUDr. Chmelaři, který neschopenku vystavil a jako jediný ji také mohl ukončit) a ze stavu nemocných ho vyňal. Hučín navíc z vazby neměl žádnou možnost stav věcí zjistit či dokonce ovlivnit. Ukončení neschopenky neohlásil ani jeho zaměstnavatel – BIS - ačkoli vazba byla na Hučína uvalena právě z jejího podnětu. ČSSZ vyplatila neoprávněně rodině již uschopněného Hučína těch 7 600 Kč. (částka byla po jeho propuštění z vazby neprodleně vrácena).

      Státní zástupce: JUDr. Jana Staňková

Soudce: Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Oleg Plšek a Ing. Dvořák

Obžalovaní: Vladimír Hučín a MUDr. Jan Chmelař

Obhájci: JUDr. Milan Hulík a JUDr. Stanislav Devátý
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
4 až 6. říjen 2004, Okresní soud v Přerově.

Státní zástupce JUDr. Jana Staňková

soudce Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Ing. Dvořák a Oleg Plšek (oba podjatí, Plškovo jméno je v Hučinově spise)

Obhájci: JUDr.Hulík a Stanislav Devátý

      Po veřejném čtení obžaloby následovalo vyhlášení soudce Jelínka, kterým deklaroval vzhledem k utajovaným skutečnostem a utajovaným svědkům celý proces za neveřejný (bez účasti veřejnosti). Podle sdělení Vladimíra Hučína a obou obhájců však nedošlo během tohoto třídenního jednání k projednávání žádných utajovaných skutečností a nevystoupil ani žádný utajovaný svědek.

      Stížnosti veřejnosti i obou advokátů proti soudci Jelínkovi ad vocem nedůvodného a nezákonného vedení procesu byly a podány ihned k rukám předsedkyně Okresního soudu v Přerově JUDr. Šimečkové, kterážto je promptně zamítla.

     Přítomní občané se pokusili trvat na uplatnění ústavního práva zákonného veřejného soudu po uplatnění zákonných prostředků i demonstračním zpěvem státní hymny v budově soudu. Soudce Jelínek vydal 6. října rozkaz k vyklizení budovy soudu a Justiční stráž podporovaná připravenou zásahovou jednotkou PČR násilně vyvlekla přítomné občany (většinou starší a bývalé politické vězně komunistického režimu). Dva starci byli po jejím zásahu převezeni na ARO místní nemocnice a jedna mladší žena byla komandem zraněna s trvalými následky. Celá akce je velice dobře dokumentována nejen policejními kamerami ale i kamerou režiséra Vadase a větším počtem fotografií. Celkem 19 osob bylo následně vyšetřováno a některé z nich byly následně různými státními orgány za svou účast při vyvlékání pokutovány.
4.-7. duben 2005, a 16. až 19. květen, Okresní soud v Přerově

Státní zástupce JUDr. Jana Staňková

Soudce Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Ing. Bohumil Gibal. Oleg Plšek

(Plšek se prohlásil za nikoli podjatého, Dvořák byl nahrazen)

Obhájci JUDr.Hulík a Stanislav Devátý

      Byli vyslechnuti důstojníci BIS – tedy prakticky jediná část procesu jež měla oprávnění být utajena).

      Dále byli vyslechnuti zaměstnanci veřejné správy a BIS, ale nikoli o utajovaných skutečnostech.

      Přítomná veřejnost i nadále požadovala zveřejnění procesu, ale bez odpovědi odpovědných autorit.

25-28. června 2005, OS Přerov, neveřejné slyšení.

Byla přečtena zpráva BIS o levicovém extremismu a vyslechnuto 22 svědků obžaloby, čtyři z nich bývalí důstojníci StB, PaeDr. Josef Borůvka, JUDr. František Janečka, Karel Linnert a František Volek.

      Přečten znalecký posudek o psychickém stavu Vladimíra Hučína připravený skupinou psychiatrů. MUDr. Chromý, MUDr. Valentová, PhDr. Kubíčková. Tento team Hučína vyšetřoval dva měsíce (proti jeho vůli, na návrh státního zástupce) během jeho pobytu ve vazbě roku 2001. Následoval výslech těchto psychiatrů a psychologů (autorů posudku)
25. -28 července 2005 a 19-20.září - veřejné slyšení:

Byl vyslechnut Jaroslav Drobný, v době Hučínova zatčení předseda Konfederace politických vězňů, který uzavřel před Hučínovým zatčením s vedeném BIS „gentlemanskou dohodu“, že udrží klid v KPV a KPV tudíž nebude proti jeho vzetí do vazby protestovat.

      Svědek Vlastimil Švéda (to jméno známe z Hučínových procesů před listopadem 1989) jinak agent StB s krycím jménem Slávek, vypověděl, že údajně připravoval pro Hučína „bomby“. Podle svědectví jeho bývalé manželky Libuše Švédové ji bývalý manžel několikrát fysicky napadl a poranil, což bylo dokumentováno a také to bylo důvodem rozvodu, avšak potrestán za to nebyl.

      Komunistická soudkyně Ludmila Svatošová, která před listopadem Hučína odsoudila k 30 měsícům (1984), se k soudu napoprvé nedostavila. Její vystoupení u dalšího jednání vyvolalo u přítomné veřejnosti bouři nevole, neboť šlo o dámu chatrného vzhledu a neobyčejně arogantního vystupování. V minulosti byla trestána kárným senátem, což pod přísahou popřela. Tato soudkyně je stále ve státních službách.

      Byl vyslechnut redaktor deníku MF DNES Michal Šverdík

      Ing. Květa Princová, kdysi mluvčí disidentské Charty 77 a manželka současného šéfa lokální služebny BIS v Olomouci Jana Prince, muže vlastnícího (za totality) cestovní pas s číslem vyhrazeným pro spolupracovníky StB, se k soudu nedostavila. (Jan Princ vypovídal v utajené části procesu v červnu).

      Zdeněk Spálovský, bývalý politický vězeň nacistické i komunistické totality vypověděl poněkud šokující skutečnost o panu Geroldovi. Přes značnou snahu soudce Jelínka vzít mu slovo stihl pan Spálovský Gerolda identifikovat na Hučínově fotografii a sdělit soudu i veřejnosti, že Gerold je ten, kdo jej v minulosti vážně zranil při vyšetřování. Podle Vladimíra Hučína Gerold spolupracoval (v době sovětské okupace) se sovětskou armádní rozvědkou GRU ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Zábavně na přítomné působilo, když soudce pátral po současném působení Gerolda, o němž svědek nic nevěděl, a byl Hučínem upozorněn, že Gerold nyní pracuje v budově tohoto soudu a má kancelář jen několik dveří od kanceláře Mgr. Jelínka.

      Byla vyslechnuta Anna Hučínová, matka Vladimíra Hučína a jeho manželka Jana. Vyjádřily se mj. k průběhu domovních prohlídek.

      Vypovídal JUDr. Miroslav Svatoň, bývalý právník vojenských lesů ve výcvikovém prostoru Libavá s úzkými vztahy k okupační moci skrze pana Gerolda.

      Vypovídal rovněž Jindřich Trhlík, otec Pavla Trhlíka; Pavel Trhlík byl jedním z agentů Vladimíra Hučína a byl nalezen oběšený v prostorech továrny MEOPTA v Přerově krátce potom, co poskytl dokumentaci o přechodu bývalých kádrů StB do nových demokratických institucí. Případ byl prohlášen za sebevraždu; avšak dle pana Trhlíka, který místo smrti syna po asi dvou dnech navštívil, nebyly ani náznakem zajištěny stopy (včetně krve rozstříkané vysoko po zdech místnosti).

      Vypovídal major Petr Hanák, vyšetřovatel krajského úřadu vyšetřování PČR v Ostravě, který vyšetřoval smrt dalšího Hučínova agenta Otakara Křivánka. Křivánek byl umučen k smrti příslušníky bývalé StB počátkem devadesátých let. V současné době rodina žádá došetření vraždy.

      Milada Skulilová (správkyně domu) a Jiří Jemelka vyjádřili své názory na Hučínovu výzbroj.

     Soudce Jelínek pak odmítl vyslechnout další čtyři svědky, čekající na chodbě (plné tři dny trvání tohoto slyšení).

Proces bude pokračovat 21. listopadu v Přerově.
czwartek, 10 listopada 2005
Pripad Vladimira Hucina

1 Platí zejména pro trestní soudy, u soudů civilně právních našla by se tu a tam výjimka.

 2 Například v posledním politickém procesu před rokem 1968, proti Pavlu Tigridovi, Janu Benešovi a Karlu Zámečníkovi, byl prokurátorem JUDR.(!) Adamec, bývalý holič a právě jen absolvent PŠP. Dnes je nejznámnější absolventkou PŠP bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

3 Zde ve značném rozporu s předlistopadovou praxí, kdy počet odsouzených nutných pro otrockou práci soudům přikazovala tak zvaná směrná čísla a soud tedy musil „plnit plán“.

 4 Dlouhé vlasy z nějakého důvodu provokovaly komunistickou morálku. Svaz socialistické mládeže měl dokonce heslo“ Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás ! A interní předpis zakazoval vystoupení v TV komukoli s delšími vlas\y (výjimku měl povolenu zpěvák Karel Gott). Když se dostavila beatová skupina z SSSR, předpis nebyl proti „sovětským hostům“ použit, ale musili hrát v krátkých parukách !

5 StB, Státní bezpečnost, ekvivalenta bratrská organisace sovětské KGB

 6 StB měla vyšetřovat pouze zločiny proti bezpečnosti státu spadající pod Hlavu 1, Trestního zákona, běžně však přebírala, jako složka VB nadřízená, zejména už ty vyšetřené případy běžné kriminality, například známé vraždy, aby zdůraznila svou nepostradatelnost. Dělo se tak obvykle z nařízení příslušného stranického orgánu. Ten tedy musil tehdy rozhodnout i v Hučínově případu.

 7 Američan žijící s US pasem v NDR a hojně využívaný komunistickou propagandou jako ukázka „pokrokového“ Američana „statečně odporujícího“ imperialistické vládě USA.

8 Prvními podateli všeho rozsudky zabaveného ovšem byli zaměstnanci soudů a příslušníci StB.

9 Stalinistický vůdce KSČ, zemřel ukázněně devět dnů po sovětskému diktátoru.

 10Připomeňme zde veřejné prohlášení místopředsedy této strany Ransdorfa, že KSČM „do puntíku“ zachovává všech 21 bodů Komunistické internacionály (z roku 1921) jež obsahují například požadavek budování ilegálních organisací a tajných skupin v ozbrojených silách.

 11 Velice aktivní při deklarování Hučínova „terorismu“ byla, symptomatické, například poslankyně KSČM v českém parlamentu a členka jeho bezpečnostní komise (!) Zuzka Rujbrová.



 

Dobry den. Zasilam zpracovany material "Pripad Vladimira Hucina" v anglictine a cestine. Podekovani patri MVDr.Veronice Valdove a spisovateli a clenu nove zvoleneho predsednictva Konfederace politickych veznu CR /KPV/ spisovateli J.A.Benesovi. Hlavni proces se blizi. Po trech letech soustredeneho usili rady slusnych lidi, vc. politickych veznu komunistickeho rezimu, o invalidnich berlich a na invalidnich vozicich, napadenych, zranenych a sikanovanych prestupkovymi rizenimi, vlacenymi na uradech,po umrti nejstarsiho z nich a tragickem umrti MUDR.Jana Chmelare /54 let/,prerovskeho soukromeho praktickeho lekare, souzeneho ve spoluucasti s Vladimirem Hucinem a spolecne s timto nakonec po pravu osvobozenym, ustvanym /post/bolsevickym soudem JUDR.Jelinka, se podarilo dosahnout verejneho procesu. Kona se ve dnech 21.-24.listopadu u Okresniho soudu Prerov. Prijedte podporit hrdinu III. odboje,zakony CR dosud neuznaneho, "predlistopadoveho" i "polistopadoveho" vezne svedomi a antikomunistu Vladimira Hucina.

http://www.geocities.com/rudyjoska

http://www.freewebs.com/vanek/index.htm

http://www.sv.cz/prerov/index.htm

http://www.geocities.com/rudyjoska/Hucin4_6X2004.htm

HANBA! Claudie Nikolajenkova

 
----- Original Message -----
From: Claudie
Sent: Thursday, November 10, 2005 1:41 AM
Subject: Re: [sowa]Jerzy PRUS,b. red.
CASE OF VLADIMIR HUCIN

Continuity of law with communist regime

This led to conservation of totalitarian Acts, Notices, Directives, and other rules. Since the communist reform of justice after 1948 judges are not bound only by Acts, but by the whole Law. It means that judges should follow Notices released by the government, ministeries and even internal directions of individual non-elected state authorities. This principle is still valid. The only Act talking about illegality of communist regime is Act 198/1993. This Act also legalized defence against communist regime. Some former political prisoners were rehabilitated according this Act. Nothing like Norimberk trials with Nazis proceeded with communist felons; even the most well known ones were largely not prosecuted and remained unpunished. High ranking communist staff were not forced to leave their positions in state administrations; or were only replaced by a younger and less known core.

 

Judges and state prosecutors

All judges and state prosecutors had to be members of the Communist Party before the Velvet revolution. Even judges and prosecutors, who participated in political trials, often remained in their functions. The President designates new judges for life; he chooses them personally from a long list of candidates.These people do not rotate in their positions and have very limited responsibility for slow, unfair, invidious, or even lawless decisions. Typical methods used are selectivity in acceptance of complaints, proof, documents and witnesses; use of witnesses, who are known for previous cooperation with the StB as witnesses in political trials;  and sometimes also concealment of parts of the trial. There are very few possibilities for citizens to defend themselves against lawless adjudgments and the abuse of state power in general. The pardon for political offences in recent history are a substantial threat to many judges and state prosecutors. 
 
1 , 2
Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski