NAROD MA PRAVO SE BRANIT
poniedziałek, 26 kwietnia 2010
Kniha FEJETONU + koncerty KVÌTEN 2010
Napsal sowa (») 26.4.2010 13:04 v kategorii Jaroslav Hutka, přečteno: 3×


Radostně oznamuji, že vydavatelství Galén ve vydávání mých Spisů pokračuje a že jsou na světě Fejetony. Jsou tam všechny, co jsem kdy napsal a má to téměř 400 stran. Více než třetina jich nebyla knižně vydána, sedm nalezeno v mém archivu. Objednat se to dá zde:


Fejetony jsem začal psát v roce 1977, když mi bylo zakázáno koncertování a já měl najednou spoustu volného času. V poslední sezóně v roce 1976-1977 jsem měl 170 koncertů.
Fejetony byly šířeny samizdatově, to znamená přepisováním na psacím stroji. V roce 1989 jsem si v Rotterdamu založil samovydavatelství SEBETLAČ a fejetony disidentské a emigrantské jsem si vydal v knize POŽÁR V BAZARU. Nazval jsem ji podle fejetonu, který jsem napsal v roce 1979 po návratu z amerického turné a u emigrantů mi udělal podobný malér, jako nedávno píseň Udavač z Těšína u celého národa. Byl jsem tehdy prohlášen zrádce a několik let jsem si česky nezahrál, takže jsem se naučil holandsky a vystupoval jsem v tomto neatraktivním jazyku.
Fejetony prvních sedmi ponávratových let jsem vydal v knize PODZIM JE TADY a všechny další jsem šířil většinou po elektronickém větru a nakonec zcela rezignoval na psaní do novin.
Největší radost mi udělaly ale fejetony, které vydavatel našel v balíku papírů, který jsem mu předal a který byl jakýmsi značně nepořádným archivem všeho možného. Netušil jsem, že se tam dají najít takové poklady.
Do přílohy jsem dal ediční poznámku k Básním i k Fejetonům od Jana Šulce, který obě knihy zpracoval jako redaktor a který má hlavní zásluhu na tom, že tyto Spisy, kterých bude osm, vycházejí. Fejetony se čtou dobře, tak si je kupte...

KONCERTY
duben 2010
30. pátek, Hutka, Tübingen NĚMECKO, Club Voltaire, Haaggasse 26, 20:00

květen 2010
3. pondělí, Hutka, PRAHA 2, Balbínova lit. hospůdka, Balbínova 6, 20:00
6. čtvrtek, Hutka, JILEMNICE, centrum zábavy, 19:00
10. pondělí, Hutka, PRAHA 8 - KOBYLISY, báječný koncert pro uzavřenou společnost
15. sobota, Hutka, KLOBOUKY U BRNA, klub Vendetta, v prostorech starého mlýna, 20:00
16. neděle, Hutka, POZLOVICE U LUHAČOVICE, hotel Ogar, 19:00
20. čtvrtek, Hutka, PRAHA 10 - STRAŠNICE, InGarden, Nad Primaskou 45, 19:00
22. sobota, Hutka, MŠENO, sokolovna, 17:00
27. čtvrtek, Hutka, ŠTRAMBERK, Kulturní dům, náměstí, 19:00
28. pátek, Hutka, KROMĚŘÍŽ, restaurace ČERNÝ OREL v 19:00

Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka
www.hutka.cz


Ediční poznámka

Druhý svazek Spisů Jaroslava Hutky přináší první souborné vydání jeho básní. Nejstarší básně, jejichž strojopisy se dochovaly v Hutkově archivu, pocházejí z roku 1965 (...)

http://sowa.quicksnake.cz
środa, 21 kwietnia 2010
na wyjaśnienia austriackiego prezydenta Fischera, dlaczego, w odróżnieniu od Václava Klausa, nie mógł przyjechać do Krakowa
Czech 
Republic

Dzień dobry!

 

Przesyłam odpowiedź pana Ladislava Jakla, Sekretarza Stanu w Kancelarii Prezydenta Republiki Czeskiej, na wyjaśnienia austriackiego prezydenta Fischera, dlaczego, w odróżnieniu od Václava Klausa, nie mógł przyjechać do Krakowa:

 

"Kto chciał przyjechać, znalazł sposób, kto nie chciał, szuka usprawiedliwienia. Pan Fischer tłumaczy, jak daleko jest z Wiednia do Krakowa i twierdzi, że podróż trwająca 13 godzin byłaby ponad siły jego kierowcy. Może lepiej przyjrzałby się mapie. Stwierdziłby, że z Pragi położonej bardziej na zachód jest do Krakowa 550 km, czyli 5 godzin i 56 minut, podczas gdy z Wiednia, który w porównaniu z Pragą leży bardziej na wschód, do Krakowa jest tylko 479 km, czyli 5 godzin i 37 minut. A więc z bardziej oddalonej Pragi można było przyjechać, a z bliższego Wiednia było to niemożliwe? Obliczyć trasę na podstawie mapy umiem, natomiast spekulacje na temat tego, czy nieobecność na pogrzebie pana prezydenta Kaczyńskiego to u pana prezydenta Fischera tylko kwestia wygody czy chodziło raczej o polityczny gest, pozostawię innym."
 
Ladislav Jakl, Dyrektor Departamentu Politycznego Kancelarii Prezydenta Republiki Czeskiej
http://groups.google.de/group/sowamagazyn/browse_thread/thread/d450b904600afabf
http://sowa.quicksnake.cz/Ladislav-Jakl
wtorek, 13 kwietnia 2010
Miloslav Pletanek: Diskriminují v Tescu početné rodiny?
Miloslav Pletanek: Diskriminují v Tescu početné rodiny?

Miloslav Pletanek: Diskriminují v Tescu početné rodiny?

Dodany przez sowa

06:23
MILOSLAV: Diskriminace početných rodin?

Sledované: 626Komentáře: 1

Diskriminují v Tescu početné rodiny? Jsou jejich limity pro nákup sity na míru malo početných rodin s jedináčky? Nemělii o byt tyto limity spíše podle počtů osob v rodině? Tak o tom JE tohle video z Tesca Na Zličíně v Praze 9.4.2010. Co si o tom myslíte, nebojte se diskutovat.
http://sowa-frankfurt.ning.com/video/miloslav-pletanek-diskriminuji
sobota, 10 kwietnia 2010
Zomrel bývalý politický väzeň Emil Švec
Napsal sowa 10.4.2010 04:57 v kategorii Svetové združenie bývalých československých politických väzňov, přečteno: 3×


Emil Švec, Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov
Nám. sv. Egídia 102/14, 058 01 Poprad
tel. 052 7722626, 0903 142 771
e-mail: szcpv@szcpv.org

  • Zomrel bývalý politický väzeň a podpredseda Svetového združenia bývalých československých politických väzňov-Emil Švec
  • www.szcpv.org
  • http://szcpv.org/04/svec.hml

  • Motto:„Sedel som šesť rokov, bez akéhokoľvek rozsudku.“

    „Je realita, že existuje ilegálna komunistická organizácia v justícii, ktorá je napojená na bývalé komunistické štruktúry a disponuje materiálmi zo Štátnej bezpečnosti a Ministerstva vnútra a riadi ďalší boj o krytie páchateľov zločinov minulosti a samozrejme uchytenie sa a udržanie pozícií v justícii.“ A za to mi dali tie tri mesiace...

    Emil Švec sa narodil v roku 1925 v Piešťanoch a vyrástol v kresťansky založenej rodine. Získal základné i stredné vzdelanie, neskôr absolvoval letecký výcvik v armáde. Ako mladý študent sa pripojil k piešťanskej skupine Bielej légie, ktorá viedla aktívny odpor voči formujúcemu sa totalitnému komunistickému režimu. Kamil Vančo, katolícky farár zo Sokoloviec pri Piešťanoch, ho na svojej fare zoznámil s ďalšími členmi skupiny. Počas ďalšieho štúdia na Lekárskej fakulte v Bratislave bol Emil zatknutý ŠtB a odsúdený za velezradu na šesť rokov väzenia. Po prepustení z väzenia si nemohol nájsť žiadnu prácu, a preto práškovacím lietadlom ušiel do Rakúska. Vo Viedni sa zapísal na univerzitu a počas štúdia medicíny pracoval ako novinár. Štátna bezpečnosť ho v tom čase evidovala ako nepriateľa štátu a prostredníctvom svojich agentov sledovala jeho činnosť. V roku 1961 bol v neprítomnosti odsúdený na 15 rokov väzenia za špionáž a na príkaz ŠtB bol na území Rakúska prepadnutý, zranený, unesený a odvlečený do Československa. Komunistická propaganda rozohrala spravodajskú hru a verejnosť dezinformovala, že Emil Švec bol zadržaný pri prechode hraníc z Rakúska do ČSSR a bez akýchkoľvek dôkazov ho označila za agenta NATO. V roku 1969 prepustený a rehabilitovaný, avšak po pseudorehabilitácii ho opätovne uväznili. Na slobodu bol prepustený v roku 1977, no až do roku 1989 mal so štátnou bezpečnosťou problémy. Šokujúcou bola skutočnosť, že v roku 1993 bol obžalovaný za útok na verejného činiteľa pri výkone jeho právomoci a Krajský súd v Trnave ho odsúdil na trojmesačné odňatie slobody. Dôvodom bolo, že po roku 1989 sa domáhal pátrania a potrestania páchateľov krivdy páchanej voči jeho osobe (...).  http://www.upn.gov.sk/filmy/emil-svec-1925

     http://de.groups.yahoo.com/group/sowa/message/1010

  • http://sowa.quicksnake.cz/Svetove-zdruzenie-byvalych-ceskoslovenskych-politickych-vznov
    czwartek, 08 kwietnia 2010
    František Bednár: Záruku zvýšenia veku odchodu do dôchodku vám dá len strana SAS!

    Záruku zvýšenia veku odchodu do dôchodku vám dá len strana SAS!

    Napsal sowa 8.4.2010 10:20 v kategorii František Bednár, přečteno: 2×
    kezmarok/fero.jpg

    František Bednár, Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov

    Záruku zvýšenia veku odchodu do dôchodku vám dá len strana SAS!

    Ak by sa parafrázoval slogan „pražského piráta“ Viktora Koženého o záruke desaťnásobku, ktorú mali ziskuchtivým občanom dať len Harwardské investičné fondy, s určitosťou  možno očakávať, v prípade povolebnej koalície s účasťou SAS, že prvé čo by navrhol tvorca daňovej reformy z roku 2003 a bývalý poradca exministra SDKÚ Ivana Mikloša, dnes už predseda novovzniknutej „SDKÚ-Light“ s názvom Sloboda a solidarita Richard Sulik, by bolo zvýšenie veku odchodu do dôchodku.

    Podvod s kupónovou privatizáciou určite nemožno  prirovnávať k tzv. „rovnej“ 19% dani zo všetkých druhov príjmov, ktorej základom bola Suliková diplomová práca, ale nemožno si nevšimnúť jeden fakt ktorý s princípom solidarity, ku ktorej sa dnes hlási  Suliková SAS, nemá nič spoločné. V mnohých ekonomicky vyspelejších štátoch, akými sú napr. Švédsko, je všeobecne zaužívaným ekonomickým princípom solidarity, že nadštandartné a vyššie príjmy sú štátom zdaňované vyššou sadzbou, ako príjmy občanov s nižším príjmom. Pokiaľ na Slovensku do daňovej reformy SDKÚ občania mali daň z príjmu, vrátane dane z úrokov vkladov nižšiu a nadštandartne zarábajúci vyššiu, po tejto daňovej reforme sa to zásadne zmenilo v neprospech väčšiny s nižším príjmom, ktorá sa poskladala na to, aby si milionári, vrátane tvorcu reformy Richarda Sulíka, (v jednej  televíznej diskusii sám priznal výšku svojho majetku vo výške niekoľkých miliónov) na  ich úkor zvýšili svoju životnú úroveň. Bez zveličovania možno povedať, že R. Sulík navrhol rovnú daň hlavne pre seba.

    Tzv. pravicoví ekonómovia sa radi oháňajú tvrdením, ako táto rovná daň prilákala na Slovensko zahraničných investorov. Pochopiteľne, tak ako hyeny zacítia zdochlinu na diaľku, rovnako aj tzv. investori, vrátane špekulatívneho kapitálu, zacítia príležitosť ako sa dá zarobiť na úkor štátu a  jeho občanov.

    Inou otázkou, ktorá by si vyžadovala samostatný priestor, je fakt za akú cenu sme sa po tom, čo sme si rozkradli a vytunelovali prosperujúce fabriky, stali „gastarbaitrami“ vo vlastnej krajine a lacnou pracovnou silou. Aspoň stručne treba pripomenúť, že po „ ekonomickom banditizme“ s názvom, malá privatizácia, nasledovala veľká privatizácia a potom, čo už banky neboli schopné získať peniaze z tzv. nedobytných pohľadávok privatizérov a boli predané do zahraničia, sme si za babku   predali všetky najdôležitejšie strategické podniky. Touto ekonomickou sabotážou sme sa definitívne dobrovoľne, trestuhodne a ľahkomyseľne pripravili o energetickú bezpečnosť a stali sa guberniou zahraničných spoločností. Naši predkovia by sa obracali v hroboch, keby vedeli, ako sme sa dokázali zbaviť „rodinného striebra“ a ako krajina s obrovskými vodnými zdrojmi predala do zahraničia aj vlastnú vodu a to už dokáže len idiot, alebo zaslepený chamtivec, ktorý si vidí len po koniec nosa a nezaujíma ho čo tu zanechá ďalšej generácii.

    Svetové združenie bývalých čsl. Politických väzňov oslovilo listom R. Sulika s návrhom aby do touto stranou pripravovaného referenda s podružnými otázkami, ktoré netrápia občanov, bola doplnená ako prioritná otázka týkajúca sa prijatia účinného zákona o preukazovaní pôvodu majetku.  Richard Sulik neodpovedal!

    Bývalí politickí väzni a obete komunizmu sa počas ôsmych rokov tzv. pravicovej  vlády M. Dzurindu dočkali len prázdnych rečí o potrebe reforiem, uťahovania opaskov a zrušenia zliav v doprave. Návrh zákona na odškodnenie obetí okupácie 21. augusta 1968 túto vládu nezaujímal a návrh nakoniec podal vtedy opozičný poslanec R. Kaliňák. Paradoxne, napriek rôznym mediálnym prívlastkom o boľševizme, bola k obetiam komunizmu ústretovejšia vláda ľavicového Smeru. Po dlhých rokoch bol zákonom č. 285/2009 Z.z novelizovaný  Zákon č. 274/2007  Z.z. o príplatku k dôchodku politickým väzňom, tak aby sa vzťahoval aj na niekoľko stoviek sirôt, ktorým  rodičia zahynuli v Gulagoch.

    Čo sa dá očakávať po voľbách v prípade koalície SDKÚ, KDH, SAS, SMK a Most-Hid?  Vychádzajúc s vyše 60%-ných  volebných preferencii strany Fidesz Viktora Orbana v Maďarsku a očakávaného politického smerovanie zahraničnej politiky tejto strany, by bola účasť SMK a Mostu- Hid, pre Slovensko pohromou a zárukou vydierania koaličných partnerov, ktorí by museli týmto stranám plniť všetky požiadavky, v snahe za každú cenu udržať funkčnosť koalície. Okrem tradičnej pseudo-pravicovej rétoriky o trhovom všelieku a potrebe upevňovania väzieb na MMF a Svetovú banku, s určitosťou to bude opäť potreba „dokončenia“ ekonomických reforiem a obvinenie predošlej vlády z enormného  zadlženia a nárastu nezamestnanosti. Jediným východiskom budú opäť reformy a uťahovanie opaskov a opäť sa možno zablysne R. Sulík s nejakou „skvelou“ myšlienkou ako napríklad zvýšenie veku odchodu do dôchodku, najlepšie do 75 rokov, možno sa to spojí aj so špeciálnym bonusom niektorej z DSS, ktorá,  za mierny príplatok, poskytne novopečeným dôchodcom odvoz rovno na cintorín. V súvislosti s krízou tu zrejme pribudne nóvum, vo forme invenčne - fundovaného vysvetlenia, najlepšie nositeľmi Nobelových cien za ekonomiku, ktorí občanov presvedčia o tom, že v súčasnom štádiu kapitalizmu je strategicky potrebné a nutné, aby boli zisky kapitalisticky striktne  individuálne a straty v prípadoch neúspešných finančných transakcií a permanentných kríz, striktne socialisticky kolektívne, teda aby si občania uvedomili, že je ich povinnosťou poskytnúť zo svojich daní  bankovým manažérom ďalší kapitál na „úspešné investovanie“ a pochopiteľne aj vykryť všetky straty. V najhoršom prípade sa im  poskladať  na „zlaté padáky“.

    Týmto nechcem tvrdiť, že koalícia Smer, HZDS a SNS bola pre Slovensko spásou a záchranou. V danej situácii SMER nemal na výber a bol nútený, ako sa vraví, uzavrieť pakt s diablom, tak ako to v politike vždy chodí. Teoreticky  by pre udržanie minima v  sociálnej oblasti a znemožnenie ekonomického zneužívania politiky bol Smer – SD a KDH aspoň akou - takou zárukou, praktická realizácia je však značne obtiažna. Hlavným problémom v nastávajúcich voľbách nebude zrejme vyhrať voľby, ale skutočným problémom bude zostaviť funkčnú vládu, ktorá sa nezapredá k tomu aby z vlastných občanov urobila pokusné králiky tzv. ekonomických reforiem, ktorých jediným cieľom bude predĺženie agónie  kolabujúceho finančného systému, založeného na princípe megakasína a ekonomiky, ktorá sa spreneverila strednej triede ako pilieru demokratického kapitalizmu.  Skutočný Demokratický kapitalizmus týmto  stratil svoju dušu, a bol nahradený politikou neskutočne zaslepenej chamtivosti, ktorá  umožnila vznik korporatívneho globálneho ekonomického fašizmu, ktorý kolaboruje s hocijakým režimom,  nezaujíma ho náboženstvo, morálka, ľudské práva, politický systém, ale jedine  lacná pracovná sila a zisk. Bohužiaľ tak ako Západ dnes umožnil vznik ekonomickej a vojenskej veľmocí v komunistickej Číne, z ktorej urobil najväčšiu továreň z najlacnejšou pracovnou silou, presne tak v minulosti finančné - bankárske kruhy a priemyselné korporácie, vo svojej chamtivosti po zisku, hospodársky podporovali nástup nacizmu v Nemecku.

    Som presvedčený, že strana SAS, v súčasnej geopoliticko-ekonomickej  situácii v akej sa nachádza Slovensko, nikdy nebude skutočnou zárukou slobody a solidarity pre občanov Slovenskej republiky, ale len ďalším nástrojom na ich zneužitie pre cudzie záujmy.

    František Bednár
    Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov

    http://sowa.quicksnake.cz/Frantisek-Bednar
    poniedziałek, 05 kwietnia 2010
    Kristus vstal z mrtvých!


    Vážené dámy , vážení pánové,

                                                    dovolte mi, abych vám popřál požehnané Velikonoce  ( jež letos slaví všechny křesťanské církve ve stejném termínu ).
     Kristus vstal z mrtvých! Χριστός Ανέστη! Christ is Risen! Le Christ est ressuscité! Cristo ha resucitado!Cristo é risorto ! Христос Воскресе!
    REX NUMQUAM MORITUR – KRÁL NIKDY NEUMÍRÁ !

    Václav Srb, předseda Koruny České




    http://sowa.quicksnake.cz/Koruna-Ceska/Kristus-vstal-z-mrtvych
    sobota, 03 kwietnia 2010
    Tak už dosť, zbojníci z vysokej politiky a justície!!!


    http://necenzurovane.cwahi.net/

    Napsal sowa 3.4.2010 15:02 v kategorii Vladimír Pavlík, přečteno: 0×

    Tak už dosť, zbojníci z vysokej politiky a justície!!!

             Kauza Veľkého Slavkova ukázala tú najhoršiu možnú alternatívu v Slovenskej republike. A to, že sudcovské „ctihodnosti“ odkojené komunisticko-fašistickou ideológiou si postupne vytvárajú novú garnitúru sudcovských zasmraďovačov v mladšom (dorasteneckom) vydaní. Keď sa totiž spoja zločinci a zlodeji z vysokej politiky a justície, tak jediným možným riešením a prostriedkom na obnovu opätovnej demokracie, zákona a slušnosti je nielen okamžité zavedenie trestu smrti, ale aj tzv. šokovou terapiou, cca do 30 dní, okamžite tento trest smrti na konkrétnych páchateľoch realizovať. Verejne!!! Je nemysliteľné, aby nejaké podvodnícke zberby z nejakej schránkovej cyperskej firmy cez vysokú politiku a akéhosi pochybného sudcu, zodpovedajúcej to vizitke Súdnej rady, Najvyššieho súdu SR a Ústavného súdu SR, si mohli dovoliť, zatiaľ v prvostupňovom rozhodnutí, ošklbať nás všetkých o vyše 70 miliónov eur.       

       Paradoxne, aj keď na súdoch funguje systém elektronickej podateľne, čo sa dá ale obísť, ako o tom informovali médiá ohľadom Najvyššieho súdu SR – takže, prečo by sa to nedalo urobiť aj na Okresnom súde v Poprade, keď práve túto kauzu dostal diletant bez praxe Peter Koman, nominovaný Štefanom Harabinom a vymenovaný prezidentom Gašparovičom. Jeho „ctihodnosť“ Peter KomanNa internete mal tento sudca blog o jeho vášni k zbraniam a mafiánskym kauzám. Tento blog ale následne zmizol, keď sa novinári začali zaujímať o jeho osobu. Niektorí ľudia z Popradu a okolia si však ešte pamätajú, že v 90. rokoch, keď mafiáni z Kežmarku a Popradu začínali podnikať, kapitál získavali práve od otca tohto mladého sudcu JUDr. Vladimíra Komana, ktorý mal advokátsku kanceláriu v Starej Ľubovni. Jeho manželka bola riaditeľkou štátnej finančnej inštitúcie, ktorá poskytovala miliónové, zväčša nikdy nesplatené úvery, regionálnym mafiánom. Jej manžel bol hlavným sprostredkovateľom, preto sa dá predpokladať, že to nebolo pre pekné oči. Takto získal úver dnes už nebohý bývalý vodič ČSAD Ilavský vo výške 14. miliónov Kčs. Založil medzinárodnú súkromnú autodopravnú spoločnosť Globe trade trans, čo slúžilo na zakrývanie rôznych nekalých vecí. Neskôr bol za dodnes neobjasnených okolností zastrelený zo samopalu škorpión spolu so svojimi dvomi spoločníkmi.         

     To bola len špička ľadovca, lebo takýchto úverov bolo omnoho viac. Silné väzby organizovaného zločinu na mesto Kežmarok potvrdzuje aj ten fakt, že po prepustení z väzby si v ňom svoje sídlo zriadil na istý čas aj Mikuláš Černák. Ak má mladý Peter Koman vášnivý záujem o mafiánske kauzy a škorpióny, ako sa dalo vyčítať z jeho blogu, mal by sa viac zaujímať aj o to, akú úlohu pri tom hral jeho otec. Paradoxne, je to už druhý sudca v Poprade, ktorý má záujem o zbrane.      

        Jeho kolega JUDr. Radačovský bol až taký vášnivý zberateľ zbraní, že na svojej chalupe ich mal bez povolenia peknú hromádku – a keď bol v Košiciach zatknutý, tak mal pri sebe nelegálnu snajpersku pušku a niekoľko skladačiek heroínu alebo kokaínu. Len vďaka jeho kolegovi zo súdu v Košiciach, podpredsedovi súdu, nebol daný súhlas pre políciu na vykonanie prehliadky v jeho chalupe, ale len v jeho byte. Aj preto mohli byť zbrane povynášané a odpratané.             

        JUDr. Štefan Harabin ako hlavný ochranca a súkmeňovec JUDr. Radačovského aj z hľadiska pravoslávia, keďže obaja sa hlásia k pravoslávnej viere, zariadil takú zmenu novely zákona, že ak sudca nie je právoplatne odsúdený do troch rokov, môže vykonávať sudcovskú funkciu. Jeden z policajtov, pracujúci na Radačovského kauze povedal, že jeho „justičné služby“ radi využívali oblastní mafiáni, ktorí ho familiárne nazývali Miro, išli po ňom aj kvôli udaniu z brania úplatkov. Priamo ho prichytili, ako od dotyčnej osoby preberá obálku s úplatkom, no nakoniec obvinenie skončilo ako fraška, keď obaja svorne prehlásili, že práve vtedy, keď prišli policajti, tak on JUDr. Radačovskému práve splácal dlh.     

        Aký pán taký krám, aký predseda Najvyššieho súdu SR – takí aj niektorí sudcovia v Poprade, kde Harabin za bývalého režimu odsúdil aj ťažko chorého františkána Cyrila Bystríka Janíka na nepodmienečný trest. Vyzerá to tak, že biele goliere z daňových rajov na Cypre našli kvalitnú a primeranú oporu v podobe syna advokáta JUDr. Vladimíra Komana – Petra Komana, ktorý už poldruha roka pôsobí na Okresnom súde v Poprade. A pokiaľ sa zakladá na pravde, že na dotyčnom súde pôsobí aj jeho svokor, tak bordelHarabin má zelenú.Vladimír Pavlík begin_of_the_skype_highlighting     end_of_the_skype_highlighting
      
    http://sowa.quicksnake.cz/Vladimir-Pavlik/Tak-uz-dost-zbojnici-z-vysokej-politiky-a-justicie



    http://brada.blog.sme.sk/c/224130/Sudca-v-kauze-Slavkov-ma-zmysel-pre-humor.html

    Sudca v kauze Slavkov má zmysel pre humor

    Peter Koman ako samosudca  Okresného súdu v Poprade dňa 26.3.2010  rozhodol, že cyperská offshorová spoločnosť Ermanno Trade & Invest má nárok na úhradu škody 60 miliónov EUR aj s úrokmi, ktoré jej mal spôosobiť Slovenský pozemkový fond údajným zmarením investície vo Veľkom Slavkove. V prípade potvrdenia rozsudku na súdoch vyšších inštancií všetko zaplatia daňoví poplatníci. O údajnom zmarení investície si dovolím hovoriť  preto, lebo rozsudok Okresného súdu v Poprade zatiaľ nie je právoplatný a celé uznanie dlhu sprevádzajú sporné skutčnosti. O čom však niet pochýb je to, že sudcovi Petrovi Komanovi nechýba zmysel pre humor.Sudca Peter Koman má totiž na internete zverejnený blog, v ktorom popisuje svoje koníčky a obľúbenú literatúru. Tu sa netají svojou láskou k strelným zbraniam. Medzi jeho obľúbené patrí útočná puška -  Kalašnikovom skonštruovaný automat AK-47.
    Sudca Koman tiež rád číta. Medzi preferovanou literatúrou uvádza bestseller Krstný otec, ale aj knihy plné humoru od ruských autorov Iľfa a Petrova. Ide o "12 stoličiek" a "Zlaté teľa", ktorá hovorí o tom, ako  "Ostap Bender a jeho spoločíci opäť roztáčili smršť nebezpečných aktivít zameraných na jediný cieľ – zbohatnúť a konečne utiecť z boľševického Ruska. Honba za „miliónom“ nečestne zbohatnutého skupáňa Korejka je plná dobrodružstva."
    Peter Koman má teda nepochybne zmysel pre humor. Bohužiaľ to vyzerá tak, že v piatkovom rozsudku v neprospech Slovenského  pozemkového fondu nežartoval. Dovolil by si totiž niekto takto žartovať na úkor občanov Slovenskej republiky? 
    Čítajte viac: http://brada.blog.sme.sk/c/224130/Sudca-v-kauze-Slavkov-ma-zmysel-pre-humor.html#ixzz0k1djZZJ1http://korzar.sme.sk/c/5307643/sudca-o-velkom-slavkove-mlci.html
    http://korzar.sme.sk/diskusie/1658153/1/Sudca-o-Velkom-Slavkove-mlci.html

    piątek, 02 kwietnia 2010
    přítel Polské Solidarity. A že těch sraček mi každý den na můj mail chodí i sto. Jiří Wolf.

    Napsal sowa 2.4.2010 21:05 v kategorii Jiří Wolf, přečteno: 1×

    wolf/wolf_2.jpg

    Jsem Wolf Jiří. Československý disident, nejdéle vězněný signatář  Ch. 77, (9,5 r. kriminal politický vězeň),  přítel Polské Solidarity. Vážený pane J. Vráno.  Nejste sám, komu to chodí. Spousta přátel tohle
    dostává také. Já to prostě mažu, ančto nic jiného dělat nemohu. A že
    těch sraček mi každý den na můj mail chodí i sto.  Jiří Wolf.

    Fw:
    Jiří Wolf - 6:51 - 3 autorów - 2 odpowiedzi

    Dne 11.11.2010 11:51, jaromir vrana napsal(a):
    > Vážení pánové, nevím, proč mi v poslední době zaplavují mail Vaše
    > nejrůznější polské výzvy,

    Nasza Czeladź
    Nasza Czeladź

    W Czechach żyd Wolf pomawia swojego kolegę Havla, tak samo jak w Polsce Kaczyński Wałęsę, o plugawe rzeczy, żeby ogłupić Naród i wywołaną zadymą, mgłą żałosnych pomówień zadymić jasny obraz sytuacji w Kraju, w którym jedna, wielka, syjonistyczna banda eksploatuje i wyniszcza Naród w rasistowski sposób.

    Wolf podaje się za przyjaciela polskiej Solidarności i jednocześnie przyznaje, że polityczna informacja z Polski to dla niego sraczka. 

    Opilec Václav Havel

    Jiří Wolf

    Když byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, že to bylo v roce 1983, tedy v roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu), pracoval jsem u Dopravního podniku Metro a to na stanici Kačerov. Měl jsem krásnou a slušivou uniformu dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu, měl jsem s ní u ženských úspěchy. Takhle jednou po práci, míním, že to bylo na jaře, jsem s velkou námahou nakoupil nedostatkové ovoce a šel za Václavem Havlem na internu do nemocnice Pod Petřínem. Prý už mu je po tom zápalu plic lépe a může přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel. To jsem se dozvěděl od Aničky Šabatové.

    Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel a rodinou na bílé lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o všem možném, anžto v nemocničním županu obejdovali na chodbě dva „důkladně zamaskovaní“ tajní. Já marodovi předal ovoce, však Václavovi to radost neudělalo. Olga mne poprosila, abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho stolek a lůžko od alkoholu. Podala mi velkou igelitovou tašku a řekla: "Jiří, hlavně se tam dostaň nenápadně, ať nemá Vašek žádné podezření." S tím, že si musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho pokoje a začal důkladně očisťovat jeho nemocniční lůžko od pekelného zlořádu.

    Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich bylo napěchováno pět a noční stolek byl nacpán chlastem, že mi ta igelitka od Olgy nestačila. Nakonec jsem ty l "vitamínové" dárečky od jeho přátel musel cpát do služebního kabátu. Už jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na chodbu ku přátelům, když tu znenadání stál u mne Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho ženou upekl za lumpárnu! Řekl jsem mu: "Vašku, Václave, to Tvoje dušinka Olga nařídila, já za nic nemohu, s ní si to vyřiď. Uznej, ten chlast Tě zničí, a potom, vždyť jsi vážně nemocen a potřebuješ se především uzdravit. Havel na mne vrhl prosebné oči: "Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím, chceš, abych Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou". Těm jeho smutným kukadlům alkoholika se prostě nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem mu strčil pod polštář.

    Proč to píši. Nedokáži si představit, kolik tvrdé měny, našich peněz atd.. se vydalo na mejdany, kdy chlast v bytech lepších disidentů tekl doslova proudem, kdy se platilo za narvané hospody, kdy si šlechta Charty užívala peněz a vyloženě rozkrádala a rozhazovala peníze o které venku žádala pro naše rodiny, balíčky do kriminálů atd. Své o tom ví i Petr Cibulka a další vězni svědomí, kteří se dostávali do vězení. Nebylo nás po těch kriminálech mnoho, ale peněz na nás se posílalo z celého západního demokratického světa a to hodně. Jednalo se o velké finanční částky, o které se disent dělil dokonce s režimem pěkně na půl! Do dnešního dne nedokázal Havel odpovědět prof. Janouchovi na otázku: Kam, že se poděly všechny peníze, které ze zahraničí posílal do tehdejšího Československa? To by především zajímalo bývalé politické vězně. A nešlo jen o peníze od profesora Janoucha, ale i od křesťanských organizacích atd.

    Chcípali jsme ve vazbách, co hladu jsme tam zažili, do pracovních táborů jsme šli zesláblí s podváhou a nemohli řádně plnit tvrdé výkonové normy, rozesílali jsme na všechny strany žádosti o nějaké peníze na nákup jídla, rozesílali jsme balíčenky s prosbou o zaslání dvukilového potravinového balíčku s nějakým jídlem, že máme hlad. Jídla ve vězení bylo málo a věru špatné. Polovina zubů se mi v puse rozsypala, hlady jsem šílel. A kdo si vzpomněl? Dostal jsem za dva roky vazby jen jeden balíček od Aničky Šabatové! Havel mi mohl poslat do vazby v Ruzyň na mé konto peníze - i další z té šlechty! Mohli zfalšovat odesílatele a peníze bych na vazbě dostal, ale nikdo mi nic neposlal. Ani ubohou jednu korunu!

    V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Každý svátek v těchto rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných žranicích a chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala - povětšinou jsme měli ex offo - na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převážně o peníze, které měli končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manželství z finančních důvodů.

    Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu vážná obava, že by tito militantní antikomunisté požadovali legálního zrušení KSČ a to podle dokumentu OSN z roku 1948, že by požadovali potrestání zločinců, odebrání jejich nakradených majetků, zákaz práce komunistů v justici, policii, atd. A pan V. Havel se přece na své tajné návštěvě v Moskvě - ještě před 17. listopadem 1989 - dohodl s tamní mocí, že k něčemu takovému nedojde. Proto si Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je ochoten ke "kompromisům", tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana, schopného podvádět, lhát a zapírat. K této morální deformaci inklinují především opilci! Pamatuji si, jak za totality objížděli kriminály záhadní mužíci v drahých oblecích s ruským přízvukem a prováděli s námi pohovory na téma: "Kdyby v této zemi došlo ke změně režimu.." Jen sondovali, jak jsme na tom s morálkou, jestli jsme ochotni zradit své ideály.

    L.P. 199O. Psal mi z USA spoluautor připravované knížky k vydání "Dobrý voják Wolf" Stuart Rawlings, že by nutně potřeboval fotku pana prezidenta a moji maličkosti do knížečky, která má již vyjíti a že kvůli tomu musí urychleně letecky do Prahy. Já z toho nadšený zrovna moc nebyl, arciž knížečka měla být o mně a ne o V. H., ale Stuart mne ku focení nakonec v Praze přemluvil.

    Setkání s bývalým panem prezidentem se uskutečnilo ve velmi krátké době v Rybárně. Jak ješita zjistil, že se bude fotit do USA, schůzku značně urychlil. Rybárna je, čtenáři, malá restaurace přímo pod okny domu Václava Havla hned u břehu královského vodotoče Vltavského. V restauraci, která byla vyhrazena jen pro pana prezidenta , tam již seděl pan kancléř, osobní miláček Sašenka, který se po bývalé člence KSČ paní R. Klímové stal velvyslancem v USA. Dále u stolu bylo několik přátel pana Havla a pár goril (StB) z jeho doprovodu.

    Václav se u stolu líbezně usmíval a decentně lžičkou ujídal ze zmrzlinového poháru. Bylo na něm vidět, že mu chutná. Mr. Stuart udělal rychle pár snímků a objednal si kávu. Já peníze neměl a proto jsem vedle Havla seděl na suchu. Přítomná Olga, tedy jeho manželka, byla nadmíru spokojená, že manžílek není zase ožratý jako dělo a tudíž mají v rodině velký svátek. Aby ne, když si svého opilce dobře hlídala, aby se jako ničeho, co zavánělo alkoholem nenapil. Václav si objednal už třetí zmrzku a opět na něm bylo vidět, že mu pohár s jahůdkou chutná. "No vidíš, Václave, že to jde i bez toho chlastu", chválila svého abstinujícího manžílka Oluška.

    Václav se mne ptal, co dělám a jak se vůbec mám. "Díky tvému nařízení, Vašku, že Wolf nesmí dostat žádnou práci v KC OF, ani jinou funkci, se mám fakt blbě. Ale to asi víš, ne? Bydlím dál v přístřešku za Jedličkárnou, v jedné malinké hygienicky závadné místnosti, a dál hážu lopatou uhlí do kotle." Tak jsem mu řekl popravdě, jak si náramně žiji. "Chceš snad, Vašku, popřít, že jsi nevydal ten příkaz o mé osobě a o dalších, jako je Petr Cibulka, Ruda Battěk... abys jen ty vynikl, likvidovals kolem sebe, megalomane, nejlepší lidi a ještě máš tu drzost se mne ptát, jak já se mám?“ Byl jsem pěkně naštván. „Jdu pryč! Nebýt tady Stuarta, tak jsem k tomu focení nesvolil! Doprdele, co tu vůbec dělám! Jdu domů!"

    Václav se mezi tím zvedl ze židle, začal se omlouvat a něco breptal, že musí někam nutně jít, potom udělal krok kupředu, však náhle přepadl přes židli, která stála před ním. Válel se tam pan prezident na zemi jako pytel ovsa! Paní Olga vyskočila ze židle a hnala se k ležícímu manžílkovi. Přičichla k jeho ústům, potom běžela k tomu zmrzlinovému poháru, také ho očuchala a už věděla, která bije! "Kdo mu do toho poháru nalil vodku!? Kdo to byl!? Dala jsem výslovný zákaz nedávat mu chlast!" zaječela paní prezidentová, poté běžela do kuchyně a tam vlastnoručně profackovala chudáka číšníka, jenž opilému Vaškovi nosil ty dobré "zmrzlinové poháry".

    To fackování bylo z kuchyně zřetelně slyšet až do restaurace. Mezi tím hlava státu pomalu a vrávorajíc vstávala z podlahy a usedla na židli, kterou mu přistrčil pan kancléř. Doprovod a ochranka pana prezidenta se opravdu skvěle bavila. Jen pan kancléř, jako správný šlechtic se nesmál a s kamennou tváří pomáhal malému opilci ven z rybárny. Za celou tou bandou vyběhla nasupěná stíhačka, která svého Vašíka zase neuhlídala. "Tak tohle sis měl, Stuarte" vyfotit. Jak se náš ožrala povaluje po zemi jako čuně. Jó, to minule jsi ho, Stuarte, mohl vidět u něj v bytě . Nejenom nádherně opilého, ale ke všemu ještě pěkně pozvraceného!"

    Archiwum
    Zakładki:
    EU-Fotos
    FREUNDE - PRZYJACIELE
    IN POLEN - W POLSCE
    KOSIEWSKI
    Księga - Gästebuch
    KULTUR
    LITERATUR
    Narodowi socjaliści - komuniści - inne
    NASZE - UNSERE
    POLONIA i Polacy za granicami RP
    SOWA
    SOWA RADIO
    SOWA VIDEO
    UNIA & POLSKA
    YES - POLAND
    Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski