NAROD MA PRAVO SE BRANIT
poniedziałek, 27 listopada 2006
Vladimír Pavlík: ohľadom mojich peňažných dávok za opatrovanie 81-ročnej ťažko zdravotne postihnutej matky Alžbety Pavlíkovej

Vážení

Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej Bystrici

Centrum 13/17

017 01 Považská Bystrica

VEC: Odvolanie proti rozhodnutiu Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej       

           Bystrici, číslo spisu: 2006/10893-OPPK

           Dávam odvolanie proti rozhodnutiu Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej Bystrici ohľadom ďalšieho zníženia mojich peňažných dávok na 3433,-Sk za opatrovanie svojej 81-ročnej ťažko zdravotne postihnutej matky Alžbety Pavlíkovej – číslo spisu: 2006/10893-OPPK.

           Váš úrad, ako aj úrad Vám nadriadený – príslušný krajský úrad, sa musia riadiť zákonmi, ktoré v tejto oblasti navrhli a schválili zločinci, zlodeji, sadisticko-fašistickí tyrani a vrahovia, paraziti, darmožráči, v skutočnosti ten najsmradľavejší odpad slovenského národa z SDKÚ, KDH, SMK, SDĽ a ANO. V období návrhu a schválenia týchto zákonov boli dotyčné politické subjekty v službách bankárskej lichvy zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu. Spoločne robili ekonomicko-fašistické pokusy na nezanedbateľnej časti slovenského národa, ako kompenzáciu za ekonomické zločiny, zbojstvá a rozkrádačky týmito politickými subjektami napáchané, alebo v ich mene napáchané, čo sa vzťahuje aj na ich zločineckých a zlodejských predchodcov z HZDS a SNS. Podľa vzoru fašizmu a nacizmu tu zaviedli systém kolektívnej viny práve na ich obetiach. Z týchto dôvodov nemám žiadne právo, či už z morálneho, odborného, ako aj ľudského hľadiska obviňovať Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej Bystrici, ako aj príslušný nadriadený krajský úrad z ďalšieho zníženia môjho príspevku za opatrovanie svojej ťažko zdravotne postihnutej matky. Kópie tohto odvolania budú poslané Národnej rade SR, ako aj Ministerstvu práce, sociálnych vecí a rodiny SR, tým skutočným vinníkom, ktorých členovia za vlády sadisticko-fašistických tyranov a vrahov z SDKÚ, KDH, SDĽ, ANO a SMK tu systém kolektívnej viny zaviedli. Preto je moje odvolanie proti dotyčnému rozhodnutiu Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej Bystrici viac menej formálne.

           Pokiaľ mi je známe, tak zločinci, zlodeji, štátni teroristi, sadisticko-fašistickí tyrani a vrahovia z ponovembrových vlád a parlamentov skladali a skladajú ústavný sľub podľa Čl. 75(1) – poslanci NR SR a Čl. 112 – členovia vlády SR, kde sľubujú na svoju česť a svedomie nielen vernosť Slovenskej republike, ale aj to, že svoje povinnosti budú plniť v záujme občanov. Tento sľub by mal mať prakticky väčšiu hodnotu ako samotné zákony. Aká je  ponovembrová realita v mene takýchto politikov, ktorí sa delia na dve základné skupiny: pretransformovaných prednovembrových komunisticko-fašistických zločincov a ponovembrových sadisticko-fašistických pravicových zločincov, svedčia aj nasledujúce dôkazy.

           Ako títo zločinecko-zlodejskí gauneri napĺňali svoje ústavné sľuby, mimo iného hovorí napríklad aj svedectvo spisovateľa a novinára Ľuboša Juríka, ktorý v rokoch 1992-1997 pracoval ako hovorca predsedu Národnej rady SR Ivana Gašparoviča a bol priamym svedkom týchto zločinov. Vo svojej knihe Pokušenie moci – I. diel, sa na strane 275 píše:

           Do parlamentu poslanci chodili len akoby mimochodom, zdvihnúť ruku, keď sa hlasovalo. Inak sa nikdy k ničomu nevyjadrovali, mnohí ani raz počas volebného obdobia nevystúpili, neboli tam preto, aby tvorili zákony, aby zastupovali vôľu voličov. Boli tam nato, aby privatizovali, aby zbohatli. Platilo to, pravdaže, aj o ministroch, štátnych tajomníkoch, riaditeľoch sekretariátov, šéfoch krajských či okresných aparátov koalície HZDS, SNS a ZRS, o spriaznených manažéroch, riaditeľoch bánk, príbuzných, priateľoch, dokonca aj servilných bossoch podsvetia, ktorí sa vrhli ako supy na dovtedy štátne podniky. Vybavovali po straníckej známosti úvery v bankách, hlboko pod ceny dostávali lukratívne objekty, pozemky, nehnuteľnosti, aby ich vzápätí predávali či vykrádali.

           Že títo ľavicoví fašistickí zločinci a pravicoví fašistickí zločinci si pri extrémnom rozkrádaní Slovenska a okrádaní jeho občanov, ako aj v hádzaní kolektívnej viny na nevinných za zločiny nimi, či v ich mene napáchané, porozumeli ako jedna rodina, svedčí aj nasledujúci fakt. Keď po voľbách v roku 1998 sa dostala k moci pravicová koalícia Mikuláša Dzurindu, miesto toho, aby potrestala ekonomické zločiny mečiarovsko-slotovských gaunerov, ťarchu preniesla na nevinných občanov, hlavne po opätovných víťazných voľbách v roku 2002. Nielen že tu zaviedli systém kolektívnej viny, ale dokonca tu porušili najzákladnejšie ľudské práva na dôstojný život, ako aj práva na samotný život. Nezanedbateľný počet občanov dohnali k sociálnym samovraždám, a mnohonásobne vyšší počet občanov duševne povraždili. Je nepochybné, že za takejto situácie sa z ich strany začali porušovať nielen európske sociálne charty, ale aj samotná ústava. Preto sa nemožno čudovať, že popredný sadisticko-fašistický tyran a vrah Rudolf Zajac, keď bol na funkcii ministra zdravotníctva, v Nočných dialógoch Slovenského rozhlasu 23. 4. 2004 priznal, že u nás zomierajú ľudia, ktorých by bolo možné zachrániť, no na prístroje a vybavenia chýbajú peniaze.

           Je paradoxné, že v predvolebných programoch politických strán, ktoré sú toho času v parlamente, neboli ani jednou vetou spomenuté sociálne samovraždy, ako súčasť ponovembrového fašizmu, ako aj to, ako im zabrániť. Boľševicko-extrémistický premiér Fico dal jasne najavo, že sa nielen stotožnil s fašistickými metódami vládnutia pravicovej koalície, ale aj to, že fašizmus a komunizmus sú v mnohom ako jedna rodina.

           Pracovníkom Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Považskej Bystrici, ako aj ostatným úradom práce, sociálnych vecí a rodiny na Slovensku prajem, aby nespokojní a postihnutí ľudia im nechodili nadávať, či si na nich vylievať zlosť za znižovanie sociálnych dávok, ako aj rôznych príspevkov, cez zákony pripravené a schválené zločincami a zlodejmi z ponovembrových vlád a parlamentov. Na dverách ich kancelárií by mali visieť takéto texty: PROSÍME VÁS, NENADÁVAJTE NÁM, ANI SI NEVYLIEVAJTE ZLOSŤ NA NÁS ZA NIEČO, O ČO VÁS OKRÁDAJÚ ZLOČINECKÍ A ZLODEJSKÍ POILITICI.

Vladimír Pavlík

http://bohemia.htmlplanet.com/06/vrahovia.html

----- Original Message -----
From: "Vladimir Pavlik" <vpavlik@pobox.sk>
To: "MFDnes" <dopisy@mfdnes.cz>; "Muller" <Imuller@czemail.org>; "OTEVRENEFORUM" <JoskaZoceli@hotmail.com>; <klubkdh@nrsr.sk>; "LUMEN" <lumen@lumen.sk>; <magnificat@stonline.sk>; "Markiza" <markiza@markiza.sk>; <mglogo@poczta.fm>; "PESSonlinne" <michal@PressOnLine.cz>; "NICHOLSON" <nicholson@nextra.sk>; "NUNCIATURA" <nunziatura@nunziatura.sk>; "KORZAR" <oliver.ondras@korzar.sk>; "LIDOVENOVINY" <redakce@lidovky.cz>; "NOVINKYCZ" <redakce@novinky.cz>; "NOVYCAS" <redakcia@novycas.sk>; "Kosiewsky" <sowa-frankfurt@t-online.de>; "NOVATV" <tn@novatv.cz>; "KPVCR" <ustredi-kpv@volny.cz>; "Macko" <zora.macko@sympatico.ca>; "NOVA" <zpravodajstvi@nova-tv.cz>
Sent: Sunday, November 26, 2006 9:08 PM
Subject: Nove na NS

http://bohemia.htmlplanet.com/06/vrahovia.html

Nove na necenzurovanych strankach

Zákerní a podlí vrahovia Daniela Tupého, kontra zákernejší a podlejší vrahovia z vysokej politiky

         Štvrtého novembra 2006 uplynul rok od vraždy študenta Daniela Tupého. Vraždy, ktorá bola mimoriadne zákerná a podlá. Aj keď vrah či vrahovia sú doteraz nevypátraní, možno úplne jednoznačne potvrdiť, že sa jednalo o ten najšpinavší odpad slovenského spoločenstva, ktorého jedinec sa obecne nazýva človek, pokiaľ sa jednalo o individuálneho vraha, alebo do kategórie ľudí, pokiaľ sa jednalo o viacerých vrahov. Zabiť pod rúškom tmy nevinného človeka, dokonca od chrbta, a siedmimi bodnými ranami, svedčí nielen o vážnej úchylke vraha či vrahov, ako aj tejto spoločnosti, ale evokuje to vo mne aj otázku, či takýto jedinec, alebo skupina, či v skutočnosti má, alebo majú, nielen právo na normálny ľudský život, ale aj právo na dôstojnú smrť? Jedno ale tvrdím s úplnou istotou. Vrah, či vrahovia patria medzi tých, ktorí vo svorkách, pod rúškom tmy, samozrejme s početnou prevahou na svojej strane, dokážu zbiť, zmrzačiť, zabiť, trebárs osamelé dievča, či ťažko zdravotne postihnutého človeka. Dovolím si tvrdiť, že takéto monštrá zväčša nikdy nechodia ako jedinci.

Kto zneužíva smrť Daniela Tupého?

         Možno to bude vyzerať ako cynizmus z mojej strany, no skúsme sa odosobniť. Začnime napr. otázkou, ktorá je doteraz tabu: je v skutočnosti nejaký rozdiel medzi vrahmi Daniela Tupého a vrahmi z vysokej politiky? Odpoveď je úplne jednoznačná. Áno, je rozdiel. Dokonca veľký rozdiel. Vrah, či vrahovia Daniela Tupého sú v rovine individuálnej, zatiaľ čo vrahovia z vysokej slovenskej politiky už patria do kategórie masových vrahov. Vrah, či vrahovia Daniela Tupého sú obrazom tejto doby. Doby, ktorú tu vytvorili predstavitelia ponovembrových vlád a parlamentov, z ktorých drvivá väčšina patrí do kategórie masových vrahov vlastných spoluobčanov. Tieto obete, spolu s obeťou Daniela Tupého, majú jeden spoločný aspekt. Zomreli ako nevinní!

         Položme si ďalšiu závažnú otázku: prečo zákerná a podlá smrť Daniela Tupého tu bola zrazu povýšená nad všetky ostatné nevinné obete, ktorých vrahovia sa volajú členovia ponovembrových vlád a parlamentov? Je jeho obeť nejakou špeciálnou obeťou oproti obetiam sadisticko-fašistických tyranov a masových vrahov z vysokej ponovembrovej politiky? V mene akého Boha, v mene akej demokracie? Aký cieľ v skutočnosti sledujú pobehaji zo spolku Ľudia proti rasizmu, ktorí na tejto smrti cynicky parazitujú? Či ten nezanedbateľný počet občanov, ktorých sadisticko-fašistickí tyrani a masoví vrahovia z ponovembrových vlád a parlamentov dohnali k sociálnym samovraždám, alebo ich duševne povraždili, či tí si nezaslúžia aspoň jeden pomník, či pamätnú tabuľu, kde by boli uvedené všetky mená doterajších nevinných obetí? Či na tomto pomníku, alebo pamätnej tabuli, nemal by byť aj primeraný nadpis typu – K smrti ich dohnali vlastní politici.

         Tí, čo parazitujú na smrti Daniela Tupého, neustále prízvukujú nebezpečnosť fašizmu. Zaujímavé ale je, že doteraz ani slovkom sa nezmienili o tých skutočných fašistických zločincoch z vysokej politiky. Mlčia o tom, ako títo ponovembroví fašistickí zločinci podľa vzoru fašistických a nacistických zločincov z obdobia druhej svetovej vojny opäť likvidujú starých, bezvládnych, či ťažko zdravotne postihnutých. Už nepotrebujú koncentračné tábory, ktoré po novembri 1989 nahradili ekonomickým fašizmom s honosným názvom - ekonomické reformy. Ako jedna rodina sa pri týchto zločinoch proti ľudskosti a drancovaní majetku Slovenskej republiky spojila pravica s ľavicou, kresťania s neveriacimi, tzv. národovci typu protislovenských slotovcov a mečiarovcov, či rôzni nezávislí. Najskôr tu spoločne všetko rozkradli, dokonca pri tomto rozkrádaní dávali lukratívne koláče aj organizovanému zločinu, ktorý povýšili nad vlastných občanov. Ani to im nestačilo. Preto tu zaviedli systém kolektívnej viny, kde následky za svoje zločiny preniesli na nevinných.  Samozrejme, pod dohľadom zločinecko-zlodejskej bankárskej lichvy zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu, kde ako jedna rodina tieto zločiny nazvali ekonomickými reformami.       

                                Vladimír Pavlík, Orlové 75, 017 01 Považská Bystrica

                                                                                                                      Orlové 8. 10. 2006 

wtorek, 21 listopada 2006
Čestmír Hofhanzl: Malicherné problémy naší blaženosti

Motto: „Aby bylo blaze nejenom v Praze“

(volební slogan Petra Pitharta v senátorském volebním okrsku Chrudim – Havlíčkův brod)

Z předních, veřejně viditelných figur „státníků“ sametové doby jsem měl určitou slabost pro Petra Pithrata. Činil dojem, že je schopen leccos pochopit, nejevil se tak účelový, hloupý a narcistický. Slaboduchý slogan „poselství“ senátora Petra Pitharta k voličům mne přinutil napsat, co si o postkomunistickém pojetí blaha myslím.

Byl jsem účastníkem virtuální politicko-společenské hry „sametové revoluce“. Jediným smyslem a účelem té podivné revoluce, jak jsem brzo pochopil, bylo dát komunismu a jeho lodivodům „lidskou tvář“ kapitalismu. Proti „Jaru 1968“, o dvacet let dříve, to byl určitý pokrok. Komunistická mocenská mafie vyspěla, chtěla přežít a pokračovat.

Sametová revoluce byla procesem modernizace a přeměny „předvoje proletariátu“ v nový „předvoj kapitalistů a podnikatelů“. Vnitřně se ti paraziti a bandité v žádném případě nezměnili. Prokázal to celý průběh sametové omlazovací kůry a metody, kterými se kapitalizovali. Trestuhodná mravní nedostatečnost, historická nevzdělanost a přijetí lži jako hlavního hybatele společenských procesů, byly vlastnosti, kterými nás naše mravně rozvrácená doba v různé míře poznamenala všechny. Tyto „hodnoty“ umožnily hladký přechod z totalitního komunismu do formálně pluralitních, demokratických poměrů. Jedna epochální lež, vláda proletariátu a společenská rovnost, která poznamenala většinu dvacátého století, byla nahrazena lží druhou, domnívám se – ne menší, formálně demokratickým, pluralitním systémem. Jednoduchá, nekomplikovaná lež komunismu a vlády předvoje pracujících byla ještě průhledná a zřejmá. Rozdíl mezi vyhlašovanou fikcí a realitou byl zřetelně patrný. Proletářský komunismus, ač v praxi měl „východní“ ruské kořeny, ještě vykazoval určité evropské rysy. V totalitním, proletářském komunistickém systému se dala nalézt formálně „odpovědná“ instituce a „hybatel“ – Ústřední výbor strany a generální tajemník. Ideologové proletářského komunismu otevřeně hlásali diktaturu předvoje pracujících i to, že v zájmu světlých zítřků mohou komukoli zakroutit krkem. Podobně jako evropsky pravdomluvný Adolf Hitler, když vykřikoval vyhubení nižších ras a právo německého plemene na prostor. V samém počátku praktické realizace „evropské“ komunistické teorie vložili ruští „géniové“ revoluce do systému zásadní inovaci. Fyzická likvidace celých společenských vrstev, masové pracovní tábory a pozdější podpora válek po celém světě, byly bojem za mír a svobodu. Do naivně „pravdomluvného“ mocenského ideologického systému evropských heretiků vložili způsoby své samoděržavné ruské vlasti. Něco jiného se vyhlašovalo a mluvilo, dělal se opak.

Sametový způsob vyrovnání se s komunismem a jeho bezbolestná přeměna ve formálně pluralitní kapitalismus je dokladem toho, že někteří z milovaných totalitních kormidelníků přemýšleli. Uvědomili si, že jejich zločinný a prolhaný mocenský systém se bude bez některých změn již jenom v křečích rozkládat a umírat. Tento „humánní“ způsob přeměny a konvergence je na druhé straně dokladem morálního hodnotového rozkladu „západní“ demokratické kultury. Demokratické země a společnosti pro svůj klid a pohodlí přijaly za normální, že zločin se netrestá, ale odměňuje. Přestal existovat důležitý institut křesťanského myšlení, institut „očistce“ jako nápravy zla. V reálném životě to bude mít důsledek – zločin se stal beztrestným. Pochybuji o tom, že si některý ze sametových „humanistů“, kteří na veřejné scéně politiky konali špinavou práci a v roli „bílých koňů“ cválali s naším kočárem ke šťastným zítřkům, byl vůbec schopen uvědomit, jaké budou důsledky takové „revoluce“. Celý průběh „nastolování“ demokracie, následná privatizace, zneužití a interpretace práva, zneužití funkce médií a degenerace státní správy, byly na dlouhé roky do budoucnosti předurčeny sametovou „technologií“ revoluce. Systémově prosazovaná a obecně přijatá lež má horší důsledky než vnucené hrubé násilí. Lež demoralizuje vnitřně daleko více než hrubé bezpráví. Sametoví vůdci a jejich hybatelé navázali na zkušenosti svého předchůdce a učitele Gustáva Husáka.

Politická garnitura, která byla autorem a realizovala „sametovou perestrojku“, spáchala větší zločin a vlastizradu, než byl komunistický puč v únoru 1948. Komunistický převrat v roce 1948 proběhl po válce, pod přímým řízením a ohrožením vojenskou mocí Sovětského Ruska. V roce 1990 nás nikdo akutně vojensky neohrožoval, všechnu špinavou práci proti vlastní zemi vykonali lidé a občané této země. Ve skutečnosti byla sametová revoluce mocenským konfliktem uvnitř vládnoucí politicko – ekonomické společenské vrstvy etablované za komunismu. Byl to boj o moc a koncepci udržení vlivu a postavení, který probíhal mezi mocenským centrem „starověrců“ – ideologů a aparátčíků a mocenskou skupinou „realistů“, do které patřili vedoucí hospodářští pracovníci a technokraté. Ti se již od počátku sedmdesátých let integrovali kolem bezpečnostních služeb režimu. Sametová metoda zajišťovala, že všechny rozhodující mocenské páky a instituce zůstanou v rukách společenské skupiny, svou existencí a hodnotami spojené s komunismem.

Lidé, kteří šli v počátku devadesátých let do politiky se skutečnou vůlí po změně, byli pouze folklórem. Potřebovali nás v prvé fázi perestrojky jako spojence proti svým soukmenovcům „starověrcům“. Věděli, že je nás pár a nemáme žádné mocenské zázemí. Uvnitř „disentu“ měli připravené kádry. Neměli jsme za sebou nikoho, masa obyvatelstva byla komunismem vytvořený „plebs“ bez vlastní vůle a reálné představy, co politika vůbec je. Nové politické strany si založili podle potřeby, stačilo i do autonomně vytvořené politické skupiny vložit pár lidí. Před rokem 1989 ideový politický disent neexistoval. Oficiální disent neměl nic společného s nekomunistickou koncepční politikou. Všechny pozdější mediální aféry kolem financování politických stran byly účelové a cíleně sehrané. Jediná společenská skupina, která měla peníze a zdroje schopné vložit do politiky, byli lidé spojení s bývalým režimem.

Privatizace s absencí jasných a vymahatelných zákonů, množstvím bank propojených s fondy a kupónovou privatizací, společnosti s ručením omezeným, právnické osoby, za které nikdo neručil, nebyly anomálie způsobené nezkušeností. Byl to připravený a usměrňovaný proces „primární akumulace“ kapitálu do rukou těch, kteří věděli co se hraje a jaký je účel hry. K nim se připojili ti, kteří neměli zábrany a stali se tím spojenci a spoluviníky. „Kontinuita právního systému“ pro zasvěcené vykonavatele „práva“ znamenala, že zákony a právo budou vykládány a užívány tak, jako tomu bylo v době jejich kodifikace – v komunismu. Česky řečeno, v zájmu silnějšího a podle potřeby vládnoucí moci. Nejsme a nemůžeme být právním státem, neboť smyslem dnešního právního systému není hledání práva a spravedlnosti.

Politické strany dnes zastoupené v parlamentu nejsou autentické nezávislé politické subjekty stojící na určitých ideových představách a zásadách. Nezastupují na veřejné scéně určitou společenskou vrstvu, ve které mají své zázemí. Jsou to společnosti s ručením omezeným, divadelní společnosti angažující ve svém souboru pár profesionálů a amatéry vybírané ve výběrovém řízení, kterému říkáme volby. O tom, kdo půjde do výběrového řízení, rozhodují stejná „pravidla“, jaká jsou již „zvykem“ třeba pro výběr firmy, která postaví veřejnou kanalizaci. O tom, kdo bude vybrán, se rozhoduje jinde než v příslušné komisi. Dnešní český stát a společnost je „pluralitní a demokratická“ jen v tom smyslu, že centralizovaná (totalitní) komunistická mafie se decentralizovala. Za více než půl století, po které byli kormidelníci předvoje pracujících absolutními pány nad životem a existencí miliónů lidí, přišli na to, že veřejně viditelná, institucionalizovaná moc nese nebezpečí odpovědnosti. Moderní technologie umožnily, že společnost se dá ovládat i bez veřejně známé „rady starších“ – Ústředního výboru – a tuto radu šéfujícího „kmotra“ – generálního tajemníka. Hlavním problémem starého modelu bylo, že v případě krize a hrozícího kolapsu systému plebs ví, koho má pověsit. Ve starém modelu a systému paradoxně šlo, alespoň formálně, dohledat odpovědného činovníka a instituci.

Výsledkem sametové perestrojky a její technologie privatizace je stav, kdy základní objem majetku státu, dříve spravovaného mafií Ústředního výboru, byl převeden do bank a společností, jejichž skutečný vlastník ve své většině není veřejně znám. Oficiálně uvádění miliardáři a manažeři jsou jen bílí koně. O tom, kdo se prosadí do vedení politických stran, rozhoduje ten, kdo dá peníze na jejich prosazení a popularizaci, či na jejich diskreditaci v médiích. Podobně je směrována a ovlivňována politika těchto stran.

V naší zemi neexistuje nezávislé veřejné médium s větší působností, které by se pokoušelo podávat objektivní informace o tom, co se skutečně na scéně i uvnitř ní odehrává. Je hanbou novinářského stavu, že ani v počátku devadesátých let, kdy bylo do věcí vidět a byla větší míra volnosti, se nenašla osobnost, která by se o to pokusila. Po celá devadesátá léta jsem měl možnost pozorovat vývoj mediální scény. Jak a kdo si média privatizoval. Mohl jsem porovnávat skutečný průběh politických i privatizačních dějů a jejich mediální obraz předkládaný veřejnosti. Případy, které jsem do podrobnosti poznal z vlastní zkušenosti, byly zaměněny. Nebyla to nedostatečná znalost problémů, ale cíleně hrané „zpravodajské hry“. Degenerace státní správy byla cílená a vynucená. Měl jsem možnost ten proces do podrobností pozorovat v odvětví lesního hospodářství a v Národním parku Šumava, kde jsem určitý čas pracoval. Většina zaměstnanců těchto odvětví a institucí měla vůli pracovat poctivě, dodržovat a vymáhat zákon. Kdo se však nepřizpůsobil staronovým nepsaným pravidlům, odešel sám nebo byl odejit. Když se nebyl ochoten poddat a smířit s lumpárnou, měl jedinou jistotu, že ještě bude v médiích, ve jménu nejvyšších ideálů exemplárně „posrán“ (útlocitné duše a estéti mi prominou). Dovolat se neměl šanci.

Pro ilustraci uvedu trochu křečovitě úsměvný příklad. V roce 1995 jsem ve sněmovně interpeloval kvůli „lesní transformaci – reformě“ Václava Klause a řekl jsem mimo jiné: „Pane, udělali jste reformu tak, aby každý, kdo dělá kolem dřeva, mohl krást … postavili jste pyramidu politiky a ekonomie na hlavu, spadne to na nás…“ Po interpelaci mě na chodbě zastavil komunistický poslanec a řekl mi: „pane vy máte odvahu, nebojíte se?“.

Naruším jednoduchou představu Pithartova „blaha“. Bylo by dobré, abyste si všichni, kdo toužíte po takovém jednoduchém blahu, pomalu začali uvědomovat: Hlavním efektem a výdobytkem sametové technologie perestrojky devadesátých let byl všeobecný signál, že zločin, zneužití a vlastizrada se netrestají. Lež, podvod a nezodpovědnost se odměňují. „Elitou“ země, politickou a hospodářskou špičkou, se stali lidé a mocenská uskupení, kteří systémově zneužili svého privilegovaného mocenského postavení. Zneužili toho, že země po čtyřiceti letech komunismu neměla skutečnou morální a intelektuální elitu. Nejvyšší moralista sám nevěděl, co je mravnost. Výsledkem „Sametové revoluce“ je stav, kde nikdo nenese odpovědnost. Skutečnou politickou a ekonomickou moc od samého počátku měli „hybatelé“, kteří se nepohybovali na veřejné scéně. Nikdo je „nevolil“, proto nemohou být voláni k odpovědnosti. Dnes ovládají rozhodující objem majetku, úkolují média a přes své loutky dělají politiku. Principem, kterým byla završena sametová pluralita, je stav, ve kterém nelze dohledat odpovědnou instituci, natož činovníka, a nikdo se k odpovědnosti nehlásí. Byl jsem v politice dost dlouho, abych pochopil. Dnešní taneční kreace předváděné na veřejné scéně politiky kolem „volebního patu“ by snad již mohly pootevřít oči slepým.

Sametová cesta k blaženosti je postavena na dnes již více něž bilionovém státním dluhu, morální dluh většiny z nás je však násobně větší. Lidské společenství podléhá stejným přírodním zákonitostem jako svět kolem nás a nezačněme-li své společenství „opravovat“, obávám se, že „blaženost“ nás nemine.

 V Třešti 7. listopadu 2006

Čestmír Hofhanzl

 
----- Original Message -----
From: SZCPV
Sent: Tuesday, November 21, 2006 4:08 PM
Nezverejnení a doplnení agenti ŠtB| Pamätník usmrtených na hraniciach| Nepotrestané zločiny| Rozhovory-udalosti-názory| Od našich autorov| Pripravujeme| Nezabúdame na okupáciu v roku 1968| Pamäť a svedomie| Reagujeme | Svedectvá| Doporučujeme| Nebojte sa!| Píšte nám | Právo a zákony | Literárna rubrika| Emil Švec: Nezákonnosť na pokračovanie| Vladimír Hučín-politický väzeň Zamatu| Stanovy a informácie o organizácii
Späť na stránku 17.November-Zamatový podvod
Hlavná stránka
poniedziałek, 20 listopada 2006
Václav Srb: pozvánka na jubilejní - XV. generální sněm Koruny České ( monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska ) 25.11.2006

 

 V příloze si dovoluji zaslati pozvánku na jubilejní -  XV. Generální sněm Koruny České ( monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska ).
 S přáním úspěšného týdne a s projevem dokonalé úcty

Václav Srb, předseda a tiskový mluvčí Koruny České

KORUNA ČESKÁ ( monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska )
Senovážné nám. 24
Praha 1 - Nové Město
110 00
www.korunaceska.org
mailto:monarch
...@seznam.cz
mailto:koruna.ce
...@volny.cz

603412671 - předseda a tiskový mluvčí
603443213 - český zemský hejtman a šéfredaktor Monarchistických Listů
775080027- moravský zemský hejtman
723509421 - slezský zemský hejtman a správce webu

 

25.11.2006.pdf
282K
Pobierz

http://konserwa.blox.pl/html/1310721,262146,21.html?106796
niedziela, 19 listopada 2006
Podpora bývalého politického väzňa Arpáda Tarnóczyho

Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov sa pripája k pozitívnemu kroku poslancov NR SR zvoliť za predsedu správnej rady Ústavu pamäti národa bývalého politického väzňa Arpáda Tarnóczyho.    

            V kontexte so 17. výročím pádu komunizmu  ako aj v zmysle zákona NR SR č. 125 o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému z 27. marca 1996, sme presvedčení, že kandidatúra bývalého odporcu totalitného režimu  je tou najvhodnejšou alternatívou,  zvlášť s poukazom na politicky a historicky konrtraproduktývne  názory o zrušení či eliminovaní samotnej inštitúcie Ústavu pamäti národa. Znepokojujú nás tendencie o neobjektívne znevažovanie kandidáta A. Tarnóczyho a to aj kruhmi, ktoré so skutočným protikomunistickým odbojom nemali nikdy nič spoločne.

             Naša organizácia vždy zastávala názor, že skutočné morálne oprávnenie viesť túto inštitúcie má práve bývalý politický väzeň a pripomíname, že bez pamäti národa národ prestáva existovať.

                                     Svetové združenie bývalých československých  politických väzňov


Zákon č. 125 

Národnej rady Slovenskej republiky

 z 27.marca 1996
 o nemorálnosti a protiprávnosti komunistického systému

§ 2 ods. (1)

Odpor občanov proti komunistickému režimu prameniaci v demokratickom presvedčení, prejavujúci sa odbojom, pomocou prenasledovaným alebo inou činnosťou vo vnútri štátu alebo v zahraničí samostatne alebo v spojení s demokratickou mocnosťou, bol legitímny, morálne oprávnený a je hodný úcty.

   § 2  ods.(2)

Každému kto bol komunistickým režimom nespravodlivo postihnutý, prispel k jeho pádu a k  znovunastoleniu demokracie na Slovensku a nepodieľal sa na zločinoch komunizmu, patrí vďaka.

----- Original Message -----
From: SZCPV
Sent: Saturday, November 18, 2006 7:00 PM
Subject: Podpora kandidata na predsedu Ustavu pamati naroda                
World Associacion of Former Czechoslovak Political Prisoners - Stowarzyszenie Byłych Czechosłowackich Więźniów Politycznych

Click here to comment!

World Associacion of Former Czechoslovak Political Prisoners -Swiatowe Stowarzyszenie Byłych Czechosłowackich Więźniów Politycznych - Svetové združenie bývalých československých politických väzňov - so sídlom v Slovenskej republike SZČPV - Registracia v Slovenskej republike: Sídlo NSE 102/14, 058 01 Poprad SR www.szcpv.szm.sk

http://livedigital.com/content/album/26951

Democracy: Internet TV
czwartek, 16 listopada 2006
SZCPV: 17.November 1989 - 17 rokov po....

Strhávanie zamatovej opony

Motto: Národ ktorý nepozná svoju minulosť, nemá budúcnosť.

Mnohí si stále v súvislosti so 17. Novembrom 1989 kladú otázky, kto, čo, čiou pomocou, prečo a kedy.

Podľa Vratislava Bejsáka, vydavateľa novín na University of Sydney v Austrálii, Obe revolúcie (prevraty) v rokoch 1968 a 1989 byli organizované ŠtB a v oboch prípadoch zvíťazila jedna frakcia Komunistickej strany nad tou druhou.

Ako nedávno oficiálne potvrdil bývalý prezident Havel, zatiaľ čo sa on s  Čalfom zamýšľali nad Základnou listinou ľudských práv, komunisti medzitým rozkradli republiku. (Týmto sa Havel de facto priznal k trestnému činu ako uvádza bývalý člen Charty 77 a súčasný emigrant v Austrálii Jiří Vaněk.)

Oficiálne uverejnený citát, hovorí jasne za všetko.

Václav Havel o listopadu 1989

Vládnout nás učil Čalfa, říká Havel

Mimo jiné: už dlouho to věděli reformní komunisté, kteří měli k archivům přístup o dva kroky dřív než ostatní. Dubček to zřejmě věděl už půl roku a před Bartončíkem mne varoval. Já tehdy ovšem nevěděl proč. Té explozi před volbami jsem tehdy, jak patrno, chtěl zabránit. Nešlo to.

....mimochodem všechny základní ekonomické transformační zákony byly přijaty v době Čalfovy vlády - kdy jsme hledali způsob soužití našich dvou národů, spravedlivý model federace, podobu ústavních institucí, zamýšleli se nad Základní listinou lidských práv a kdy nám toto všechno zabíralo spoustu času, tak v té době komunističtí funkcionáři privatizovali továrny. Měli své sítě, kontakty a to všechno využili. Posléze jsme zjišťovali, že fabriky jsou dávno jejich.

Kde hľadať korene Zamatovej revolúcie?

Je potrebné sa vrátiť 12 rokov späť a pozrieť sa na zloženie signatárov Charty 77. Z 217 ľudí, ktorí Chartu v prvej vlne podpísali, bolo 156 bývalých členov KSČ, to je 72%. Boli to aktívni komunisti z päťdesiatych rokov, či už išlo o likvidáciu vyspelej československej ekonomiky a triednych nepriateľov, alebo “len” o písanie veršov oslavujúcich masových vrahov bratského alebo i vlastného národa. Vzhľadom k tomu, že im ich aktivita vydržala aj v roku 1968 až 1989, boli pri čistkách začiatkom sedemdesiatych rokov zo strany vylúčení. Tým došlo z ich pohľadu ku “krivde” spočívajúcej najmä v strate výhodnej existencie. Z tohoto dôvodu sa naraz cítili byť spriaznení so skupinou tých, ktorí skutočne trpeli v päťdesiatych rokoch a v prvej polovici rokov sedemdesiatych a napriek perzekúcii sa nedali zlomiť. Ku spolupráci týchto nesúrodých skupín došlo na spoločnej platforme ľudských práv. Hlavný dôvod bol ten, že akcieschopnejšia časť Charty zložená zo 72% bývalých komunistov, nutne potrebovala 28% chartistov-nekomunistov ako figový list, k zakrytiu svojho skutočného pôvodu.

Prečo sa tak stalo v danom čase?

V priebehu 70. rokov, napriek vysokým ambíciám komunistického režimu, neboli splnené vytýčené ciele. Získanie vojenskej prevahy spojenou so snahou o ovládnutie západnej Európy

a prevzatím iniciatívy v bývalých kolóniách. 80. Roky nástupom nových technológii len potvrdili, že chybne orientovaná a centrálne riadené ekonomiky nie sú schopné čeliť novým konkurenčným výzvam. K evidentným neúspechom na vnútropolitickej scéne patrí 21.august 1968, kedy sa spriatelené armády a režimy identifikovali ako jasný agresor. Po nasledujúcom vnútrostraníckom puči, prebrala moc za pomoci cudzej mocnosti v Československú kolaborantská vláda. Pod tlakom udalosti v Gorbačovovom Sovietskom zväze si stále viac ľudí , vrátane mladšej vzdelanejšej časti komunistických funkcionárov uvedomovalo, že je nutná zásadná zmena politickej a hospodárskej orientácie Československa. Naviac koniec 80. Rokov bol už v znamení silnejúcich protestov vlastného obyvateľstva.

Kedy sa to stalo a prečo?

Zamatová revolúcia sa nemohla konať pri demonštráciách na jar 1989. Jednak k tomu nebol vhodný kladný historický dátum kvôli 25. februáru a15. Marcu. Naviac prevratový scenár ešte nebol vypracovaný. Najprv sa musel hľadač spôsob prechodu od socializmu ku kapitalizmu, čo znamenalo zbúrať železnú oponu bez odrenín a prebrodiť sa z jedného brehu rieky na druhý bez namočenia. A že niečo také je možné, potvrdil 17. November 1989.

Čiou pomocou sa tak stalo?

Oficiálne zverejnenie pravdy je v súčasnej situácii nežiadúce. Pravda sa však dlhodobo zatajiť nedá a čas pracuje v jej prospech. Je možné však skladať mozaiku z jednotlivých kamienkov. Jedným z nich je výrok predsedu Senátu PVR Petra Pitharda, ktorý dňa 4.12.2003 povedal, že november v roku 1989 bola dohoda. Druhým kamienkom do mozaiky je kniha ”Labyrintem revoluce”, ktorá sa zaoberá najmä úlohou vtedajších vládnych špičiek pri ustanovení V. Havla prezidentom republiky. Tretím kamienkom je informácie Petra Cibulku o časovom selektívnom prepustení disidentov z komunistických lágrov. Na jednej strane vysokí funkcionári strany a štátu s aparátom ŠtB, na druhej strane disent, ktorý sa skladal z rôznorodého spoločenstva ľudí, politicky bojujúcich proti spoločnému nepriateľovi -Husákovej KSČ, avšak bez spoločenských východísk a dokonca bez spoločného cieľa. Z hľadiska dôsledkov, rozhodujúcou skupinou disentu boli komunisti, vyhodení zo strany, niektorí z funkcionárskych pozícii, v dôsledku augustovej okupácie a nasledujúcich previerok.

Kto vyvolal novembrové udalosti?

Rozhodujúci sú vždy ľudia. Kto boli ľudia, ktorí urobili “Zamatovú revolúciu” a aké ciele sledovali? Uvedené fakty je potrebné doplniť, že na čele sprievodu študentov, ktorý viedol evidentne do stretu so zmobilizovaným a pripraveným pohotovostným plukom SNB bol člen ŠtB. Išlo o vopred premyslenú a pripravenú akciu pri ktorej bola zneužití evidentná nespokojnosť radikalizujúcich sa študentov, reflektujúcich politickú a spoločenskú odozvu, spojenú s bojom proti fašizmu, teda dátumu uznávaného ako komunistami tak medzinárodným spoločenstvom. Demonštráciu viedol člen ŠtB s vopred pripravenou, dnes by sa povedalo virtuálnou mŕtvolou vrátane svedkyne. Deň D bol pripravený so všetkými detailmi “Veľkej drámy”, ktorý musel zabrať. Skutočne premyslený a rafinovaný scenár, oveľa lepší ako pri akcii Asanácia alebo Klin aj keď jeho názov stále nepoznáme.

Čo sa vlastne následne stalo a prečo?

Vzhľadom k existujúcim rozšíreným fámam o uzavretých dohodách, je potrebné uviesť, že v podstate nedošlo k dohode, ako sa často traduje medzi vládnucimi komunistami a politickú moc preberajucími nekomunistami s podmienkou, že zločinci z radov KSČ nebudú potrestaní. Takáto podmienka bola totiž zbytočná. Dohoda bola uzatvorená medzi komunistickou vládnucou špičkou a komunistami - disidentmi. Ľudia starostlivo vybraní a v pravý čas prepustení z väzení, ako napr. Václav Havel sa stali dobre zatiahnutou zamatovou oponou, za ktorou si podali ruky červení bratia.

Dôsledky.

Stovky miliárd rozkradnutého a navždy strateného majetku štátu. Nefungujúca štátna správa, prokuratúra, polícia a súdnictvo s kontinuitou komunistických zákonov, vrátane komunistických sudcov. Z hľadiska korupčného prostredia popredné mieste vo svete. Úloha štátu sa obmedzuje len na politickú a ekonomickú. Zhruba pól roka pracujeme pre štát a nie pre seba a táto doba sa predlžuje. Spoločnosť žije na dlh. Nespokojné sú takmer všetky vrstvy obyvateľstva, robotníci, lekári, učiteľmi počnúc a skutočnými podnikateľmi, ktorí vykazujú zisk a sú progresívne zdaňovaní, končiac. Spokojní môžu byť a to i počas nemoci, snáď len sudcovia, politici a riaditelia podnikov so štátnou účasťou. Nehovoriac o spokojnosti tunelárov a podvodníkov všetkých kategórii. Z uvedeného je zrejmý jasný rozpor. Najlepšie platení ľudia pracujú najhoršie ako potvrdzujú prieskumy verejnej mienky. To predsa nie je cesta k demokracii a prosperite.

Porovnanie s februárom 1948.

Vtedajší nekomunistickí ministri podali demisiu s cieľom vytlačiť komunistov z vlády a evidentne po demisii len vyčkávali, bez toho aby sa snažili udalosti ovplyvňovať a riadiť, s akýmsi mylným presvedčením, že demokracia musí automatický zvíťaziť. Demokracia ale nie je niečo, čo dostáva spoločenstvo ľudí darom. Vo februári 1948 demokracia nezvíťazila, po novembri 1989 vari áno?

Ing. Ivo PattaPreklad: Svetové združenie bývalých československých politických väzňov

http://www.szcpv.szm.sk/podvod.html

----- Original Message -----

From: SZCPV
Sent: Wednesday, November 15, 2006 4:45 AM
Subject: 17. november 1989 17 rokov po....

http://www.szcpv.szm.sk/
 
17. november 1989
17 rokov po....
wtorek, 14 listopada 2006
Jochen-Konrad Fromme MdB: Der Teil der Dekrete des Präsidenten Edvard Benes stellen auch heute noch einen eklatanten Verstoß

Montag, 13. November 2006
Jochen-Konrad Fromme
 
Benes-Dekrete sind unvereinbar mit dem Rechtsbestand der Europäischen Union
Medienberichte über eine neuerliche Anwendung

Anlässlich der Medienberichte über eine neuerliche Anwendung der Benes-Dekrete durch den Innenminister der Tschechischen Republik, Ivan Langer, erklärt der Vorsitzende der Gruppe der Vertriebenen, Flüchtlinge und Aussiedler der CDU/CSU-Bundestagsfraktion, Jochen-Konrad Fromme MdB:

Der Teil der Dekrete des Präsidenten Edvard Benes, die sich mit der deutschen Minderheitsbevölkerung in den Jahren nach dem Zweiten Weltkrieg in der damaligen Tschechoslowakei beschäftigten, stellen auch heute noch einen eklatanten Verstoß gegen den Rechts- und Wertebestand der Europäischen Union dar.

Es ist offensichtlich unzutreffend, was der damalige tschechische Ministerpräsident Milos Zeman im Jahr 2003 gegenüber dem damaligen Bundeskanzler Gerhard Schröder erklärte, dass die Benes-Dekrete in ihrer Wirkung „erloschen“ seien. Das Gegenteil ist der Fall, wenn man eine jüngste Entscheidung des derzeitigen Innenministers der Tschechischen Republik Ivan Langer berücksichtigt.

In dem seit Jahren schwelenden Verfahren über die Anerkennung der tschechoslowakischen Staatsbürgerschaft für den im Jahr 1946 verstorbenen Fürsten Salm-Reifferscheidt, die im engen Zusammenhang mit den Entscheidungen über das Eigentum der Fürstenfamilie stehen, hat der tschechische Innenminister nunmehr erneut das Dekret Nr. 33 zur Anwendung gebracht. Durch das Dekret wurde tschechoslowakischen Staatsbürgern deutscher und ungarischer Nationalität die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft aberkannt, sofern sie nicht ihrerseits nachweisen konnten, dass sie stets loyal zur tschechoslowakischen Nation gestanden haben und aktiv gegen das nationalsozialistische Regime gewirkt haben bzw. von diesem verfolgt worden sind.

Zwar konnte Salm-Reifferscheidt diesen Nachweis erbringen, ist aber vor einer endgültigen Entscheidung über seine Staatsbürgerschaft verstorben. Seit vielen Jahren müssen seine Erben nun zwischen Gerichtsverfahren und Verwaltungsentscheidungen mit der Tschechischen Republik um die staatsbürgerschaftliche Anerkennung des Fürsten ringen.

Dass der tschechische Innenminister nunmehr, und trotz einer gegenteiligen Entscheidung des Brünner Verfassungsgerichts, an die zweifelhaften Entscheidungen seiner Vorgänger anknüpft, zeigt, dass hier noch ein Nachholbedarf der Tschechischen Republik in Bezug auf die europäische Rechts- und Werteordnung besteht.

Ferner zeigt dieser Fall, dass die Frage des Fortbestands der Benes-Dekrete auf europäischer Ebene im Vorfeld der Erweiterungsrunde von 2004 nicht ausreichend verhandelt worden ist.

Für die Europäische Union als Rechts- und Wertegemeinschaft wäre es von größtem Wert, wenn die Tschechische Republik sich endlich zu einem Schlussstrich unter die, gegen die deutsche Volksgruppe gerichteten Dekrete bereit finden würde, die aufgrund ihrer Beweislastumkehr, für die Betroffenen eine Kollektivstrafe darstellen, die einzigartig in der Europäischen Union ist.

 

niedziela, 12 listopada 2006
Vladimír Hučín: vedeni KPV se snazi ovlivnit clenskou zakladnu proti zrizeni instituce Pameti naroda

Dne 8.listopadu 2006 se od 11.00 hod. konalo v Praze zasedani Ustredni rady  KPV  v  budove  sekretariatu KDU-CSL (Charitas). Na toto jednani jsem  byl  predsedkyni  KPV  MUDr.  Nadezdou Kavalirovou pozvan s tim, abych  se  zodpovidal  se svych kritickych nazoru na generala Radovana
Prochazku  a  z  dalsich  kritickych  postoju. Kratce po zahajeni jsem dostal  slovo  a vysvetlil jsem, jake duvody mne vedly k tomu, ze jsem se   kriticky   vyjadril   k   osobe  gen.  Radovana  Prochazky.  Pred
predstaviteli  okr.  pobocek a vedenim KPV jsem uvedl, ze gen. Radovan Prochazka pusobil ve vedeni Vojenskeho obranneho zpravodajstvi spolu s nechvalne znamym Jirim Ruzkem, ktery po nastupu CSSD se stal reditelem BIS. Gen. Radovan Prochazka se po mem zatceni v r. 2001 stal vyznamnym
cinitelem v BIS a spolu s Jirim Ruzkem a dalsimi ovlivnoval vedeni KPV proti   me  osobe  s  cilem  mne  kriminalizovat.  Na  zaklade  techto skutecnosti  jsem proto zaujal k osobe gen Prochazky kriticky postoj a
jako  takovy  jsem ho prezentoval. K veci nutno sdelit, ze predsedkyne MUDr.  Kavalirova  spolu  s gen. Prochazkou podali trestni oznameni na Jana Sinagla a na mou osobu. Ve svem projevu jsem popsal, jak jsem byl v Prerove v dusledku tohoto trestniho oznameni vyslechnut PCR a vyzval jsem  pritomne,  aby  se sami presvedcili, co jsem do protokolu uvedl. Znovu  jsem  zduraznil, ze aktivity gen. Radovana Prochazky a byvaleho reditele Jiriho Ruzka povazuji za podle, hanebne a zlocinne. Take jsem uvedl,  ze  znamy  dokumentarista  Mgr.  Martin  Vadas  pro CT natocil dokumentarni film o kauze Hucin. Pri teto prilezitosti jsem upozornil, ze  tento  film  ukaze  i stinne stranky v KPV. Z celkove situace bylo zrejme,  ze  MUDr. Kavalirova, Malek a nekteri dalsi predstavitele KPV chteli  dosahnout  toho,  abych  se  za  sve  nazory omluvil, coz jsem samozrejme  odmitl  s  tim, ze lituji pouze toho, ze jsem nebyl ve sve kritice  jeste  duraznejsi.  Po mem asi 12-15 min projevu jsem sklidil potlesk drtive vetsiny pritomnych zastupcu okr. pobocek KPV.

Po  mem projevu nastoupil gen. Radovan Prochazka, ktery nejprve vyzval vedeni  KPV  k  zajisteni bezpecnosti s tim, ze ti, kteri nejsou cleny KPV musi ze salu odejit. Tento pozadavek vyvolal nesouhlas u cele rady clenu  KPV,  ale  vedeni  KPV na tomto pozadavku trvalo. Gen.Prochazka uvedl,  ze ma mnoho vyznamenani a ze tedy kazdy normalni clovek by mel pred  nim  smeknout  a  ze  ja tuto skutecnost nerespektuji a lze tedy pochybovat  o  mem  zdravi (!!!) Tento nazor ocividne vyvolal v radach KPV nesouhlas. Gen. Prochazka se dale vyjadroval v tom smyslu, ze neni spokojen  s tim, ze trestni oznameni, ktere podala MUDr. Kavalirova na Jana Sinagla a na mou osobu bylo PCR odlozeno. Gen. Prochazka v zaveru sdelil, ze na mou osobu bude nadale podavat trestni oznameni a zaloby. Kdyz  gen. Prochazka skoncil se svym projevem, tak bylo naproste ticho a  nikdo  netleskal.  Kratce  pred  mym  odchodem  ze  salu  jsem  byl pritomnymi cleny KPV ujistovan jejich podporou, coz se zrejme nelibilo vetsine vedeni KPV a to predevsim MUDr. Kavalirove.

Z dalsiho jednani predstavitelu KPV bylo videt, ze vedeni KPV se snazi ovlivnit  clenskou  zakladnu  proti zrizeni instituce Pameti naroda. V tomto  smeru  zaznela  vyrazna  a opakovana kritika na adresu ODS a to
predevsim na osobu min. vnitra Ivana Langera.

Vladimir Hucin, 9.listopadu 2006  Prerov

http://hedvicek.blog.respekt.cz/c/872/Konfederace-polepsenych-veznu.html
sobota, 11 listopada 2006
Byl Masaryk vubec Cech?

Coby reakci na muj clanek "Byl Masaryk proti-cesky?" mne muj dlouholety pritel, profesor Oldrich Kyn z Boston University obdaril radou odkazu, ktere dale dloubaji v mnou pocatem tematu. Mistnim nacionalistum se omlouvam za casti textu, ktere jsou psany v anglictine. Pokud se nechcete zdrzovat ctenim, ci jsou-li snad cizi jazyky nad vase schopnosti - kratky cesky vycuc je nasledujici: Masaryk byl zidovsko-nemeckeho puvodu, tedy ani vzdalene ne Cech ci Moravan, nebo dokonce Slovak. Cesky se opravdu naucil az pocatkem dospelosti (jak se tady kterysi vlastenec pohorsene divil) a dle tvrzeni pametniku mluvil az do smrti cesky se silnym nemeckym prizvukem.

Profesor Kyn napsal nasledujici: Many of Hausner's statements are wrong and I do not agree with his conclusions, but I would not call him idiot and certainly he is not semiliterate. His main point is that the break of Austro-Hungarian empire was wrong and if it was not for Masaryk it would not happen, Austria together with Germany could have brought European Union many decades erlier and could have prevented the WWII. According to Hausner Masaryk influenced Wilson to enter in WWI which lead to the known results. Even worsen Hausner claims that Masaryk was in fact German and that he betrayed the 3 millions Germans that lived in Bohemia and Moravia.

Here is what Hausner wrote about Masaryk:

" His mother was the daughter of a German Gastwirt (innkeeper) in the old German Town of Auspitz, Moravia. She went to Vienna for a short time and then became the cook of a very wealthy family - the Redlich's - a Jewish family whose language was German. His legal father was an illiterate Hungarian Slovak by the name of Joseph Masarik. It was generally accepted, that his biological father was Mr. Redlich. This was rather common, not just in wealthy Jewish families, that young women, who kept the household, also served as mistresses or concubines. After she was pregnant for a few months, she married a much younger illiterate coachman at the Redlich estate, to establish a legitimate family. They married August 15, 1849, however, Thomas was born on March 7, 1850. It was a little kept secret that the biological father was Nathan Redlich, who had from his own marriage three sons, all of whom became well to do. Since Masaryk's mother was German and the Redlich family spoke German, Thomas grew up with the German language. He, in his later years, spoke very highly of his mother, who gave him everything, but he rarely mentioned his legal father or his brothers, or perhaps stepbrothers is a better term.

Nathan Redlich was generous to Thomas Masaryk and it is well known, that his attorney. Dr. Alois Prazak of Brunn (Brno) paid frequent amounts to the Masaryk family for the education of Thomas. When Thomas entered elementary school, he studied in German. Later, at the high school in Brunn (Brno), these studies, as well as his university studies in Vienna and Leipzig, were in German. As late as 1879, his colleague Penicek had to translate for Masaryk his positions into the Czech language. He spoke Czech with a strong German accent until his death. Yet, he became a fanatical Czech nationalist, hating the Habsburgs and perhaps due to that, everything German, especially the Catholic church.

Later, when Masaryk created Czechoslovakia, many Sudeten Germans hoped and believed he would be friendly to them because of his heritage. It is true, that Masaryk recognized that the Bohemian Germans or the Sudeten Germans were economically and culturally more advanced than the Czechs. "

Dale profesor Kyn pokracuje v cestine: Kdyby nebylo Masaryka, nebyly by vytvoreny Ceske legie (v Rusku a Italii), ktere prispely dosti vyznamne v boji proti Rakousku a Nemecku.

Take by asi USA nevstoupily do prvni svetove valky, protoze je znamo, ze Wilson byl puvodne proti tomu a ze to byl prave Masaryk, ktery ho primel ke zmene nazoru. Kdyby USA neprispely k WWI tak by mozna Nemecko a Rakousko neprohraly a nedoslo by tedy k tomu hlubokemu hospodarskemu upadku a fantasticke inflaci v povalecnem Nemecku. Je docela mozne, ze za takove situace by se Hitlerovi nepodarilo ziskat moc a privest Nemecko k Nacismu a druhe svetove valce.

Doufam, ze na rozdil od mistiho pseudocisare chapete, ze toto nejsou moje nazory nybrz nazory Sudetskeho Nemce Karla Hausnera. Na rozdil od nej si nedovedu predstavit, ze by Masaryk neexistoval (s vyjimkou situace kdyby se mu nepodarilo emigrovat, nebo byl unesen zpet do Rakouska, protoze byl rakouskym soudem odsouzen ke smrti). Vime take, ze Masaryk byl jen jednim z mnoha representantu a organizatoru ceskeho naroda a navic podobna nespokojenost se vyvinula take v jinych narodech, ktere byly Rakusany potlacovany, takze i bez Masaryka by mohlo dojit k rozpadu Rakouska-Uherska.

Tolik profesor Kyn, aby bylo jasne kdo rekl co a abych nebyl obvinovan, ze kradu nekomu citaty (mam svych vlastnich citatu dost).
--------------------

Sam za sebe bych rad dodal, ze dokud nebudou ti tak typicti cesti narodovecti soviniste (pokud chcete priklady, prectete si komentare pod mymi clanky od vsech tech vlasteneckych anonymu) pravidelne mlaceni mokrym hadrem pres ty jejich nevymachane drzky, dotud bude soucasna Ceska republika jen velmi obtizne hledat sve misto v Evrope a byt jen "evropske" civilizaci vubec. O svetove civilizaci ani nemluve.

,

środa, 01 listopada 2006
pri vydaní tejto knihy. Prosíme každého kto by mu hohol pomôcť aby kontaktoval priamo Svetové združenie politických väzňov

...V sobotu, pri príprave na prehliadku, pri čistení okna, som si všimol v dreve rámu a omietky guľky z výstrelov. Spomenul som si na Gejzovo rozprávanie, že pri vzbure roku 1955 na samotách, keď dozorca zo špačkárne zbadal niekoho v okne, tak po ňom naostro strieľal. V tom čase bola väznica údajne preľudnená. O Gejzovi všetci vedeli, že je homosexuál. Na naše prekvapenie sa na samotách ozývali náboženské piesne. Gejza, keď si klepol a mal náladu, tak si vyspevoval. Poznal veľké množstvo nábožných piesni. Bachari si ho nevšímali, lebo ich strihával. Gejza spomínal, že pochádza z náboženskej rodiny. Keď bol malý, tak chodil do kostola miništrovať. Sedel už dlho a poznal sa s biskupmi, ktorí bolo v päťdesiatych rokoch pozatýkaní. Gejza s nimi sedel takmer vo všetkých väzniciach.

http://www.szcpv.szm.sk/06/halko/20.html

 Autor tejto knihy prežil najlepšie roky svojho života v pekle boľševických väzníc bývalého Československa. Ponormalizačné obdobie po vpáde okupačných armád v auguste 1968 prinieslo aj drastické sprísnenie podmienok vo väzniciach kde v období najtvrdšej normalizácie prežil vtedy mladý človek vyše 17 rokov o čom prináša šokujúce a otrasné svedectvo. Po tzv. nežnej revolúcii sa začalo otvorene hovoriť len o represiách 50. tých rokoch. Obdobie normalizácie a 80.-té roky ostali opomenuté. Dôvod bol jednoduchý, hlavní aktéri či už z radov ŠtB, justície alebo dozorcov boli po prevrate v novembri 1989 stále aktívne na svojich pôvodných alebo nežne pretransformovaných nových postoch v službách "demokracie". Toto svedectvo po 17 rokoch pádu komunizmu je ešte stále nežiaduce pretože vyvoláva duchov v radoch tých, ktorých ruky a svedomie sú pošpinené krvou ich obetí. To či bude táto kniha vôbec vydaná a či sa o nej dozvie aj širšia verejnosť záleží na obyčajnej ľudskej či politickej vôli oslovených s návrhom na jej vydanie. Autor je dnes invalidným dôchodcom, ktorého zdravotný stav poznamenal dlhodobý pobyt v najhorších väzniciach totalitného Československa. Obraciame sa na vydavateľov a všetkých ľudí dobrej vôle ktorí by chceli pomôcť a prispieť aby táto kniha mala aspoň desatinu publicitu akej sa po novembri 1989 dostalo pamätiam bývalých komunistických zločincov či už to boli pamäti prokurátora Rašľu či bývalého generála ŠtB A. Lorenca.

Autor bude povďačný za každú pomoc pri vydaní tejto knihy. Prosíme každého kto by mu hohol pomôcť aby kontaktoval priamo Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov.

Ukážky nájdete na stranke SZCPV

http://www.szcpv.szm.sk/index.html

http://www.szcpv.szm.sk/novel.html

----- Original Message -----
From: SZCPV
Sent: Tuesday, October 31, 2006 5:49 AM
Subject: Ukazky z knihy Cesta za slobodou -17.5 roka vo vazniciach
Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski