NAROD MA PRAVO SE BRANIT
niedziela, 29 czerwca 2008
niekoľko členov Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov (SZČPV) uctilo obete komunizmu usmrtené na hraniciach
Od Česko , Slove...
Od Česko , Slove...

Kežmarok 27.jún 2008 Symbolická pietna spomienka na obete komunizmu

Pamätník usmrtených na hraniciach v rokoch 1948-1989

Dňa 27. júna 2008 si niekoľko členov Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov (SZČPV) symbolicky položením kvetou, uctilo obete komunizmu usmrtené na hraniciach. Pred štyrmi rokmi bol v Kežmarku na historickom cintoríne odhalený Pamätník usmrtených na hraniciach v rokoch 1948-1989 venovaný vyše 400 obetiam. Pri pamätníku sú pochované aj dve obete, ktoré boli exhumované a prevezené z Rakúska na Slovensko, Ondrej Brejka a Milan Dlubač,  obaja usmrtení 7. júla 1980.

Ospravedlnenie:

               SZČPV sa touto cestou ospravedlňuje rodinným príslušníkov, našim členom ako aj verejnosti za tohtoročnú pietnu spomienku, ktorá sa z finančných dôvodov  uskutočnila na základe rozhodnutia výboru SZČPV len symbolický  bez pozvania hostí, bez tradičného ukončenia hymnami štátov z ktorých pochádzali obete, bez účasti médií  a bez recepcie.

              Vďaka výnosu bývalého ministra vnútra SR Vladimíra Palka, o poskytovaní dotácii občianskym združeniam  na uskutočňovanie pietnych a spomienkových akcii venovaných obetiam komunizmu, SZČPV každoročne organizovalo  okrem iných akcií aj dôstojnú pietnu spomienku v Kežmarku. Bohužiaľ, súčasný minister vnútra SR, zrušil pôvody výnos a s účinnosťou od 1.5.2008 vydal nový výnos, podľa ktorého má byť zriadená komisia rozhodujúca o poskytovaní dotácii.  Z uvedeného dôvodu doposiaľ nebolo rozhodnuté o našom projekte na rok 2008 a ani celkovo ako je zrejme z internetovej stránky Sekcie verejnej správy MV SR
http://www.civil.gov.sk/p15/p15.shtm o dotáciách na rok 2008.  Preto hrozí, že rovnako symbolicky sa uskutoční aj pietna spomienka za obete okupácie 21. augusta 1968.  Je poľutovaniahodné, že sa tak stane práve v čase 40. výročia okupácie bývalého Československa, v čase kedy susedná Česká republika pripravuje viaceré pietne akcie za účasti najvyšších politických predstaviteľov.
              Na Slovensku, v metropole východného  Slovenska – Košiciach, kde bolo usmrtených najviac občanov, mal byť v roku 2008 podľa nášho projektu inštalovaný centrálny pamätník obetiam okupácie. Bohužiaľ ani 18 rokov po zamatovom páde komunizmu sa na Slovensku nenašlo dostatok politickej vôle pre inštaláciu takéhoto pamätníka. Hoci sa súčasné euro-socialisticko-národno-oligarchistické Slovensko formálne hlási k hodnotám EÚ a je v štruktúrach NATO, rezídua  komunistickej minulosti sú príliš silné.
              Slovensko je posiate pamätníkmi venovaným tzv. osloboditeľom z Červenej armády, Stalin je stále čestným občanom Prešova, ale okrem Popradu sa na Slovensku nenájde jediný pamätník venovaný obetiam „bratskej intencionálnej pomoci“ so štatistikou poštu obetí. Chceli by sme veriť a nestratiť nádej, že svoje slovo dodrží aspoň pán podpredseda vlády SR Dušan Čaplovič, ktorý v príhovore na pietnej spomienke v Košiciach v roku 2007 povedal, že urobí všetko preto aby bol 21. august 1968 v roku 2008 už oficiálne uznaný ako pamätný deň.
http://www.szcpv.org/07/kosice2.html

               Pokiaľ sa o Maďarsku v časoch socializmu ironizovalo, že je ako redkvička- zvonka červené a zvnútra biele, o Slovensku sa môže povedať, že je zvonka biele a zvnútra červené. Snahy o likvidáciu Ústavu pamäti národa, marenie činnosti občianskych združení pripomínajúcich si zločiny komunizmu, naznačujú, že nás očakáva zánik resp. „prechod do ilegality“ a  oslavovanie už len tzv. oslobodenia – čiže výmeny hnedej totality za červenú.

Modlíme sa za obete komunizmu a  zato aby ľudia svojou zlomyseľnosťou neničili šľachetné snahy iných ľudí.

Svetové združenie bývalých československých politických väzňov

Svetové združenie bývalých československých politických väzňov - Swiatowe Zrzeszenie Byłych Czechosłowackich Więźniów Politycznych - World Association of Former Czechoslovak Political Prisoners
----- Original Message -----
Sent: Saturday, June 28, 2008 8:52 PM
Subject: Kezamrok  http://www.szcpv.org/08/kezmarok08.html
01:02, kulturzentrum , Kežmarok
Link
poniedziałek, 23 czerwca 2008
Angela Merkel o roli Praskiej Wiośny i Solidarności dla wolności i demokracji w Europie (Videopodcast von der Bundsregierung)
http://www.bundesregierung.de/nn_1264/Content/DE/Podcast/2008/2008-06-21-Video-Podcast/2008-06-21-video-podcast.html

Angela Merkel: 40. Jahrestag des "Prager Frühlings ... websnapr als Top-Favorit markieren

Wydarzenia Praskiej Wiosny 1968 nie mogą być zapomniane, upomina wideopodcast Angeli Merkel w różnych formatach, wskazując także na na zasługi Solidarności dla wolności i demokracji w Europie
cesko europa polen politik polska slovensko walesa solidarnosc
LUSK Donat mysowa
http://www.mister-wong.de/user/mysowa/
niedziela, 22 czerwca 2008
kteří ještě pamatují ony nepříjemné srpnové události a byli v té době právě 21.8.1968 v Praze
Karel Kryl_Bratricku zavirej vratka
Theme Tchecoslovaquie 1968

Obracím se na ty z vás, kteří ještě pamatují ony nepříjemné srpnové události a byli v té době právě 21.8.1968 v Praze. Ukazuje se totiž, že zatím všechny naše archivy o některých situacích, jež se odehrály při střetu s okupačními vojsky přímo uprostřed Prahy, z nějakých (zatím těžko určitelných či odhadnutelných) důvodů stále mlčí. (Například teprve nyní – po 40 letech – byly nalezeny tehdejší rozhlasové nahrávky ze srpnových dnů, krátce po invazi zabavené StB). Jednou takovou pozapomenutou událostí je střelba sovětských vojáků do našich lidí v odpoledních hodinách dne 21.8.1968 na Staroměstském náměstí přímo před Orlojem. Tehdy po této střelbě zůstali na dlažbě ležet dva mladíci, jeden těžce raněný a jeden již mrtvý. Oba tyto mladíky ještě během té střelby tehdy přenesla pod podloubí naproti Orloji jedna dívka, přičemž se raněného mladíka pak ujali lidé schovávající se pod podloubím před vinárnou u Bindrů. Pokud vážení čtenáři této výzvy náhodou víte o někom, kdo byl tehdy onoho odpoledne 21.8.1968 svědkem této události, nebo jste byli sami účastni jejího průběhu, ozvěte se mi laskavě na e-mailovou adresu josef.ryzec@volny.cz Velice vám děkuji za vaši ochotu, pomoc a porozumění v této věci.

Josef Ryzec

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1586

sobota, 21 czerwca 2008
Jaroslav Hutka: 24. června ve 20:00 hod. mám v klubu Carpe diem (Čáslavská 4, Ptaha 3, metro Flóra) POSLEDNÍ PRAŽSKÝ KONCERT

Vážení přátelé,
v úterý 24. června ve 20:00 hod. mám v klubu Carpe diem  (Čáslavská 4, Ptaha 3, metro Flóra) POSLEDNÍ PRAŽSKÝ KONCERT v této sezóně, která byla pro mne osudově významná jak osobně, tak umělecky.
Nebude to běžný koncert, chci se vypořádat v jednom večeru s novou tvorbou, která je rozsáhlá. Jsou to písně krajinomalebné "AKVARELY", dětské, erotické a politické.
Odjíždím potom na dva měsíce psát do přírody jižní Evropy a předpokládám, že si přinesu další nový repertoár.
Klub Carpe diem bych rád považoval za svou domovskou scénu, jakýsi atelier, kde člověk hledá a nachází... takže přijďte

Jaroslav Hutka
www.hutka.cz


----- Original Message -----
Sent: Friday, June 20, 2008 10:15 PM
Subject: KONCERT: JAROSLAV HUTKA 24. úterý, PRAHA 3, Carpe diem, Jičínská 4, 20:00 hod, tel:272 741 421
piątek, 20 czerwca 2008
disident na emigracji (exilu!): Vlado PAVLIK

    Upozornenie! Tieto stránky sú monitorované !!! 

                 Ivan Mikloš a diamantová baňa v Juhoafrickej republike

          Keď sa pán Jozef Petrov pred 39-rokmi rozhodol, že zo zahraničného zájazdu sa nevráti do socialistického Československa, vtedy zaručene netušil, ako sa bude odvíjať ďalší osud vtedy len 19-ročného mladíka, ktorý sa postupne svojou vlastnou pracovitosťou a tvrdou vôľou dokázal vypracovať na špičkového drahokamového experta. Presadiť sa, a byť uznávaný v tejto najtvrdšej profesii bez akejkoľvek podpory, dokonca, ako sám tvrdí, „že bol jeden z mála nežidov v tejto internacionálnej drahokamovej branži“, len dokazuje jeho vytrvalosť a schopnosti.

          Keď vo februári 1997 Luxemburské národné múzeum usporiadalo výstavu drahokamov, tak pána Petrova, vtedy už ako svetového špecialistu v tejto branži, oficiálne pozvali, aby návštevníkom vysvetľoval, ako napríklad môžu rozpoznať pravé drahokamy od falošných. Jeho osobe, dokonca s jeho fotografiou, priamo pri prednáške, venovali obsiahly článok francúzske noviny Le Républicain Lorrain z 9. februára 1997, či luxemburské noviny Luxemburger Wort z 7. februára 1997. Keďže patrí medzi zakladateľov novej technológie špeciálneho brúsenia drahokamov, dostáva aj ponuku od Smithsonian Institution, aby bol tri mesiace ich hosťom, či ponuku od časopisu JQ MAGAZINE. A takto by som mohol pokračovať. Čitateľom musí byť jasné, že pán Petrov nie je žiadny podvodník či hochštapler. Nie je ani žiadny parazit, darmožráč a tupohlavec, ako drvivá väčšina členov  ponovembrových vlád a parlamentov. Preto tento úvod, ktorý je pre ďalšie pokračovanie príbehu mimoriadne dôležitý.

 Ako sa Jozef Petrov stretol s Ivanom Miklošom

          Niekedy v septembri či októbri 1990 sa pán Petrov s dvojčlennou delegáciou cez istú osobu stretol na Úrade vlády SR s Ivanom Miklošom a jeho kolegom Štefanom Veselovským, kde im ponúkol investovať (kúpiť) siedmu najväčšiu diamantovú baňu na svete Kimberley West v JAR. Ivan Mikloš pri tomto stretnutí dostal príslušnú dokumentáciu a projekty. Po ich preštudovaní pána Petra a dvoch členov delegácie osobne poslal do Martimexu v Martine a Geologického prieskumu do Spišskej Novej Vsi. S vtedajším riaditeľom tohto druhého podniku Jánom Kobichom bol Ivan Mikloš vo veľmi blízkom vzťahu. O niekoľko mesiacov prišli do JAR štyria experti z Martimexu Martin a Geologického prieskumu zo Spišskej Novej Vsi. Pobudli tam desať dní, a všetky náklady im platil pán Petrov. Letenky, ubytovanie v hoteli, stravovanie a ďalšie výlohy s tým spojené. Dokonca dostali všetky originálne účty, ktoré im boli Slovenskou republikou opätovne preplatené, pričom ale pán Petrov si urobil kópie všetkých týchto účtov. Jednalo sa o Jána Ďurecha z Martina, ktorý je vo zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako KTS, reg. č. 11589, krycie meno TURČAN, Miroslava Štrbu z Martina, ktorý je vo zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako KTS a agent, reg. č. 10080, krycie meno MARTIN, Eduarda Jablonského zo Žiliny a Jána Kobicha zo Spišskej Novej Vsi. Ich komplicom pri neskoršom podvode a okradnutí pána Petrova bol Ján Mikuláš z Martina, ktorý je vo zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako KTS, reg. č. 12982, krycie meno BELO a František Dlhopolček, toho času pracovník Ministerstva zahraničných vecí SR. Ich adresy a dátumy narodenia zatiaľ neuvádzam.

          Po odlete týchto štyroch slovenských expertov z JAR sa Ján Kobich začal tajne stretávať s Ivanom Miklošom, o čom pána Petrova niekoľkokrát informoval Eduard Jablonský. Aby som upresnil, tak Ján Kobich sa s ním tajne stretával v Bratislave. O nejaký čas pán Petrov dostal list podpísaný Miklošom a Kobichom, že na projekt a odkúpenie bane nemajú peniaze, že mu prajú pevné nervy, a zároveň mu oznamujú, že už nemôžu byť s ním v kontakte.

 Privlastnili si projekt pána Petrova, získali pôžičku, za ktorú kúpili baňu

diamantová baňa patrí slovenskému národu a nie malej hŕstke zapletených kriminálnych štátnych a politických činiteľov

          Napriek tomu vo februári 1991 títo experti z Martimexu a Geologického prieskumu prišli opätovne do JAR ohľadom projektu pána Petrova, kde Ján Ďurech, Miroslav Štrba a Eduard Jablonský s ním podpisujú zmluvu v prítomnosti jeho advokáta, čo môžem doložiť fotografickým dokumentom, kde pán Petrov má štatút reprezentanta a agenta pre Martimex s tým, že keď sa baňa predá, dostane 10%. To ale ešte netušil, že sa pripravuje podvod voči jeho osobe. S jeho prisvojeným projektom, v snahe okradnúť ho o jeho podiel, z pôžičiek od Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu, takto SLOVENSKÁ VLÁDA cez štyroch nastrčených Nemcov diamantovú baňu oficiálne kúpila, a títo zaplatili prvých desať miliónov dolárov. Bolo by žiadúce, keby sa k týmto desiatim miliónom dolárov vyjadril aj bývalý exprezident Michal Kováč, ktorý do 18. mája 1991 pôsobil ako minister financií SR. Pomocou detektívnych a spravodajských šetrení sa zistilo, že týchto „Nemcov“, ktorí v skutočnosti robili „stenu“, sprevádzali tri ženy. Dve z nich   spolupracovali s bývalou ŠtB, ktoré aj túto kúpnu zmluvu podpísali, spolu s treťou ženou zastupujúcu slovenskú stranu. Týchto tzv. nemeckých kupcov zaistila jedna zo žien spolupracujúcich s bývalou ŠtB JUDr. Ivana Č. z Prahy. Jedná sa o mimoriadne chytrú a nebezpečnú ženu, ktorá aj napriek tomu, že vekom sa blíži k päťdesiatke, stále je ešte atraktívna. Perfektne ovláda angličtinu, nemčinu a francúzštinu. Dokonca, keď pracovala pre český konzulát v Bonne, neváhala najať bodygarda, ktorý pracoval na dotyčnom konzuláte, a ten mal pána Petrova v Luxembursku fyzicky zlikvidovať pomocou pištole s tlmičom. Paradoxom je taktiež to, že šéf týchto „Nemcov“, najatých JUDr. Ivanou Č. ako fingovaných kupcov pre slovenskú stranu, ktorá ju o to požiadala, v tom čase neovládal angličtinu.

          Nebudem tu teraz rozoberať všetky snahy pána Petrova za posledných sedemnásť rokov, kde sa snaží domôcť pravdy a spravodlivosti. O tom niekedy inokedy. Keďže poškodený a okradnutý Slovenskou republikou je špičkovým svetovým odborníkom na diamanty, čo som už v úvode názorne zdokumentoval, opäť sa vrátim k odborným veciam a argumentom.

          V máji 2008 pán Petrov poslal z Ameriky cez internet stovkám Slovákov žijúcich doma a v zahraničí, ako aj cez poštu a fax otvorený list, súčasťou ktorého bolo aj 25 stránok príloh. Z najzávažnejších pasáží, ktoré som gramaticky upravil, vyberám:

          Chcem Vás upozorniť a dať Vám na vedomie, že Vy, slovenský národ, vlastníte už od júla 1991 v JAR siedmu najväčšiu diamantovú baňu sveta (ja osobne vlastním o tomto doklady a dôkazy). Táto diamantová baňa patrí slovenskému národu a nie malej hŕstke v tejto záležitosti zapletených kriminálnych korupčných slovenských štátnych činiteľov a  politických činiteľov. Spýtajte sa Vášho premiéra Roberta Fica, kde sú tie milióny a milióny dolárov, získané finančné podiely vyťažené z tej bane počas posledných 17-tich rokov od júla 1991? Vo Švajčiarsku???,  na tom istom bankovom konte tunelovaním Braniska???, alebo, kde zmizli tie vyťažené diamantové milióny a milióny dolárov z tej diamantovej bane??? Preto si SDKÚ-DS (Slovenský Demokraticko Komunistický Útvar-Demoralizovaných Slovákov), alebo KDH (Komunistické Demoralizované Hnutie) tak napchávali privátne vrecká pri tom tunelovaní Braniska???

          Len pre Vaše lepšie porozumenie a následné vysvetlenie. Tá diamantová baňa na základe toho prospektu a dokumentov ktoré vlastním, mala produkovať za 100 ton rozdrveného kimberlitu, čo je vulkanická uschnutá láva, sa dalo vyťažiť 29,78 ct. S dobrými mašinami sa tam malo dať vyťažiť 6 000 ton za deň, čo znamená x 30 ct, čo je 1 800 ct diamantov za deň x 25 dní do mesiaca – to je 45 000 ct za mesiac, a z toho malo byť 70% Gem kvality, čo je 31 500 ct plus 30% Industriel kvality, čo znamená 13 500 ct a počítané v tom čase (rok 1991) veľmi lacno počítaná priemerná veľkoobchodná banská cena za surové diamanty, tak prídete k záveru:

31 500 ct mesačnej dobrej kvality x 300 dolárov za ct sa rovná: 9 450 000 za mesiac

13 500 ct mesačnej indust. kvality x 40 dolárov za ct sa rovná 540 000 za mesiac

45 000 ct mesačnej produkcie – hrubý zárobok 9. 990 000 dolárov za mesiac. Keď toto vynásobíme dvanástimi mesiacmi, tak hrubý zárobok za jeden rok nám vyjde na

119 880 000 dolárov. No a keď toto vynásobíme x 17 rokov, nie je to fantastická suma. A ZA 17 ROKOV TIE DIAMANTY ZDRAŽELI VIAC AKO DESAŤNÁSOBNE!!! Pričom tie chudobné černošské výplaty v tých Juhoafrických zlatých a diamantových baniach nestúpli ani o 5x, teda, kde sa podeli tie vyťažené milióny?!

          Milý slovenský národ, nemáte náhodou nárok v tej Vašej demokracii  spýtať sa toho Vášho „bojovníka“ proti organizovanému zločinu Roberta Fica, ako plní ten svoj imidž? Čo za to dostal, aké peniaze, keď toto nechce vyšetrovať? Kde zmizlo a mizne každý rok minimálne 119 880 000 dolárov od roku 1991 až dodnes, pričom ešte nepočítam to desaťnásobné zdraženie surových diamantov z tej Juhoafrickej diamantovej bane Kimberley West, podľa starého mena Theron Mine? Keď už slovenskí vládni kriminálnici kúpili tú baňu z nakradnutých peňazí Vašej štátnej pokladne, za 40 miliónov dolárov, z peňazí ktoré patria slovenskému národu, tak kde je tá 17-ročná vyťažená produkcia a tie milióny a milióny dolárov? Prečo Robert Fico protežuje tých štátnych kriminálnikov? Prečo nevyšetruje už od môjho prvého a s rešpektom voči nemu písaného 13-stránkového listu z 13. septembra 2006? Kto je tzv. tichý podielnik či podielnici  tých ročných zmiznutých miliónov dolárov zisku z tej siedmej najväčšej diamantovej bane na svete, v niektorej banke  v Londýne alebo vo Švajčiarsku, a potichučky mu (im) už 17 rokov rastie bankové konto?

 Slovo na záver

          Pán Petrov niekoľkokrát musel čeliť akciám vražedného – likvidačného komanda. Jeho písomné dokumenty vážiace 80 kg, nahrávky telefonických rozhovorov, filmové a fotografické dokumenty, čo postupne bude uverejňované, by mali poslúžiť aj k tomu, aby zločinecké a zlodejské zberby slovenskej národnosti z vysokej politiky a štátnych orgánov mu vrátili to, o čo ho okradli a naďalej okrádajú.

 Vladimír Pavlík 

                 ----- Original Message -----

From: NS
Sent: Friday, June 20, 2008 9:17 AM
Subject: Ivan Mikloš a diamantová baňa v Juhoafrickej republike
w Czechach biorą na kozy: Partia Zielonych, Penc w polityce, disident urodzony w 1970

Narozen 28. února 1970 (...) Je parlamentním asistentem místopředsedy vlády ČR a předsedy Strany zelených Martina Bursíka.   Penca Kozy, Havel

Jak byl Stanislav Penc zadržen ve vinárně.

Jak byl Stanislav Penc zadržen ve vinárně.
10:01
Kozí muzeum v Milkovicích
Kozí muzeum v Milkovicích
Wakacje z kozami

Prázdniny s kozami

 

Zdravíme Vás a přejeme krásné léto, které máme před sebou.

 Je vhodné vědět, že do svých letních plánů můžete vložit návštěvu Kozího vršku v Milkovicích v Českém Ráji a to hned v několika následujících možnostech...

Kozí mejdan- devátý ročník osmidenní kulturně společenské slavnosti věnované kozám a svobodomyslnému způsobu života. Tentokrát během srpnového úplňku od středy 13. do středy 20 srpna 2008. Setkání ve volné krajině, při kterém vystoupí muzikanti a divadelníci, kteří sami přijedou. Vstupné dobrovolné, ceny lidové, stanování v místě možné. Krátký videoklip naleznete zde.

Veřejná škola dojení- po předchozí telefonické nebo emailové dohodě je možné kdykoli přijet se skupinou dětí, dětským táborem, školou, nebo v jiném seskupení. Rádi Vám vysvětlíme, co jsou kozy za zvířátka a pokusíme se vás naučit dojit kozy. Součástí je i návštěva Kozího muzea a ukázka zemědělské techniky. Videoklip ke Kozímu muzeu naleznete zde.

 
Dobrovolníci na ekofarmě - Chováme kozy a osly, sušíme seno, sbíráme ovoce, pěstujeme rozlišné plodiny... k tomu ke všemu uvítáme pomocníky, kteří si chtějí vyzkoušet co všechno obnáší život na statku, nebo si chtějí zlepšit fyzičku a opálit se jinak než s činkou v ruce ve fitness centru.
Více informací o aktivitách z Milkovic naleznete na www.kozy.cz .
 
Srdečně zdraví
Stanislav Penc
605/701081
----- Original Message -----
From: Milkovice
Sent: Thursday, June 19, 2008 5:23 PM
Subject: Prázdniny s kozami
Standa Penc obviněn z pomluvy
 
Standa Penc obviněn z pomluvy
07:53
Stíhání Standy Pence za položení "pejorativní" otázky na tiskové konferenci k CzechTeku 2005.
Standa Penc Mezi námi zvířaty
Standa Penc Mezi námi zvířaty
03:46
Kozy.cz v pořadu České televize Mezi námi zvířaty
http://de.youtube.com/view_play_list?p=48D6D812724BFD1F
http://de.youtube.com/kulturzentrum
środa, 18 czerwca 2008
Jan Petrůj: odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii

Po bruselsku

Jan Petrůj

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Přitom je jasně dáno, že pro platnost této smlouvy musí být dosaženo jednomyslné shody všech členských států Evropské unie. Jestli nechtěli federalisté brát v potaz případné NE jednoho suverénního člena Evropské unie, měli schválit proceduru, která by pro přijetí takto závažné smlouvy vyžadovala pouze kvalifikovanou či prostou většinu hlasů všech členských států. Evropská unie se však demokraticky a podle vlastních pravidel rozhodla pro jednomyslnost.

V lepším případě komicky, v horším případě neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“ volby za dob komunistických.

Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU. Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi.

Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. Mám silný pocit, že po třetím NE Brusel pro jistotu zakáže občanům o smlouvách typu Lisabonské smlouvy hlasovat v referendu. Jak jinak, než demokraticky. Po bruselsku.

Novinky  na  www.fragmenty.cz,  ročník  XII,  červen  2008

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1580

sobota, 14 czerwca 2008
Maryjny, Fatimski Piątek - pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od diktatury

Vivat svobodní irští občané!
Ivana Haslingerová

 jednorozec


Dnešek ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1570

Ladislav Jakl: Eurovládci udělali chybu - ptali se lidí

Ladislav Jakl

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.

            Při této argumentaci se úmyslně zapomínalo na několik věcí. Především na absenci přesvědčivých důkazů o souvislosti ekonomické prosperity Irska a jeho členství v EU. Stejně tak je možné tvrdit, že růst ekonomiky Irsku je plodem významných liberalizačních opatření z dob před 20 lety, které mj. otevřely zemi zahraničním investicím. A když už jsme u zahraničních investic: zdaleka největším investorem v Irsku jsou USA. Ty nezajímá členství Irska v EU, ale především geografická poloha a právě svobodné vnitřní prostředí. Dalším velkým investorem je pochopitelně sousední Británie a teprve v dalším sledu je Německo, Nizozemí a další země EU, mnohé až za dalekým Japonskem. Dokonce bez smyslu není ani argument, že jisté zakolísání irského ekonomického zázraku v posledních letech může být způsobeno i přílišným importem vysoké míry euroregulace, kterou přeci jen ještě mladé tržní prostředí v Irsku snáší hůře než trhy ve starších členských zemích EU.

Nicméně tato argumentace příliš slyšet nebyla, proto probruselští politici po celé Evropě tolik nainvestovali do loňského referenda, které mělo dokázat vděčnost Irů za bruselskou péči a dobro. Jenže Irové řekli ne. Řekli ne jak na základě svých dosavadních (podle europropagandistů bezproblémových) zkušeností s EU, tak i na základě znalosti konkrétního dokumentu smlouvy z Nice, o kterém se hlasovalo. A to je další důkaz "kvality" současné evropské diskuse. Kampaň kolem referenda i interpretace jeho výsledku se tváří, jakoby Irové hlasovali o rozšíření EU. Jakoby ANO říkali ti, kdo přejí svou prosperitu i občanům v uchazečských zemích, a NE říkali jen sobci.

            Důvod, proč bruselští eurooptimisté a jejich spojenci (včetně těch našich a včetně spřátelených médií) zamlžují vlastní smysl referenda a vnucují nám téma nepravé, je dvojí. Jednak Irové měli zapomenout, proč loni hlasovali proti, měli zapomenout, že smlouva z Nice je završením postmaastrichtského procesu směrem k Evropě pod vládou regulí, kvót, všemožných omezení a moci byrokracie. Místo toho si měli myslet, že hlasují o dobru pro desítky miliónů obyvatel zemí čekajících na členství a že v tu chvíli musí jít jejich pochybnosti o smlouvě samotné stranou. Druhým důvodem byla prezentace referenda široké veřejnosti v zemích ucházejících se o členství. Tato veřejnost je léta krmena obrázky o tom, jak EU směřuje rovnou do ráje a tak by pochybnosti Irů o vývoji EU asi hůře trávila. To představa, že nás nechtějí pustit k bohatému stolu, do europropagandy zapadá lépe.

            Šok z výsledku prvního referenda byl veliký. Pozorovatele, čtoucího komentáře prvního Irského NE, muselo napadnout, proč se vlastně o tak nesporné věci vůbec hlasuje. Proč se má volit mezi dobrým a špatným rozhodnutím? Jenže pokud je cokoli předmětem demokratické volby, je legitimní a oprávněné hlasovat podle svých názorů a zájmů! Něco takového je ale pro eurovizionáře nepřijatelné. A tak jsme byli svědky čehosi v moderní evropské historii nevídaného. Bruselští politici došli k závěru, že Irové loni prostě hlasovali špatně a musejí si to zopakovat. Legitimní postoj při svobodném hlasování byl zpochybněn a za cenu pokroucení pravidel referenda bylo připraveno hlasování nové. Tomu pak přecházela ještě mnohem mohutnější kampaň než prvnímu.

            A zde již eurooptimisté investovali mnohem více úsilí. A oproti prvnímu referendu ještě silněji posílili podvržený obraz referenda jako hlasování o rozšíření EU. A to navzdory skutečnosti, že platnost této smlouvy věcně se vstupem dalších zemí nesouvisí a rozšíření EU jí nemůže být podmiňováno. Lépe řečeno, takové podmiňování bylo jen politickým závazkem těch, kteří potřebovali smlouvu prosadit. Ale i v případě, kdy přijmeme tezi, že bez platnosti smlouvy z Nice by se EU k rozšíření v roce 2004 asi neodhodlala, je otázkou, zda by to skutečné integraci nových zemí bylo na škodu. Irsko mimochodem vstupovalo do EU v době, kdy její dnešní, téměř federativní tvář ještě neexistovala. Včlenění do tehdejšího mnohem volnějšího svazku bylo daleko jednodušší. Bez účinnosti smlouvy z Nice by k rozšíření EU možná došlo o dva či tři roky později, ale takové rozšíření by pro nové země bylo jistě hladší a bez velkých dopadů na legislativu, míru regulace a konkurenceschopnost, jako tomu bohužel bude patrně nyní. Třeba naši zemědělci o tom vědí své.

            Jsme rádi, podporujeme rozšíření, oslavovali výsledek referenda aktivisté kampaně za hlasování ANO. Ale my jsme pro rozšíření také, jen se nám nelíbí pokračující militarizace EU, říkali v televizním zpravodajství odpůrci a dokazovali tak, že o rozšíření nešlo. A nejde jen o militarizaci. Jde i o další prvky, dosud náležející státu, kterých po schválení smlouvy z Nice začne nabývat EU, a to bez kontrolních demokratických prvků, kterými zavedené státy disponují.

            Naše média novému hlasování Irů jednohlasně tleskají. Irové nám prý otevřeli dveře. Podle mne je ale pozornější hostitel ten, který nechá hosta raději chvilku čekat, aby stačil trochu uklidit, než ten, který vpustí hosty do domu plného nepořádku. Hostům pak nezbude, než se zapojit do úklidu. A právě to nás po Irském "NE, vlastně ANO" asi čeká."

Po šesti letech jde pořád o totéž, co říkáte?

Ladislav Jakl

včera 16:18|karma článku: 37,79|přečteno: 4311 x http://www.fragmenty.cz/iy581.htm

http://jakl.blog.idnes.cz/c/39085/Eurovladci-udelali-chybu-ptali-se-lidi.html

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1570

czwartek, 12 czerwca 2008
imperialistický radar a s ním spojených deset antiraket - žádné rakety!

 

Kd yž tedy Tomáš Haas v článku (http://www.fragmenty.cz/j1250.htm )napsal, že přes Evropu žádné rakety na Ameriku nepoletí, měl pravdu. Alespoň pro tuto chvíli. Z toho navíc vyplývá, že ten imperialistický radar a s ním spojených deset antiraket by tady v této chvíli bylo výhradně pro naši bezpečnost.

Posilam link na novy clanek na mem blogu, ktery byl tak dlouhy, ze
jsem
ho musel rozdelit do tri casti. Vsiml jsem si uz driv (podle
pocitadla), ze navstevnici ctou vzdy jen ten posledni clanek, ty
predtim uz mene. Pricitam to znamemu ceskemu odporu ke cteni a
snizene gramotnosti v ceske kotline (= oni maji TAAAK malo casu,
anzto cas ztraveny ctenim nemuze byt venovan piti piva). Tenhle
clanek je ale dulezity a dokonce jsem ho ani nenapsal ja - tak
prestante byt inzenyri a prectete si vsechny tri. Tyka se to vas, ne mne.

Clanek zacina tady
http://hedvicek.blog.cz/0806/necekejte-srandu
a pokracuje to tady
http://hedvicek.blog.cz/0806/cesi-a-radar-cast-2
a dokonceni je tady
http://hedvicek.blog.cz/0806/cesi-a-radar-dokonceni

środa, 11 czerwca 2008
Alan Ostárek: EU - SSSR, Drobná paralela by tu byla

"Nic není, jako dřív, nic není, jak bejvávalo, (...) ačkoli drobná paralela by tu byla...," zpívá Michal Malátný ve známé písni skupiny Chinaski. Právě tato slova mě napadnou, když se dívám na dnešní EU a porovnám její fungování s bývalým SSSR. Jen ta paralela je možná větší, než drobná... Bodů, v nichž se tyto dva svazy nápadně shodují, je hned několik, uvedu alespoň pár nejvýraznějších:

  • Společenství nesourodých států - oba svazky jsou si podobné již v samém základu: jedná (jednalo) se o unie sdružující země značně rozdílné kulturou, mentalitou obyvatelstva, ekonomickou úrovní rozvoje, velikostí... Každá země tak sleduje dosti odlišné zájmy a přistupuje k řešení problémů různým způsobem, což velmi ochromuje efektivní dlouhodobou spolupráci. Koneckonců, národnostní otázka měla významný vliv na urychlení rozpadu SSSR, jakmile to situace dovolovala.

  • Kontrola cen - v Sovětském svazu soukromé podniky neexistovaly, ale i kdyby ano, nemohly by si svobodně stanovit cenu, kterou budou požadovat za své zboží či služby, ceny totiž byly určovány centrálními orgány. Zdálo by se, že v dnešním tržním uspořádání je tomu jinak. Zdálo by se... Jenže ani dnes si některé ryze soukromé společnosti nemohou určovat, za kolik chtějí své služby nabízet. Nemohou stanovit libovolnou cenu za svůj vlastní produkt, na jehož poskytnutí vynakládají své vlastní prostředky, a který poskytují s cílem dosažení zisku. Nemohou nabídnout cenu a nechat na rozhodnutí zákazníků, zda tuto cenu akceptují a budou produkt nakupovat, či nikoli. Příkladem budiž tzv. Eurotarif na roamingová volání v rámci EU. Unie nařídila mobilním operátorům, jakou maximální cenu si za své služby mají právo účtovat.

  • Určování vyráběného množství - v dobách SSSR to byly opět centrální orgány, kdo rozhodoval, jaké množství kterého produktu bude vyráběno a dodáváno na "trh", tedy v podstatě jaké množství obyvatelstvo v daném období spotřebuje. Tady nejlépe poslouží citace z webu Zemědělského svazu ČR (2. 1. 2008): "Evropská komise schválila návrh na zvýšení mléčných kvót EU o 2 % s platností od 1. dubna 2008. Toto rozhodnutí umožní, aby na evropské a světové trhy bylo dodáno mimořádné množství 2,84 mil. t mléka. (...) Podle údajů EU bude v letech 2007 až 2014 nutné k uspokojení domácí spotřebitelské poptávky dodat na trh mimořádných 8 mil. t mléka." I dnes EU určuje, kolik má která země čeho vyrobit, za překročení kvót jsme dokonce v roce 2006 dostali pokutu. Podobná situace panuje i v dalších zemědělských komoditách, známá je například kauza okolo zavírání českých cukrovarů.

  • Propaganda, sebevědomá prohlášení atp. - "Do deseti let doženeme a předeženeme Spojené státy!" Víte, ze kterého ze dvou svazů toto zvolání vzešlo? Možná pro někoho překvapivě se nejedná o SSSR, nýbrž o EU. Zhruba toto byl totiž cíl nabubřelé Lisabonské strategie z roku 2000, která stanovila, že do roku 2010 se má EU stát "nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou" a přidávala některé další vágní formulace. Toto se samozřejmě plnit nedaří, ale koneckonců éra Sovětského svazu byla podobných prohlášení také plná a nikdo se nepozastavoval nad tím, jestli nejde o nesmyslný cíl, nebo zda byl splněn. Rovněž současná evropská propaganda je na vysoké úrovni. Od vcelku pochopitelných propagačních metod, mezi něž patří například cedule typu "Vybudováno s pomocí finančních prostředků EU" (je normální, že unie chce, aby občané viděli na vlastní oči, kde pomohla), přes ty už trochu násilné, jako je umělé vytváření a vnucování existence nějakého společného Euronároda nebo pokusy o společného prezidenta a hymnu, až po zcela absurdní metody, kdy je například vydána učebnice s názvem Evropské dějiny pro děti (autorem je Francouz Jacques Le Goff). Účel této knihy je jediný: pozměnit skutečnou historii jednotlivých národů, přesněji řečeno od ní zcela abstrahovat a vytvořit historii novou, evropskou. Navíc s tím, že tato upravená historie se bude nalévat rovnou do nových školáčků, aby bylo do budoucna zajištěno, že školy budou opouštět plně uvědomělí Evropané. Jen pro ilustraci: učebnice se například vůbec nezmiňuje o tom, že některé historické postavy měly nějakou vlastní národní příslušnost. V části pojednávající o významných matematicích se hovoří o Evropanech, kteří výrazně obohatili matematiku (Descartes, Leibniz), stejně tak do vesmíru létají Evropané.

Toto jsou tedy některé nejnápadnější podobnosti, mezi další patří například systém 3 - 6letého plánování, jen s tím rozdílem, že plány nejsou překonávány, jako tomu bylo v SSSR, ony dokonce nejsou ani naplňovány. Stejně tak plýtvání ekonomickými prostředky na vyrovnávání neúspěchů zemědělců je charakteristické pro obě společenství. Ale všechny v článku uvedené "drobné" paralely by bylo možné nahradit jednou skutečně silnou paralelou, kterou je snaha co nejvíce regulovat životy lidí a ponechat co nejméně prostoru pro svobodné rozhodování a konání.   iblog.idnes.cz, 2. března 2008  

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1565

wtorek, 10 czerwca 2008
Livia Klausová 10. června 2008 v 16.00 hodin v pražském Slovenském institutu zúčastní křtu publikace: Dějiny Slovenska v datech

Manželka prezidenta republiky Livia Klausová se v úterý 10. června 2008 v 16.00 hodin v pražském Slovenském institutu zúčastní křtu publikace „Dějiny Slovenska v datech“. Livia Klausová převzala nad vydáním této publikace záštitu

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1562

doktoru Sváčkovi, který je spoluzodpovědný za žalostný stav současné české postkomunistické justice.

Dovoluji si upozornit na nový článek na www.k213.cz

Adresovaný je předsedovi Městského soudu v Praze, nechvalně známému doktoru Sváčkovi, který je spoluzodpovědný za žalostný stav současné české postkomunistické justice.

Viz.:
http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=850

Ač je článek předsedy K 213, Ing. Jiřího Fialy, veden v duchu ironie a právem vyčítavého humoru, znovu brilatně vystihuje nejpalčivější problémy současné společnosti s obdivuhodnou přesností:

„Kdy už konečně veřejně do světa přiznáte, že ty přitroublé husičky z Vašeho soudu, co tam pořád ještě soudí, nemají pro opatrovnické kauzy ani základní vzdělání, takže pokud je soudí (= opatrovnické kauzy), byly by společnosti rozhodně užitečnější jako švadleny nebo uklízečky, než aby svou neskutečnou blbostí ničily životy příštím generacím ?“, píše naprosto přesně Ing. Fiala.

S pozdravem
Ing. Jiří Štefek - K 213

--- Original Message -----

Sent: Sunday, June 08, 2008 1:09 PM
Subject: [sowa] Dovoluji si upozornit na nový článek na www.k213.cz
http://de.groups.yahoo.com/group/sowa-frankfurt/message/1217
poniedziałek, 09 czerwca 2008
9-ho júna o 17:30 na Michalskej 1 v Bratislave na uvedenie antológie Návštevy, ktorej autorom je Karol Strmeň

 

Ak zajtra v pondelok 9-ho júna nebudete mať inakší program, tak 
by ste mohli prísť o 17:30 do auditória Univerzitnej knižnice na 
Michalskej 1 v Bratislave na uvedenie antológie zo svetovej lyriky 
Návštevy, ktorej autorom je Karol Strmeň. Prvý raz vyšla v roku 1972 v 
Slovenskom ústave sv. Cyrila a Metoda v Ríme v redakcii Štefana 
Vrableca a Jozefa M. Rydlu. Trvalo 35 rokov, aby vyšla na Slovensku - 
19 po páde komunizmu a 15 po obnovení štátnej samostatnosti Slovenska 
- nákladom Matice slovenskej a opäť v redakcii Jozefa M. Rydlu.
      Podujatie svojou prítomnosťou poctí niekoľko ambasádorov krajín, 
z literatúr ktorých Karol Strmeň prekladal...
      Zdvorilý Vám pozdrav:

      USSU
      Únia slovenských spisovateľov, umelcov a kultúrnych tvorcov
      žijúcich mimo územia Slovenska

----- Original Message -----
To: "World association" <szcpv@szcpv.org>
Sent: Sunday, June 08, 2008 4:17 PM
Subject: Karol Strmeň: Návštevy, 2.vydanie
sobota, 07 czerwca 2008
Václav Klaus naplnil očekávání konzervativní pravice s jeho volbou

Mgr. Petr Bahník

Česká konzervativní pravice se jen zřídka může plně  ztotožnit s kroky některého z politických representantů ČR, v případě  prezidentského veta  antidiskriminačního  zákona je to však možné udělat s dobrým svědomím a beze zbytku. Prezident republiky totiž odmítl nejen aktuálně předkládaný právní zmetek, ale současně s tím také poukázal na neototalitní charakter tzv. antidiskriminační legislativy jako takové. Tento prezidentův statečný přístup naplnil očekávání, která mnozí konzervativci spojovali s jeho volbou. Strana Právo a spravedlnost (PaS) je touto skutečností potěšena dvojnásob, neboť prezidentovo rozhodné ne antidiskriminačnímu zákonu  potvrdilo mj. i správnost její dlouhodobější orientace a oprávněnost neformální podpory, kterou v rámci svých sil kandidatuře Václava Klause poskytovala v předvolebních bojích o mínění veřejnosti. Prezidentovo veto je jasným vzkazem všem přátelům svobody, práva a spravedlnosti, že nejsou v zápase o tyto hodnoty ani sami, ani nestojí na žádné vedlejší koleji. Buďme proto ve svém úsilí stálí a rozhodní, jak náleží příslušníkům svobodného národa ve svobodné zemi.  Děkuji upřímně prezidentu republiky za jeho zásadový postoj k této otázce. Jako jeden z mála současných politiků dokázal jasně pojmenovat zbytečnost a nebezpečnost takto koncipovaných legislativních norem. Hluboce si vážím této jeho rozhodnosti a odvahy při obraně tradičních principů řádu a svobody.  http://www.fragmenty.cz

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1560

RESUMÉ

Jako zákonný účastník řízení před Ústavním soudem ve věci Návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem považuji zásadní a komplexní posouzení jejího obsahu a implikací Ústavním soudem za naprosto klíčový předpoklad její ratifikace.

Z odůvodnění návrhu Senátu i z obsahu mého výše uvedeného vyjádření vyplývají zcela evidentní indicie, že Lisabonská smlouva představuje zásadní změnu našeho ústavního pořádku i mezinárodního postavení České republiky. Nepovažuji za možné, aby k takovým zásadním změnám v mezinárodním postavení i vnitřním fungování České republiky, které přijetí Lisabonské smlouvy nepochybně přinese, došlo jakoby mimoděk, bez jejich jasného pojmenování, pochopení a politického a společenského konsensu nad nimi. Ústavní soud, jakožto nejvyšší právní autorita našeho státu, je povinen dát politické reprezentaci i široké veřejnosti jasné a komplexní posouzení Lisabonské smlouvy ve všech jejích souvislostech tak, aby bylo možné o její ratifikaci jednoznačně a s plným vědomím jejích důsledků odpovědně rozhodnout.

Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru Evropské unie a právního postavení České republiky nikoliv pouze jako jejího členského státu, ale jako svrchovaného a suverénního státu vůbec, jímž až dosud byla a je. Před Ústavním soudem proto leží nesmírná odpovědnost nejen vůči dnešku, ale i vůči budoucnosti našeho státu, jehož 90. výročí založení si právě letos připomínám.

http://hrad.cz/cms/cz/info_servis/tiskove_zpravy/5450.shtml

Václav Klaus dal světu vědět, že je už zase v plné síle
Ivana Haslingerová
Tak nevím, zda si máme přát brzké uzdravení pana prezidenta, protože dnes na brífinku s novináři sdělil, že když bruselští politici nepochopili, že je nutné udělat namísto mrtvé Lisabonské smlouvy dokument o jiných myšlenkách, tak "pokud bude rehabilitovat déle, napíše ho sám". A co si můžeme více přát! Nezbývá ale než doufat, že ho stihne napsat po dobu tříměsíční rehabilitace. V každém případě je potěšitelné, že jeho zdravotní stav je již podle slov profesora Pavla Dungla dobrý a od dnešního dne bude již na dva týdny přemístěna jeho kancelář do rehabilitačního střediska v Praze na Malvazinkách. Není to překlep, protože pan prezident fungoval ve své funkci jakmile se probral z narkózy. Ještě ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kde se 3. června 2008 úspěšně podrobil operaci kyčelního kloubu, podepisoval mezistátní smlouvy a zadával pokyny své kanceláři. A kdo očekával, že na dnešním brífinku uvidí zlomeného člověka, hovořícího o své operaci, velmi se zmýlil. Dal na něm o sobě vědět nejen přítomným novinářům, ale rovnou celému světu, že je už zase v plné síle. – Zkritizoval Británii kvůli Lisabonské smlouvě, která je podle něj mrtvým dokumentem:

"Nerozumím britskému parlamentu, jestli o mrtvém dokumentu hlasuje a pokouší se ho resuscitovat. Resuscitují se pacienti, ne nepřijaté dokumenty. Dnes po francouzském, nizozemském a irském referendu by měli konečně všichni politici pochopit, že tudy cesta nevede a je nutné udělat dokument stojící na jiných myšlenkách. Pokud budu rehabilitovat déle, napíši tento dokument sám!"

V současné době  pan prezident již chodí, cvičí a snaží se pokračovat intenzivně v rehabilitaci, aby, jak říká, "už mohl co nejdříve fungovat naplno".  Jakmile rehabilitační pracovníci uznají, že může již cvičit sám, bude pokračovat ve své rekonvalescenci na zámku v Lánech. Pokud proběhne vše podle plánu, měl by již v říjnu zase naplno prohánět naše, ale především evropské politiky a to nejen na tenisových kurtech. Přejeme mu proto brzké uzdravení a doufáme, že stihne během své rekonvalescence vypracovat  funkční a smysluplný dokument o fungování EU – "Lánskou dohodu".

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1580

niedziela, 01 czerwca 2008
zomrel Ján Korpáš, jeden z posledných žijúcich pamätníkov stalinských gulagov

  ś.p. Ján Korpáš  pochowany został 31 maja 2008 roku w Popradzie.  Był długoletnim więźniem stalinowskich gułagów. Działał w Swiatowym Związku byłych Czechosłowackich Więźniów Politycznych,  aktywnie uczestniczył w pracach przy wznoszeniu w Kežmarku  pomnika upamiętniającego ofiary podziału świata po 1945 roku na dwie strefy polityczno-gospodarcze oraz pomnika w Popradzie przypominającego nam dzisiaj o zbliżaniu się 30-tej rocznicy zbrodniczej agresji państw Układu Warszawskiego na Czechosłowację w sierpniu 1968 roku.  Odszedł po ciężkiej chorobie w wieku 82 lat, był jednym z ostatnich...

Réquiem aetérnam dona eis, Domine et lux perpétua luceat eis.

Ján Korpáš bol statočným, poctivým  a obetavým človekom s trpkým osudom.  Tragické vojnové udalosti, takmer na konci II. Sv. vojny, kruto zasiahli do jeho života. 19. januára 1945 dostal povolávací rozkaz a aby ochránil svoju rodinu pre represiou bol nútený narukovať do Slovenskej armády. Hoci nestihol prejsť  riadnym výcvikom bol   zadržaný NKVD a odsúdený k 10 rokom nútených prác v stalinistických Gulagoch.  Jeho silná viera mu pomohla prekonať kruté podmienky pracovných táboroch Kazachstanu.
             Po Stalinovej smrti bol rehabilitovaný rozsudkom Najvyššieho súdu býv. ZSSR a po 8. rokoch sa vrátil do Popradu pod rodnými Tatrami. Chápadla Štátnej bezpečnosti ho prenasledovali a znepríjemňovali mu život až do roku 1968.
             Po zmene politickej situácie v novembri 1989 bol aktívnym a obetavým členom Konfederácie politických Väzňov, Slovenskej asociácie násilne odvlečených a Svetového združenia bývalých československých politických väzňov.
             Bol vždy ochotný pomôcť a veľkou mierou sa podieľal na inštalácii Pamätníka obetiam komunizmu, ktorý je umiestený na cintoríne v Poprade,  tiež Pamätníka obetiam okupácie 21. augusta v Poprade a Pamätníka usmrtených na hraniciach v rokoch 1948-1989 v Kežmarku.
             Bohužiaľ tiene minulosti a necitlivý prístup Ústavu pamäti národa, ktorý mu nepriznal postavenie účastníka protikomunistického odboja  značne psychicky podlomili jeho už beztak vážny zdravotný stav. Nedožil sa už ani schválenia novely zákona o príplatku k dôchodku pre násilne odvlečených, ktorý má byť účinný od januára 2009.
            Odišiel vzácny človek, ktorý prešiel strastiplnou cestou plnou utrpenia a obety, ktorý sa nezmazateľne zapísal  do stránok našej  histórie. Natrvalo ostane  zostane v našej pamäti.

Česť jeho pamiatke!

Zomrel Ján Korpáš - jeden z posledných pamätníkov stalinských Gulagov
http://szcpv.org/08/korpas.html
Viac o našom bratovi Jánovi Korpášovi:
Prežil peklo gulagov, ale zlomiť sa nedal
Odovzdali ocenenia
Predseda Správnej rady ÚPN cynicky traumatizuje obeť stalinistického Gulag-u.

Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski