NAROD MA PRAVO SE BRANIT
czwartek, 07 grudnia 2006
Martin Vadas: Pravde podobny pribeh Vladimira Hucina

Vážení přátelé,
děkuji za Váš zájem, snad už to hraje i na internetu:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10095359176-pravde-podobny-pribe...
-hucina/27563-pravde-podobny-pribeh-vladimira-hucina.html
Je to jen malá ukázka, budou-li peníze na dlouhý film nevím, uvidíme.
M.V.
Jinak repríza bude na ČT2 v pátek 8. 12. 2006 PO PŮLNOCI od 01:30 Pravdě podobný
příběh Vladimíra Hučína
Několikaletý boj o soudní očistění jména někdejšího disidenta a bývalého
důstojníka BIS. Scénář a režie M. Vadas
   209120130
-----Puvodní zpráva-----
Od:
Odesláno: 6. prosince 2006 14:15
Poedmit: Re: a pro nas nic?
Ciao,
Wednesday, December 6, 2006, 2:01:44 PM, you wrote:
P> konecne  jsem  se  dockal, ze byl zverejnen zaznam vysilani z 5.12.
P> pro internetove vysilani
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/05.12.2006.html
P> samozrejme  ze  PRAVDE  PODOBNY  PRIBEH  VLADIMIRA  HUCINA  neni  k
P> dispozici, ani na strance bloku poradu "aktualni dokument"
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10095359176-pravde-podobny-pribe...
-hucina.html
P> kde ostatni dokumenty jsou volne k dispozici, ani na strance poradu
P> samotneho
http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=10095359176&day=11...
me=20:00&ch=2&broad=306+295+35017%2F0006&backaddr=search
P> ze by zase nejaka technicka vada?
P> http://www.geocities.com/rudyjoska/problemCT.htm
zde to je ke stazeni u mne:
http://www.popper.cz/video/ct24-vadas-cenzura.wvm
http://www.popper.cz/video/pppvh.avi
Robin
-----Původní zpráva-----
Od:
Odesláno: 6. prosince 2006 21:20
Komu: Martin Vadas
Předmět: Fwd:Pravde podobny pribeh Vladimira Hucina
http://groups.google.de/group/sowa-frankfurt/browse_thread/thread/4e9d5cd97f47cd8d
niedziela, 12 listopada 2006
Vladimír Hučín: vedeni KPV se snazi ovlivnit clenskou zakladnu proti zrizeni instituce Pameti naroda

Dne 8.listopadu 2006 se od 11.00 hod. konalo v Praze zasedani Ustredni rady  KPV  v  budove  sekretariatu KDU-CSL (Charitas). Na toto jednani jsem  byl  predsedkyni  KPV  MUDr.  Nadezdou Kavalirovou pozvan s tim, abych  se  zodpovidal  se svych kritickych nazoru na generala Radovana
Prochazku  a  z  dalsich  kritickych  postoju. Kratce po zahajeni jsem dostal  slovo  a vysvetlil jsem, jake duvody mne vedly k tomu, ze jsem se   kriticky   vyjadril   k   osobe  gen.  Radovana  Prochazky.  Pred
predstaviteli  okr.  pobocek a vedenim KPV jsem uvedl, ze gen. Radovan Prochazka pusobil ve vedeni Vojenskeho obranneho zpravodajstvi spolu s nechvalne znamym Jirim Ruzkem, ktery po nastupu CSSD se stal reditelem BIS. Gen. Radovan Prochazka se po mem zatceni v r. 2001 stal vyznamnym
cinitelem v BIS a spolu s Jirim Ruzkem a dalsimi ovlivnoval vedeni KPV proti   me  osobe  s  cilem  mne  kriminalizovat.  Na  zaklade  techto skutecnosti  jsem proto zaujal k osobe gen Prochazky kriticky postoj a
jako  takovy  jsem ho prezentoval. K veci nutno sdelit, ze predsedkyne MUDr.  Kavalirova  spolu  s gen. Prochazkou podali trestni oznameni na Jana Sinagla a na mou osobu. Ve svem projevu jsem popsal, jak jsem byl v Prerove v dusledku tohoto trestniho oznameni vyslechnut PCR a vyzval jsem  pritomne,  aby  se sami presvedcili, co jsem do protokolu uvedl. Znovu  jsem  zduraznil, ze aktivity gen. Radovana Prochazky a byvaleho reditele Jiriho Ruzka povazuji za podle, hanebne a zlocinne. Take jsem uvedl,  ze  znamy  dokumentarista  Mgr.  Martin  Vadas  pro CT natocil dokumentarni film o kauze Hucin. Pri teto prilezitosti jsem upozornil, ze  tento  film  ukaze  i stinne stranky v KPV. Z celkove situace bylo zrejme,  ze  MUDr. Kavalirova, Malek a nekteri dalsi predstavitele KPV chteli  dosahnout  toho,  abych  se  za  sve  nazory omluvil, coz jsem samozrejme  odmitl  s  tim, ze lituji pouze toho, ze jsem nebyl ve sve kritice  jeste  duraznejsi.  Po mem asi 12-15 min projevu jsem sklidil potlesk drtive vetsiny pritomnych zastupcu okr. pobocek KPV.

Po  mem projevu nastoupil gen. Radovan Prochazka, ktery nejprve vyzval vedeni  KPV  k  zajisteni bezpecnosti s tim, ze ti, kteri nejsou cleny KPV musi ze salu odejit. Tento pozadavek vyvolal nesouhlas u cele rady clenu  KPV,  ale  vedeni  KPV na tomto pozadavku trvalo. Gen.Prochazka uvedl,  ze ma mnoho vyznamenani a ze tedy kazdy normalni clovek by mel pred  nim  smeknout  a  ze  ja tuto skutecnost nerespektuji a lze tedy pochybovat  o  mem  zdravi (!!!) Tento nazor ocividne vyvolal v radach KPV nesouhlas. Gen. Prochazka se dale vyjadroval v tom smyslu, ze neni spokojen  s tim, ze trestni oznameni, ktere podala MUDr. Kavalirova na Jana Sinagla a na mou osobu bylo PCR odlozeno. Gen. Prochazka v zaveru sdelil, ze na mou osobu bude nadale podavat trestni oznameni a zaloby. Kdyz  gen. Prochazka skoncil se svym projevem, tak bylo naproste ticho a  nikdo  netleskal.  Kratce  pred  mym  odchodem  ze  salu  jsem  byl pritomnymi cleny KPV ujistovan jejich podporou, coz se zrejme nelibilo vetsine vedeni KPV a to predevsim MUDr. Kavalirove.

Z dalsiho jednani predstavitelu KPV bylo videt, ze vedeni KPV se snazi ovlivnit  clenskou  zakladnu  proti zrizeni instituce Pameti naroda. V tomto  smeru  zaznela  vyrazna  a opakovana kritika na adresu ODS a to
predevsim na osobu min. vnitra Ivana Langera.

Vladimir Hucin, 9.listopadu 2006  Prerov

http://hedvicek.blog.respekt.cz/c/872/Konfederace-polepsenych-veznu.html
czwartek, 27 kwietnia 2006
Vladimír Hučín: jakýmsi stimulem k mému následnému protikomunistickému odboji

Jako 18 letý mladík jsem dne 13.května 1971 v podvečer vstoupil do přerovské restaurace známé pod názvem Komuna, a to za účelem koupě dvou kofol. Měl jsem na tu dobu delší vlasy a tričko s anglickým nápisem beatové skupiny Led Zeppelin. Já jsem si bohužel neuvědomil, že v ten den komunisté oslavovali v této restauraci a v přilehlém společenském sále 50 let založení KSČ.

Ihned po vstupu do výčepu mne obklíčili ometalovaní a podnapilí soudruzi - předsedové stranických organizací KSČ, LM, SČSP a za přítomnosti představitelů velitelů vojsk SSSR z posádky Libavá mne začali vulgárně napadat, strhli mi tričko, poté mi začali rvát vlasy, kopat a nakonec mne dosmýkali na WC, kde mi strčili hlavu do záchodové mísy. Já jsem se pokoušel bránit, ale přesila urostlých soudruhů byla značná a tak mi rozbili hlavu o tu mísu a i mísa byla nakonec rozbitá a potřísněná mojí krví.

Když jsem viděl v TV zraněný obličej poslance za KSČM Jiřího Dolejše, vzpomněl jsem si na své prožité trauma, které v podstatě bylo jakýmsi stimulem k mému následnému protikomunistickému odboji. Já jsem stejně jako poslanec Dolejš po útoku vyznamenaných komunistů neviděl na oko a měl jsem celou řadu krvácejících zranění. Bohužel výsledek byl ten, že jsem byl při následném výslechu komunistickou StB nejprve obviněn z pokusu narušit slavnostní schůzi KSČ a nakonec jsem byl Okresním soudem v Přerově odsouzen za to, že jsem vyprovokoval hádku s účastníky slavnostní schůze KSČ.

Měl jsem tehdy jednu polehčující okolnost a to, že u soudu jsem už neměl dlouhé vlasy. Ty vlasy mi totiž soudruzi vyrvali. Představitelé komunistického bezpečnostního aparátu STB tenkrát při mém výslechu nebrali ohled na to, zda jsem zraněn a jaké mohu mít následky. Pro ně bylo podstatné, zda jsem svým jednáním neznevážil vedoucí úlohu KSČ ve společnosti.

Útok na poslance KSČM Jiřího Dolejše je nutno zajisté odsoudit. Já jen, že soudruh Dolejš má oproti mně jednu velkou výhodu, a to, že ho nikdo nebude tak jako mne soudit za dlouhé vlasy. Možná kdyby si prošel tím co já, tak by dnes neseděl v řadách strany, která napáchala tolik zla.

 Vladimír Hučín

Přerov 26.dubna 2006

=================== Hlavička původní zprávy =================
Odesílatel: Claudie Nikolajenková <
bolintin@magick.cz>
Příjemce: "jan.sinagl" <
jan.sinagl@seznam.cz>, admin <admin@interchat.cz>, ČTK dispecink  <Dispecink@mail.ctk.cz>, dedeckova <dedeckova@virtually.cz>, DENÍKY BOHEMIA  <redakce@denikybohemia.cz>, Frantisek Cervenka <post.bohemia@seznam.cz>, František Nonnemann  <fnn@seznam.cz>, Jiri Wagner <wag@volny.cz>, Jirka Mašek  <info@osud.cz>, Joska Zoceli <joskazoceli@hotmail.com>, Kominek <svedomi@applet.cz> , popper <popper@popper.cz>, Stefan KOSIEWSKI <sowa-frankfurt@freenet.de>,  Vanek <gvanek@iprimus.com.au>
Předmět: Napadení poslance KSČM Jiřího Dolejše
Datum: 26. dubna 2006, 22:07:17
=================== Začátek původní zprávy ==================
Dobrý den,
dovoluji si s vědomím pana Vladimíra Hučína zaslat jeho text k ev.
zveřejnění.

S pozdravem,
 Claudie Nikolajenková
 
mailto:bolintin@magick.cz

=================== Hlavička původní zprávy =================
Odesílatel: Michaela Hučínová <
Hucinova@seznam.cz>
Příjemce: Claudie Nikolajenková <
bolintin@magick.cz>
Předmět: Fwd:Napadení poslance KSČM Jiřího Dolejše
Datum: 26. dubna 2006, 20:50:44
=================== Začátek původní zprávy ==================

# ------------ Původní zpráva ------------
# Od: Michaela Hučínová <
Hucinova@seznam.cz>
# Předmět: Napadení poslance KSČM Jiřího Dolejše
# Datum: 26.4.2006 20:50:09
# ----------------------------------------
# Jako 18 letý mladík jsem dne 13.května 1971 v podvečer vstoupil do přerovské
# restaurace známé pod názvem Komuna a to za účelem koupě dvou kofol. Měl jsem na
# tu dobu delší vlasy a tričko s anglickým nápisem beatové skupiny Led Zeppelin.
(...)
# Možná kdyby si prošel tím co já, tak by dnesneseděl v řadách strany,
# která napáchala tolik zla.

# Vladimír Hučín Přerov 26.dubna 2006

Celé v příloze
środa, 29 marca 2006
29.03.2006 material, reakci Vladimira Hucina adresovanou redakci Prava
Vazena  redakce,  zasilam  zavazny aktualni material, reakci Vladimira
Hucina  adresovanou  redakci  Prava, 
v  zajmu objektivity a vyvraceni
cilenych lzi a pomuv
.

V  ceskem  tisku probiha po nalezu Ustavniho soudu vynesenho 22.3.2006
ve prospech Vladimira Hucina nechutna kampan z pera Petra Uhla, autora
clanku  "Ustavni soud uznal tridni boj", /Pravo 25.3.2006/. Nasledoval
difamacni  a  demagogicky clanek soudruha Milana Spase, zamereny proti
Vladimiru  Hucinovi  a znevazujici instituci Ustavniho soudu a nalez z
ve  veci  rehabilitovanych  trestnich  cinu  V.H. a zbytkovych trestu,
kterym  US  jasne  a  uznava  a  zduvodnuje  opravnenost  aktivniho  a
ozbrojeneho  protikomunistickeho odboje. Verdikt je podporen zakonem o
protipravnosti  komunistickeho  rezimu  a o odporu proti nemu, spolu s
Listinou  zakladnich  prav  a  svobod  a  platnym  zakonem  o soudnich
rehabilitacich. Co je moc je moc. Cekame na zverejneni nalezu US.

Melo  by  vejit  ve  znamost, ze v clanku Petra Uhla zmineny agent StB
Antonin   Mikes  sedi  v  pardubicke  veznici  s  vysokym  trestem  za
zproneveru  cca  40 milionu. Tento skudce sdilel v roce 2004 spolecnou
vezenskou  chodbu  s aktivnim bojovnikem proti komunistickemu rezimu a
signatarem  CH77  ing.arch.  Lumirem  Simeckem  z  Brna,  ktery byl po
predchozi  dvoumesicni  vysetrovaci vazbe odsouzen a natvrdo zavren de
facto  za  to,  ze  se domahal /zbytecne/ pozdni spravedlnosti a zadal
potrestani  primych viniku umrti jeho matky v predvanocni dobe kdy byl
zadrzen.  Toto  asi  obranci  prav veskerych, podivnemu aktivistovi ve
sluzbach  vlady  a  nemilovanemu  clenu  Strany  zelenych a nekdejsimu
polistopadovemu rediteli CTK Petru Uhlovi nic nerika? Kde jsou ta jeho
lidska  prava?  A  kde  je  spravedlnost?  Verim ze Ustavni soud musel
rozhodnout  tak  jak  rozhodl,  tvari  v  tvar  Evropske  unii.  Nalez
Ustavniho  soudu  je  vazny  pravni  dokument a zadny clovek, tim mene
jakysi  Petr  Uhl  si nemuze dovolit jej takto zpochybnovat a snizovat
vaznost US a ustavnich zakonu. Toto vse svedci o tom, ze velkou chybou
zakonodarcu  a  hlavne  politiku  je skutecnost, ze KSCM nebyla a neni
postavena  mimo  zakon. Nekonecne diskuze politologu a trockisty Petra
Uhla  jsou  unavne  a  nevedou k zadoucimu cili, eliminovat primy vliv
komunistu  typu autora dalsiho dehonestujiciho clanku komunisty Milana
Spase, prave ruky Grebenicka na zivot v nasi zemi. Stale se jim styska
po  tridnim  boji,  ktery  tak  sverepe  obhajuji. Vsichni jsme si jej
zazili  na  vlastni  kuzi.  Zde  vyslovuji  svuj  velky  obdiv, uctu a
podekovani  lidem,  kteri  se mu otevrene postavili na odpor a zvlaste
Vladimiru  Hucinovi.  Abych  nebyla  obvinena  z  predpojatosti uvadim
priklad  z  nasi  vlastni  rodiny,  jak  takovy  tridni  boj na urovni
obycejnych  lidi  probihal  a  jake  prinesl  dusledky.
S komunisty se nediskutuje, je treba je zneskodnit.
http://www.totalita.cz/vzp/vzp_0004.php
 

http://www.halonoviny.cz/index.php?id=74097
Publicistika
Komunisticke Halo noviny, Milan Spas;Rozhodl jsem se koupit flintu

Clanky Petra Uhla zverejnene na webu soukmenovcu, Strany
demokratickeho socialismu, dalsich komentaru netreba:
http://www.sds.cz/autori.php?autor=60
http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005111201

Predmetny  clanek  Petra Uhla a reakce Vladimira Hucina v priloze teto
zpravy. Lez proti pravde. Vecne dilema. Nikdy, nikdy nesmime lzi a zlu
ustoupit.


--
S pozdravem,
 Claudie Nikolajenková
 
mailto:bolintin@magick.cz
-
 ----- Original Message -----
From: "Claudie Nikolajenková" <bolintin@magick.cz>
Cc: "Michaela Hučínová" <Hucinova@seznam.cz>
Sent: Wednesday, March 29, 2006 3:07 PM
Subject: Reakce Vladimira Hucina na difamacni kampan Petra Uhla a komunistu - vec nalez Ustavniho soudu
Vladimír Hučín 28.3.2006 Zaslano redakci Praha

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 25.03.2006
Autor: Petr Uhl
Zdroj: Právo
Strana: 16

Ústavní soud uznal třídní boj

Ústavní soud (ÚS), tedy jeho senát složený ze soudců Stanislava Balíka, Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma, vyhověl nyní stížnosti bývalého příslušníka BIS Vladimíra Hučína na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten zamítl jeho stížnost na porušení zákona ve věci plné Hučínovy rehabilitace za odsouzení z roku 1984 na 2,5 roku. Rehabilitační rozhodnutí soudů samotná, která byla předmětem řízení Nejvyššího soudu, ÚS nezrušil.
Hučín v roce 1984 nejen rozšiřoval po městě protisovětské letáky a nadával na KSČ, ale opatřil si tři střelné zbraně a střelivo a vyrobil třaskavinu, vloupal se do bytu, aby tu odcizil střelnou zbraň, a způsobil výbuch v jednom domě. ÚS rozhodoval, zda je přímá souvislost mezi skutky, jejichž odsouzení české soudy již rehabilitovaly - pobuřování proti socialistickému a státnímu zřízení republiky a hanobení státu světové socialistické soustavy - a mezi nedovoleným ozbrojováním, krádeží a poškozováním cizí věci. Za ty totiž rehabilitován nebyl.
Rozhodnutí ÚS, které prosadila Dagmar Lastovecká přes odpor soudce Nykodýma, je nepřesvědčivé. Zákon podmiňuje rehabilitaci kriminálních trestných činů jejich přímou souvislostí s odporem proti režimu. Protože je ale podle ÚS pojem "přímá souvislost" neurčitý a nejasný, hledal jeho senát smysl a účel rehabilitačního zákona.
Byl to však výklad ideologický. Svědčí o tom především to, že ÚS cituje z preambule právně sice nezávazné, ale morálně zavazující Všeobecné deklarace lidských práv: je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku.
Lidská práva musí být chráněna zákonem nejen kvůli předcházení odboje proti tyranii a útlaku. Všeobecná deklarace OSN je z roku 1948 a její preambule připomíná nacistické zločiny - zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva. Citát ÚS z deklarace má jen potvrdit rovnici komunismus = fašismus. Je to neprávní a ahistorické, v ČR zvlášť, a ÚS si to mohl odpustit. Rovnici razí síly, které se prohlašují za antikomunistickou pravici.
ÚS doplácí na to, že nezrušil zákon o komunistickém režimu a o odporu proti němu z roku 1993. Právě zde se klade rovnítko mezi státním terorem 50. let a normalizací a mluví se o "odboji", což si ani ÚS nyní nedovolil: Odpor občanů proti tomuto (komunistickému) režimu (...) odbojem nebo jinou činností (...) byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
Tím se potvrzuje rovnice fašismus = komunismus, odboj jako odboj, 50. léta jako normalizace. Legitimizuje se tím i užívání násilí v době, kdy ho podle mne nebylo už vůbec možno morálně ospravedlnit. Charta 77 důsledně trvala na nenásilných formách odporu proti režimu, a to právě v době, kdy se Vladimír Hučín vybavoval zbraněmi a zastrašoval výbuchy (dušuje se, že nechtěl nikomu ublížit).
Hučínovi a jeho přátelům jde dnes o to dokázat, že násilí v roce 1984, použité i ve volné souvislosti s jejich protirežimními projevy, bylo mravné a oprávněné. Nebylo, stejně jako nebylo násilí bratří Mašínových, Hučínových hrdinů, kteří dělali vše pro rozpoutání války. Vladimír Hučín si uchoval třídní pohled na společnost. Téměř všichni ho postupně opustili, až na Hučína, a zdá se, že i na Ústavní soud.

Foto popis|

--------------

Zaslano redakci Praha

Předmět: Věc: Ústavní soud uznal třídní boj

Datum: 28.3.2006 22:20:08

----------------------------------------

Vážená redakce deníku Právo,

dovoluji si reagovat na článek pana Petra Uhla: Ústavní soud uznal třídní boj

(Právo 25.3.2006 rubrika Publicistika).

Při této příležitosti bych rád upozornil, že pan Uhl zde opakovaně šíří o mé osobě nepravdivé informace jako např. to, že jsem se vloupal do bytu, abych tam odcizil střelnou zbraň. Pravda je ta, že jsem se do žádného bytu nevloupal, ale šlo o fingované odcizení zbraně, kterou odcizil" jeden ze členů mé odbojové skupiny. Majitel zbraně - tchán byl v té době v podezření, že má kontakty na protikomunistické aktivisty a tak hrozilo nebezpečí, že mu bude odebrán zbrojní průkaz a on z tohoto důvodu o zbraň řijde. Jednalo se o výkonnou zbraň ráže 30-06 Springfield, jeiíž projektil byl mou předělán na tříštivý s cílem zničit v r. 1982 nově instalovanou sochu .Gottwalda v Přerově před budovou OV KSČ. Dále pan Uhl ve svém článku uvádí, že sem v r. 1984 rozšiřoval po městě protisovětské letáky. Není tomu tak, pan Uhl e ve svém tvrzení posunul o víc jak deset let! Tyto protisovětské letáky s textem "PRYČ SE SOVĚTSKOU DIKTATUROU" jsem i s pomocí balonů naplněných vodíkem šířil v r. 1972-73 a to vždy v době, kdy bylo nějaké významné politické výročí jako např. výročí okupace vojsky SSSR a výročí 25.února. Pan Uhl dále ve svém článku tvrdí, že jsem způsobil výbuch v jednom domě. Pravda je ta, že jsem tento výbuch zorganizoval na vratech domu, kde bydlel agent StB Antonín Mikeš (kr.jm.Eliáš) napojený na KGB odbor Olomouc. Tento výbuch byl uskutečněn z toho důvodu, aby dekonspiroval - zastrašil tohoto agenta a tím jeho činnost znemožnil. Tento agent např. v r. 1976 předal StB nepravdivé infomace o tom, že chystám teroristický útok na někdejšího zpěváka Deana Reeda. Následovalo mé zatčení a dokonce obvinění z ozbrojeného útoku na volby. Při výslechu na StB v Ostravě bylo fyzické násilí na mé osobě běžně praktikováno za účasti zástupců bezpečnostních složek SSSR. Zmíněný agent StB mimo jiné z podnětu StB způsobil několik požárů lidem, kteří se protivili komunistické nomenklatuře a zájmům StB. Při těchto akcích byly tímto agentem StB zničeny nejen majetky občanů, ale ohroženy i životy lidí a to především těch, kteří se protivili vůli orgánů StB. Při těchto aktivitách tohoto agenta došlo dokonce i k ohrožení života dítěte. V souvislosti s mou činností po 17.listopadu 1989 jako předsedy Občanské komise a později důstojníka BIS jsem se dostal k agenturnímu svazku zmiňovaného agenta a mohu proto kdykoliv doložit, že můj útok na tohoto agenta byl naprosto úspěšný a mimo jiné zachránil před perzekucemi celou řadu občanů, včetně bývalých členů KSČ tak zvaných osmašedesátníků. Na článek pana Uhla reaguji spíše na základě podnětu mých stoupenců a přátel. Rozhodně však nehodlám tímto panu Uhlovi nějak napomáhat v jeho zviditelnění. Mám zato, že účelově lživá a polopravdivá tvrzení pana Uhla by bylo nejlépe konfrontovat s důkazy a dokumenty za přítomnosti sdělovacích prostředků. Jsem přesvědčen, že po uskutečnění této konfrontace by nezbylo Straně zelených nic jiného, než-li se distancovat od páně Petra Uhla.

V závěru žádám redakci deníku Právo, aby tuto mou reakci na článek Petra Uhla zveřejnila.

PS: Některé další informace o mém protikomunistickém odboji jsou popsány v knize "Vítězové? Poražení". Tuto knihu vydalo nakladatelství Prostor z iniciativy Akademie věd ČR. V této knize je také pasáž o panu Petrovi Uhlovi.

                                                                     

                                               S pozdravem

Vladimír Hučín

                                                       

Lančíkových 10

750 02  Přerov, CR

tel. 581 210 515

piątek, 13 stycznia 2006
Aktuální z Přerova – rozsudek doručen!
 Před několika minutami u nás zazvonila poštovní doručovatelka a donesla dlouho očekávaný rozsudek Okr. soudu v Přerově. V rozsudku je potvrzeno, že jsem zproštěn ze všech obvinění. Soud v rozsudku např. konkretizuje, že svědek obžaloby Vlastimil Švéda napomáhal v minulosti StB mne usvědčit, že je nevěrohodný a že je psychopat. Zároveň se v rozsudku soud ptá na to,  proč klíčový svědek obžaloby Vlastimil Švéda nebyl státním zastupitelstvím obžalován!

V rozsudku je dále uvedeno, že mé tvrzení o aktivitách komunistů je pravdivé, že levicový extrémismus zde je a že proto jsem nemohl šířit poplašnou zprávu, když jsem na toto nebezpečí upozorňoval! V rozsudku je také uvedeno, že moje motivace k neuposlechnutí rozkazu - nevydání svých zdrojů (Jiřímu Langovi a dalším) je v oblasti vyššího principu mravního, ale že za toto neuposlechnutí musím strpět i právní následky v BIS, neboť tento můj důvod nemá oporu v zákoně. Nic méně i v tomto bodě jsem zproštěn viny, neboť se nejedná o trestný čin! (zde nutno podotknout, že nějaký vyšší princip mravní se zde prostě nenosí). Ti, kteří byli např. včera (11.ledna 2006) na jednání Senátu blíže seznámeni s nechvalně známou osobou současného ředitele BIS Jiřího Langa, Jíry a spol jistě pochopí, proč jsem těmto individuím své informační zdroje nevydal!

V rozsudku se uvádí, že jsem byl po 17.listopadu 1989 předsedou Občanské komise a jako takový jsem měl přístup k dokumentům souvisejících s identifikací bývalých příslušníků StB a dalších předlistopadových aktivistů KSČ. Z tohoto důvodu soud zamítá obžalobu, která mne viní z přechovávání utajovaných písemností a tak pod.
V rozsudku jsem hodnocen jako dobrý pracovník, který byl často za dobrou práci v BIS odměňován. Také soud zmiňuje mé kladné hodnocení u spolupracovníků v BIS včetně mých nadřízených. Soud zároveň uvádí, že záznamy z odposlechů telefonů a dalších odposlechů mé osoby za pomocí zpravodajské techniky nebere jako důkaz. Zde si myslím, že je to škoda, neboť tak by bylo možno veřejnost - daňové poplatníky seznámit s tím, jak BIS a policejní složky zneužívají odposlechy ke sledování politických názorů těch, kteří jsou odpůrci komunistické ideologie a také ČSSD a to vše pod legendou, že sledují terorismus !!!

Apeluji proto na veřejnost, aby svým vlivem prosadila kompletní zveřejnění veškerých materiálů z trestního spisu, který byl na mne bezpečnostními složkami veden! Zároveň by tímto bylo možno občany varovat před aktivitami BIS a policie v souvislosti s jejich podlým požadavkem na zvýšení pravomocí k odposlechu telefonů!

Tento rozsudek na 28 stránkách (což je překvapivě málo) je ve své podstatě důkazem, že obžaloba zpracovaná na základě vykonstruovaných obvinění je součástí zločinného spolčení s cílem mne odstranit z BIS a uvěznit! Z tohoto důvodu zde apeluji na to,aby se veřejnost zasadila o spravedlivé potrestání pachatelů  z BIS, policie a státního zastupitelství, tedy těch, kteří tento zločinný - politický komplot iniciovali a následně se na něm podíleli. Proto je nutné dosáhnout toho, aby se trestní spis stal přístupný veřejnosti jako důkaz o přežívajících praktikách zločinného komunistického režimu!  V závěru nutno upozornit, že státní zastupitelství má 8 dní na stížnost proti osvobozujícímu rozsudku!

Vladimír Hučín, Přerov 12. leden 2006

----- Original Message -----

From: SZCPV
Sent: Friday, January 13, 2006 2:46 PM
Subject: Nove na Indexe-Mukl

 Oslobodenie Vladimíra Hučína-Aktuálne z Přerova ? rozsudok doručený

http://www.szcpv.szm.sk/hucin2.html

List Jozefa Vaškoviča pre magazín Live

http://www.szcpv.szm.sk/06/list.html

 Svetove zdruzenie byvalych ceskoslovenskych politickych vaznov 

http://www.szcpv.szm.sk/

piątek, 11 listopada 2005
Případ kapitána Hučína

(Nikoli jen chronologie)

Kabinetní ukázka „právní kontinuity“ (i.e. trvání) komunistického režimu

      Tato zásada již sama o sobě popírající nárok specifikovat listopad 1989 jinak než jako předání moci, dodejme určité moci, a rozhodně nic co by se dalo nazývat revolucí. Znamenala konservaci komunistických zákonů, vyhlášek i nařízení, co mnohem horšího znamenala konservaci komunistického chápání práva. V praxi to znamená, že soudci následují pokyny vydávaném vládou a ministerstvy a dokonce i nařízení a směrnice vydaná nikým nevolenými úředníky státního aparátu. Tento princip, navzdory mnohokrát deklarované nezávislosti soudců a dokonce jejich doživotní neodvolatelnosti a to i u soudů nejnižšího stupně, de facto stále platí. Jediný zákon upozorňující na nelegálnost komunistického režimu a prohlašující odpor k němu za oprávněný, je Zákon 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. V nejlepší tradici tohoto režimu, patrně v důsledku oné kontinuity (komunistické) legality, ovšem postrádá jakékoli prováděcí nařízení. Takže ačkoli komunistická totalita má na svědomí bez výjimky všechny zločiny jimiž se provinila totalita nacistická, žádný „Norimberský proces“ se u nás nekonal a nikdo z jeho představitelů nebyl odsouzen. I ti nejvýznamnější zůstali nepotrestáni.

     Komunističtí prominenti ve vysokých státních funkcích nebyli přinuceni opustit svá zaměstnání, nejvýše „byli odejiti“ do nezasloužené a lukrativní penze; nahrazeni kýmsi mladším a méně známým. Ministři vlády ČSSD veřejně prohlašují, že na svém (dnes již bývalém) členství v KSČ nevidí nic špatného (viz ministryně zdravotnictví Emmerová), či nechápou, proč by se za ně měli stydět (ministr financí Mertlík). Jediným mechanismem, jak zabránit těmto lidem vstup do státní správy, je nutnost vlastnit do některých vysokých veřejných funkcí lustrační osvědčení, tedy jakousi obdobu bezpečnostní prověrky.

Podle zásady římského práva je zákon vyjádřením obecné vůle a právo pak spravedlivým uplatněním zákona; tato definice byla po roce 1948 komunisty zaměněna za zásadu zákona jako nástroje třídního boje. Případ kapitána Hučína dokazuje, že kontinuita (komunistické) legality je platná i v této zcela zásadní věci.
Soudci a státní zástupci
    Podle zásady veřejně deklarované před listopadem 1989, justice byla prodlouženou rukou strany. Naprostá většina soudců a státních zástupců (dříve prokurátorů) tudíž už v zájmu své kariéry musila být členem - a členem komunistické strany rovněž byla.1 Právnické vzdělání mnohých pak se skládalo (a dosud skládá) z absolutoria „Právnické školy pracujících“ což byly v létech 1950-1955 devítiměsíční kursy pro vybrané příslušníky „dělnické třídy“.2 I po listopadu 1989 zůstali ve funkcích (zvláště prověření) prokurátoři a soudci, kteří před odevzdáním moci žalovali politické trestné činy a vynášeli za ně rozsudky. President republiky (Havel a krátký čas před rozpadem státu Stráský, dnes Klaus) jmenuje soudce doživotně. Tito lidé vcelku neměně setrvávají ve svých funkcích a prakticky nenesou žádnou odpovědnost za rychlost procesního řízení,3 nesprávné i nespravedlivé rozsudky (či žaloby) zlomyslnost a dokonce ani porušení zákona. Typickou metodou je výběr při přijímání stížností a žalob, výběr předkládaných důkazů i svědků; použití svědků známých už z politických procesů předlistopadové éry a dokonce i zatajování důkazů, či části procesu. Občanovo právo i možnost bránit se a ubránit proti nezákonným rozsudkům či jakékoli byrokratické zvůli prakticky neexistuje. Rehabilitace politických rozsudků komunistické éry představuje tudíž pro značnou část státních zástupců i soudců hrozbu, především pokud jde o kauzy nedávné. Lidé, kteří jsou podepsáni pod rozsudky, které by měly být nyní rehabilitovány, totiž stále sedí na svých dobře placených seslích a velmi rádi by tam setrvali i nadále.
Procesy Vladimíra Hučína před tak zvanou Sametovou revolucí.

1971

      Vladimír Hučín, tehdy dlouhovlasý4 mladík v tričku s logem skupiny LED ZEPPELIN byl obžalován z výtržnictví. Podnětem k této žalobě a odsouzení byl incident v přerovské restauraci Komuna, kde byl Hučín (vstoupil náhodně) napaden a zbit skupinou opilých komunistů, oslavujícíh tam padesáté výročí založení československé komunistické strany. Případ vyšetřovala StB5 Přerov, třebaže tyto případy obecně vyšetřovala pouze policie (tehdy Veřejná bezpečnost)6. Soudce Jaroslav Filipský tehdy odsoudil oběť, Vladimíra Hučína na 10 měsíců odnětí svobody nepodmíněně podle § 202 výtržnictví. Jaroslav Filipský, který kromě tohoto případu v němž se nevyskytuje „politický paragraf“ byť byl politicky motivován, má ovšem z předlistopadových časů na svědomí i řadu odsouzení politických. Navzdory tomu stále ještě pilně soudí, nyní jako soudce Okresního soudu v Olomouci.

      Odsouzený Hučín tehdy musil samozřejmě opustit školu druhého stupně a ztratil i zaměstnání v národním podniku Meopta. Byl sledován StB, kde se musel i pravidelně hlásit. Později, jako bývalý vězeň nesměl dostat žádné kvalifikované zaměstnání a směl vykonával jen podřadné práce. A právě tehdy v něm dozrálo dosud nevyhraněné přesvědčení, že komunistickému režimu je nutno odporovat. Rozšiřováním letáků a ničením symbolů totalitní moci, například vývěsek a veřejně vyvěšených hesel oslavující podřízenost Československa Sovětskému svazu. Prostě dát komunistům vědět, že nejsou všemocní.

Rehabilitace tohoto odsouzení

      Deset let po „Sametovém převratu“ roku 1999, po osm let trvajícím rehabilitačním řízení, byl Vladimír Hučín, z tohoto odsouzení rehabilitován. Během těchto osmi let předložil množství dokumentů prokazujících spojení mezi vedením komunistické strany (kádrů) v současné „porevoluční a obrozené“ justici i policii.

1976

      Vladimír Hučín byl obviněn a obžalován z přípravy atentátu na zpěváka Deana Reeda7 a narušování voleb. Tento případ vyšetřovala StB Ostrava a hlavním svědkem v tomto procesu byl agent nejen StB, ale dokonce i KGB Antonín Mikeš (zaměstnanec StB Ostrava). Hučín byl souzen po osmiměsíční vazbě. Navzdory velmi tvrdým výslechům popřel obě uvedená obvinění. Jednalo se o klasickou provokaci připravenou ostravskou služebnou StB (hlavní roli zde měl právě A. Mikeš). Hučínův přítel Vlastimil Švéda bohužel podlehl nátlaku a podal proti Hučínovi několik závažných svědectví. (Švéda je používán i nyní, v současném procesu, navzdory velmi závažné psychiatrické diagnose). Posléze tenkrát soudce Malátek Hučína odsoudil za nedovolené ozbrojování (zcela bez důkazů – jediné zbraně, které byly tenkrát u Hučínů nalezeny, byla rodinná sbírka historických šavlí) a vyšetřování ve vazbě prohlásil za přiměřený trest. De facto svým rozsudkem pokryl délku vazby. Okresní prokurátor se proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu a roku 1977 tam byl trest zvýšen na 9 měsíců. Hučínova matka tehdy požádala o milost, vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu manžela (Hučínova otce) ale odsouzenému Hučínovi nebylo nakonec povoleno ani zúčastnit se otcova pohřbu. Soudkyně Emilie Richterová ve spolupráci s StB pak nahradila zbývající měsíc vězení (po osmiměsíční vazbě) podmínkou na dva a půl roku.
Rehabilitace

Na počátku devadesátých let během Hučínova rehabilitačního řízení soudce PAVEL BENEŠ do podrobností popsal činnost StB vedoucí k Hučínovu zatčení, vysoko vyzdvihl jeho odvahu v boji s komunistickou diktaturou a rehabilitoval jej plně podle Zákona 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. (Rozsudek Okresního soudu v Přerově, září 1996). Soudce Pavel Beneš rovněž usvědčil Antonína Mikeše ze spolupráce se sovětskou KGB a z přípravy Hučínovy obžaloby z roku 1976. Prokurátor Radim Obst se ovšem proti tomuto rozsudku odvolal ke krajskému soudu v Ostravě, jehož soudce Svatopluk Pecha Benešův rozsudek v únoru 1997 zrušil. Ústavní soud odmítl Hučínovu stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti Vlastou Parkanovou; odmítnutí zdůvodnil datem podání stížnosti v nevyhovující zákonné lhůtě 60 dnů. Vlasta Parkanová stížnost podala v červnu 1998, tedy 13 měsíců po uplynutí lhůty pro podání.

     Hučín v srpnu 2000 požádal o obnovu procesu, a jeho žádost soudce Malatek přijal. Státní zástupce Rudolf Volek podal proti obnovení procesum dvakrát stížnost. Obě byly zamítnuty. Nicméně v prosinci 2003 byl Hučín osvobozen (nikoli rehabilitován) okresním soudem v Přerově, ale státní zástupkyně Jana Staňková podala odvolání k nadřízenému soudu v Olomouci. Teprve zde soudce Holeček Hučína v lednu 2005 definitivně zprostil obžaloby. Zabavené historické a bohatě ciselované zbraně konfiskované soudem roku 1976 nebyly vráceny. Dle fotografické dokumentace se tyto zbraně nacházejí na chalupě jednoho z příslušníků StB, kteří se podíleli na domovní prohlídce.8

1984

      Tohoto roku si Vladimír Hučín opatřil pistoli a pušku, za účelem ustřelení hlavy pomníku Klementa Gottwalda9 v Přerově a (1982) odpálil výbušku u dveří obydlí agenta Mikeše. Při domovní prohlídce tehdy nebyla nelegálně držená zbraň nalezena a StB zabavila pouze několik historických mečů. V prosinci 1983 byl Hučín zatčen a obviněn a v červnu 1984 odsouzen soudcem Zdenkem Pupíkem na dva a půl roku za hanobení státu světové socialistické soustavy (§104), pobuřování (§ 100) a nedovolené ozbrojování (§ 257). Hlavním důkazem v tomto procesu byla dětská tiskárnička, kterou byly tištěny plakátky „Pryč se sovětskou diktaturou“ (§104) a pistole ráže 6.35 mm Steyer. Rozsudek byl poté potvrzen krajským soudem v Ostravě soudkyní Ludmilou Svatošovou. Tato soudkyně, je jako 70-letá dosud ve funkci a figuruje jako svědek i v současném procesu. Odsouzený Hučín si odpykal celý vyměřený trest a roku 1987 byl propuštěn. Krátce před propuštěním byl (jako vězeň) znovu potrestán, odsouzen okresním soudem v Liberci, „protože (ve výkonu trestu) neopustil své protisocialistické přesvědčeník ochrannému dohledu (StB) po dvě léta. Takže byl prakticky až do převratu u příležitosti různých výročí a státních svátků vždy zatýkán na 24 až 48 hodin a při té příležitosti v zadržovací cele také zbit.
Rehabilitace

      Po listopadu 1989 požádal Vladimír Hučín na základě patřičného zákona o rehabilitaci tohoto trestu. Soudce Tomáš Vrána vskutku zrušil odsouzení pod § 100 a § 104, ale ponechal Hučínovi zbytkový trest 20 měsíců. Několik dalších žádostí o rehabilitaci bylo úspěšně bojkotováno státním zastupitelstvím. Nicméně posléze soudce Jiří Straňák v září 1995 zrušil zbytkový trest a Hučína plně rehabilitoval. Státní zástupce Vladimír Dostál se však proti jeho rozsudku odvolal. Hodinu před zahájením odvolacího řízení, 8. ledna 1996, však zemřel Hučínův právní zástupce Jaroslav Pálka, nicméně Hučín byl soudcem Jiřím Straňákem opět rehabilitován a Vladimír Dostál proti tomu podal opět stížnost a rehabilitace byla posléze zamítnuta soudcem Čestmírem Dudou  (shodný soudce participoval na Hučínově odsouzení roku 1984) a ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová proti jeho rozsudku podala další stížnost pro porušení zákona, opět pozdě.

      Obnova procesu byla povolena v září 2000, ale soudce Jiří Malátek se těsně před jeho zahájením zhroutil. Než mohlo dojít k dalšímu soudu, byl Hučín 7. března 2001 zatčen (dosud stále probíhající soud, původně ohlášený jako za „terorismus“), takže k obnově řízení došlo v Brně, kde byl Hučín držen ve vazbě. Rozhodnutí o trestu zde bylo zrušeno – ačkoli rozhodnutí o vině trvá. Státní zástupce si vyžádal rehabilitační řízení bez účasti veřejnosti, neboť zde budou projednávány skutečnosti vyžadující utajení. Státní zástupkyně Lenka Šromová podala proti rehabilitaci stížnost, ale Krajský soud v Ostravě ji v květnu 2003 zamítl a povolil obnovu procesu.

      Tento soud začal v lednu 2004 a soudkyně Žaneta Steinbachová zrušila předchozí rozsudek a znovu odsoudila Hučína (který si svůj trest v osmdesátých létech celý odpykal) na 6 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok.

      Soudce Čestmír Duda (to jméno známe z komunistických časů) zamítl Hučínovo odvolání proti tomuto rozsudku (jinak nesmyslu být dvakrát souzen za shodnou věc a dokonce již po odpykaném trestu). Hučínova stížnost pro porušení zákona byla odmítnuta Nejvyšším soudem a v současnosti čeká na rozhodnutí soudu Ústavního.

Hučínovy procesy po tak zvané sametové revoluci

      Po listopadu 1989 udělal Vladimír Hučín to, co obecně jinde „vítězní revolucionáři“ opomenuli a zajistil větší množství dokumentů z archivu služebny StB v Přerově. Potom pracoval jako člen místní Občanské komise a díky tomu měl přístup i do archivů ústředních orgánů komunistické strany. Konfederace politických vězňů ho posléze doporučila pro práci v nově vzniklé BIS – Bezpečnostní informační službě. Podílel se na bezpečnostních prověrkách příslušníků státní správy, včetně soudců a státních zástupců. Účastnil se sledování aktivistů levicového extremismu. Osoby které nezískaly (a to na základě dokumentů v držení Vladimíra Hučína) bezpečnostní prověrky samozřejmě měly výsostný osobní zájem na tom, aby byl Vladimír Hučín od své práce v BIS odstraněn. Je zajímavé, že během dvou let po jeho zatčení (2001) tyto osoby získaly navzdory své dokumentované vazbě na předlistopadový komunistický režim předmětné prověrky a tím i možnost pracovat ve státní správě.

      Jako důstojník BIS věnoval se Vladimír Hučín v rámci svých služebních pověření extremismu a terorismu a odhalil závažné vazby a spojení mezi těmito organizacemi a parlamentní Komunistickou stranou Čech a Moravy.10 Zde nacházíme nejzávažnější příčinu proč byl posléze Vladimír Hučín zatčen a čelí obžalobě o sedmi bodech – v zemi kde bývalí vysocí funkcionáři komunistické strany pronikli prakticky do všech struktur a nervových center nového „demokratického“ režimu. Tato penetrace dramaticky narostla po roce 2000.
Vedení BIS

Leden 1993 až únor 1997, Stanislav Devátý (dnes jeden z obhájců Vladimíra Hučína)

      Březen 1997 až leden 1999 Karel Vulterin.

      Červenec 1999 až květen 2003 Jiří Růžek.

      Od června 2003 Jiří Lang.

      V lednu 2001, krátce po vítězství ČSSD v parlamentních volbách, BIS zrušila (bez udání důvodu) Hučínovo pověření pracovat s utajenými skutečnostmi. V únoru 2001 byl Hučín propuštěn. Během domovní prohlídky v jeho bydlišti (a na jiných místech) prováděné speciálním komandem pod velením Michala Krause, nebyl nalezen žádný kompromitující materiál (zbraně, výbušniny) podporující důvody jeho zatčení a obvinění. Hučín sám byl jinou zvláštní skupinou zatčen cestou k lékaři a zatčení bylo odůvodněno (a tak i veřejně deklarováno, dokonce i samotným ministrem vnitra Grossem) ve spojitosti s výbuchy k nimž došlo v předcházejícím období v Přerově a nelegální držení výbušnin.11

      Hučín byl držen ve vazbě bez soudu bezmála jeden rok (7.3.2001 až 28.2. 2002) a propuštěn teprve rozhodnutím Ústavního soudu, že poslední prodloužení vazby bylo nezákonné. Je to mimochodem pokud jde o délku jeho vazby, jediné právně platné rozhodnutí.

Výbuchy v Přerově

      Výbuchy k nimž v Přerově skutečně došlo nebyly nikdy vyšetřeny, ale Hučín který byl členem skupiny Výbuch (v BIS) získal poznatky prokazující jejich spojitost se skupinami levicového extremismu na severní Moravě a ve Slezsku, organisace prokazující rovněž návaznost a spojení s parlamentní KSČM a dokonce i ČSSD. Jeho práce (ještě jako zaměstnance BIS) na vyšetřování předmětných výbuchů byla ukončena jeho oblastním velitelem, kterým byl tehdy František Bublan, dnešní ministr vnitra.
Obžaloba

      Obžaloba má sedm bodů a 29 stran. Sestává z 1) nedovoleného ozbrojování, 2) neuposlechnutí rozkazu, 3) zneužití pravomoci veřejného činitele, 4) šíření poplašných zpráv, 5) neoprávněného nakládání s utajovanými skutečnostmi, 6) neoprávněné nakládání s osobními údaji a 7) podvodu (přijetí 7 600 Kč nemocenských dávek). Výbuchy v Přerově, deklarované jako důvod zatčení nejsou v žalobě zmíněny.

      Bod týkající se neuposlechnutí rozkazu se zakládá na skutečnosti, že kapitán Hučín odmítl předat nadřízeným jména svých agentů mezi levicovými extremisty. (Tři z nich byli již zavražděni). Státní zástupkyně Jana Staňková navzdory tomu znovu vyžadovala sdělení těchto jmen i během procesu. To i přes námitky obhajoby na podjatost přísedícího soudce Olega Plška, který jednak prochází na několika místech Hučínovým spisem, jednak má četné kontakty právě mezi levicovými extremisty (především Ludvíkem Zifčákem).

      Soudce Mgr. Michal Jelínek vyhlásil celé soudní řízení (s výjimkou bodu 7) za neveřejné.

Posametové Hučínovy soudy. Podvod, veřejný soud

      Týče se neoprávněného převzetí nemocenských dávek v celkové výši 7 600 Kč. Projednávání tohoto bodu obžaloby bylo veřejné a kromě Hučína zde byl obžalován i jeho lékař, MUDr. Jan Chmelař. Hučín byl zatčen cestou ke svému lékaři. Byl v té době na základě jeho předchozího vyšetření ve stavu nemocných a nemocenské dávky mu vyplácela na základě neschopenky zaslané bývalému zaměstnavateli (BIS) Česká správa sociálního zabezpečení. Při vzetí do vazby ho vězeňský lékař prohlásil za zdravého (což „opomněl“ sdělit Hučínovi a MUDr. Chmelaři, který neschopenku vystavil a jako jediný ji také mohl ukončit) a ze stavu nemocných ho vyňal. Hučín navíc z vazby neměl žádnou možnost stav věcí zjistit či dokonce ovlivnit. Ukončení neschopenky neohlásil ani jeho zaměstnavatel – BIS - ačkoli vazba byla na Hučína uvalena právě z jejího podnětu. ČSSZ vyplatila neoprávněně rodině již uschopněného Hučína těch 7 600 Kč. (částka byla po jeho propuštění z vazby neprodleně vrácena).

      Státní zástupce: JUDr. Jana Staňková

Soudce: Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Oleg Plšek a Ing. Dvořák

Obžalovaní: Vladimír Hučín a MUDr. Jan Chmelař

Obhájci: JUDr. Milan Hulík a JUDr. Stanislav Devátý
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
Chronologie

      11. května 2004, Okresní soud v Přerově – BIS se na poslední chvíli omluvila, že požadovaná svědkyně už není v jejích službách a soud byl odročen

      22. června 2004, Okresní soud v Přerově, svědkyně BIS se omluvil, že byla zraněna při přepadení a nemůže se k soudu dostavit, soud byl odročen.

      27. až 28. června 2004, Okresní soud v Přerově, oba svědkové BIS se dostavili a předstoupili před soud k podání svědectví. Jedna z účetních sdělila, že Hučín, který byl ve

vazbě obdržel nějaké peníze, které mu zřejmě neměly být vyplaceny, protože byl ve vazbě, takže svědek další výplatu zastavil. Uvedla, že od svých nadřízených neobdržela žádné informace, respektive, že jí tyto informace byly zatajovány. Vězeňský lékař (svědek) i pod přísahou prokazatelně lhal a přítomný státní zástupce proti němu nic nepodnikl. Po dvou dnech procesu soudce Jelínek vyhlásil rozsudek odsuzující Vladimíra Hučína a MUDr. Jana Chmelaře za podvod. Hučín byl odsouzen k 6 měsícům s podmíněným odkladem na jeden rok a MUDr. Chmelař k pokutě 10 000 Kč. Státní zástupkyně i oba obhájci se na místě proti rozsudku odvolali.

      6. prosince 2004, Krajský soud v Ostravě, sekce v Olomouci, rozsudek byl na základě argumentů obhajoby zcela zrušen a vrácen soudu v Přerově.

      15. března 2005, okresní soud v Přerově, soudce Jelínek si vyžádal dalšího svědka (vysokého důstojníka BIS) který se nedostavil a soud byl odročen.

      20. dubna 2004 Okresní soud v Přerově, tentokrát se svědek dostavil a soudce Jelínek vynesl nový rozsudek. Tentokrát oba obžalované zprostil obžaloby. Státní zástupkyně Staňková se proti rozsudku odvolala.

      14. září 2005, Krajský soud v Olomouci, soudce Hudeček potvrdil osvobozující rozsudek.

      V říjnu MUDr. Jan Chmelař umírá na infarkt. Pitva zjistila na jeho srdci větší počet jizev pro předcházejících infarktech. Nedůvodné a nespravedlivé obvinění a čtyřleté soudní martyrium prostě nevydržel.

Posametové Hučínovy soudy. Neveřejné procesy
4 až 6. říjen 2004, Okresní soud v Přerově.

Státní zástupce JUDr. Jana Staňková

soudce Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Ing. Dvořák a Oleg Plšek (oba podjatí, Plškovo jméno je v Hučinově spise)

Obhájci: JUDr.Hulík a Stanislav Devátý

      Po veřejném čtení obžaloby následovalo vyhlášení soudce Jelínka, kterým deklaroval vzhledem k utajovaným skutečnostem a utajovaným svědkům celý proces za neveřejný (bez účasti veřejnosti). Podle sdělení Vladimíra Hučína a obou obhájců však nedošlo během tohoto třídenního jednání k projednávání žádných utajovaných skutečností a nevystoupil ani žádný utajovaný svědek.

      Stížnosti veřejnosti i obou advokátů proti soudci Jelínkovi ad vocem nedůvodného a nezákonného vedení procesu byly a podány ihned k rukám předsedkyně Okresního soudu v Přerově JUDr. Šimečkové, kterážto je promptně zamítla.

     Přítomní občané se pokusili trvat na uplatnění ústavního práva zákonného veřejného soudu po uplatnění zákonných prostředků i demonstračním zpěvem státní hymny v budově soudu. Soudce Jelínek vydal 6. října rozkaz k vyklizení budovy soudu a Justiční stráž podporovaná připravenou zásahovou jednotkou PČR násilně vyvlekla přítomné občany (většinou starší a bývalé politické vězně komunistického režimu). Dva starci byli po jejím zásahu převezeni na ARO místní nemocnice a jedna mladší žena byla komandem zraněna s trvalými následky. Celá akce je velice dobře dokumentována nejen policejními kamerami ale i kamerou režiséra Vadase a větším počtem fotografií. Celkem 19 osob bylo následně vyšetřováno a některé z nich byly následně různými státními orgány za svou účast při vyvlékání pokutovány.
4.-7. duben 2005, a 16. až 19. květen, Okresní soud v Přerově

Státní zástupce JUDr. Jana Staňková

Soudce Mgr. Michal Jelínek

Přísedící: Ing. Bohumil Gibal. Oleg Plšek

(Plšek se prohlásil za nikoli podjatého, Dvořák byl nahrazen)

Obhájci JUDr.Hulík a Stanislav Devátý

      Byli vyslechnuti důstojníci BIS – tedy prakticky jediná část procesu jež měla oprávnění být utajena).

      Dále byli vyslechnuti zaměstnanci veřejné správy a BIS, ale nikoli o utajovaných skutečnostech.

      Přítomná veřejnost i nadále požadovala zveřejnění procesu, ale bez odpovědi odpovědných autorit.

25-28. června 2005, OS Přerov, neveřejné slyšení.

Byla přečtena zpráva BIS o levicovém extremismu a vyslechnuto 22 svědků obžaloby, čtyři z nich bývalí důstojníci StB, PaeDr. Josef Borůvka, JUDr. František Janečka, Karel Linnert a František Volek.

      Přečten znalecký posudek o psychickém stavu Vladimíra Hučína připravený skupinou psychiatrů. MUDr. Chromý, MUDr. Valentová, PhDr. Kubíčková. Tento team Hučína vyšetřoval dva měsíce (proti jeho vůli, na návrh státního zástupce) během jeho pobytu ve vazbě roku 2001. Následoval výslech těchto psychiatrů a psychologů (autorů posudku)
25. -28 července 2005 a 19-20.září - veřejné slyšení:

Byl vyslechnut Jaroslav Drobný, v době Hučínova zatčení předseda Konfederace politických vězňů, který uzavřel před Hučínovým zatčením s vedeném BIS „gentlemanskou dohodu“, že udrží klid v KPV a KPV tudíž nebude proti jeho vzetí do vazby protestovat.

      Svědek Vlastimil Švéda (to jméno známe z Hučínových procesů před listopadem 1989) jinak agent StB s krycím jménem Slávek, vypověděl, že údajně připravoval pro Hučína „bomby“. Podle svědectví jeho bývalé manželky Libuše Švédové ji bývalý manžel několikrát fysicky napadl a poranil, což bylo dokumentováno a také to bylo důvodem rozvodu, avšak potrestán za to nebyl.

      Komunistická soudkyně Ludmila Svatošová, která před listopadem Hučína odsoudila k 30 měsícům (1984), se k soudu napoprvé nedostavila. Její vystoupení u dalšího jednání vyvolalo u přítomné veřejnosti bouři nevole, neboť šlo o dámu chatrného vzhledu a neobyčejně arogantního vystupování. V minulosti byla trestána kárným senátem, což pod přísahou popřela. Tato soudkyně je stále ve státních službách.

      Byl vyslechnut redaktor deníku MF DNES Michal Šverdík

      Ing. Květa Princová, kdysi mluvčí disidentské Charty 77 a manželka současného šéfa lokální služebny BIS v Olomouci Jana Prince, muže vlastnícího (za totality) cestovní pas s číslem vyhrazeným pro spolupracovníky StB, se k soudu nedostavila. (Jan Princ vypovídal v utajené části procesu v červnu).

      Zdeněk Spálovský, bývalý politický vězeň nacistické i komunistické totality vypověděl poněkud šokující skutečnost o panu Geroldovi. Přes značnou snahu soudce Jelínka vzít mu slovo stihl pan Spálovský Gerolda identifikovat na Hučínově fotografii a sdělit soudu i veřejnosti, že Gerold je ten, kdo jej v minulosti vážně zranil při vyšetřování. Podle Vladimíra Hučína Gerold spolupracoval (v době sovětské okupace) se sovětskou armádní rozvědkou GRU ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Zábavně na přítomné působilo, když soudce pátral po současném působení Gerolda, o němž svědek nic nevěděl, a byl Hučínem upozorněn, že Gerold nyní pracuje v budově tohoto soudu a má kancelář jen několik dveří od kanceláře Mgr. Jelínka.

      Byla vyslechnuta Anna Hučínová, matka Vladimíra Hučína a jeho manželka Jana. Vyjádřily se mj. k průběhu domovních prohlídek.

      Vypovídal JUDr. Miroslav Svatoň, bývalý právník vojenských lesů ve výcvikovém prostoru Libavá s úzkými vztahy k okupační moci skrze pana Gerolda.

      Vypovídal rovněž Jindřich Trhlík, otec Pavla Trhlíka; Pavel Trhlík byl jedním z agentů Vladimíra Hučína a byl nalezen oběšený v prostorech továrny MEOPTA v Přerově krátce potom, co poskytl dokumentaci o přechodu bývalých kádrů StB do nových demokratických institucí. Případ byl prohlášen za sebevraždu; avšak dle pana Trhlíka, který místo smrti syna po asi dvou dnech navštívil, nebyly ani náznakem zajištěny stopy (včetně krve rozstříkané vysoko po zdech místnosti).

      Vypovídal major Petr Hanák, vyšetřovatel krajského úřadu vyšetřování PČR v Ostravě, který vyšetřoval smrt dalšího Hučínova agenta Otakara Křivánka. Křivánek byl umučen k smrti příslušníky bývalé StB počátkem devadesátých let. V současné době rodina žádá došetření vraždy.

      Milada Skulilová (správkyně domu) a Jiří Jemelka vyjádřili své názory na Hučínovu výzbroj.

     Soudce Jelínek pak odmítl vyslechnout další čtyři svědky, čekající na chodbě (plné tři dny trvání tohoto slyšení).

Proces bude pokračovat 21. listopadu v Přerově.
czwartek, 10 listopada 2005
Pripad Vladimira Hucina

1 Platí zejména pro trestní soudy, u soudů civilně právních našla by se tu a tam výjimka.

 2 Například v posledním politickém procesu před rokem 1968, proti Pavlu Tigridovi, Janu Benešovi a Karlu Zámečníkovi, byl prokurátorem JUDR.(!) Adamec, bývalý holič a právě jen absolvent PŠP. Dnes je nejznámnější absolventkou PŠP bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

3 Zde ve značném rozporu s předlistopadovou praxí, kdy počet odsouzených nutných pro otrockou práci soudům přikazovala tak zvaná směrná čísla a soud tedy musil „plnit plán“.

 4 Dlouhé vlasy z nějakého důvodu provokovaly komunistickou morálku. Svaz socialistické mládeže měl dokonce heslo“ Kdo máš dlouhý vlas, nechoď mezi nás ! A interní předpis zakazoval vystoupení v TV komukoli s delšími vlas\y (výjimku měl povolenu zpěvák Karel Gott). Když se dostavila beatová skupina z SSSR, předpis nebyl proti „sovětským hostům“ použit, ale musili hrát v krátkých parukách !

5 StB, Státní bezpečnost, ekvivalenta bratrská organisace sovětské KGB

 6 StB měla vyšetřovat pouze zločiny proti bezpečnosti státu spadající pod Hlavu 1, Trestního zákona, běžně však přebírala, jako složka VB nadřízená, zejména už ty vyšetřené případy běžné kriminality, například známé vraždy, aby zdůraznila svou nepostradatelnost. Dělo se tak obvykle z nařízení příslušného stranického orgánu. Ten tedy musil tehdy rozhodnout i v Hučínově případu.

 7 Američan žijící s US pasem v NDR a hojně využívaný komunistickou propagandou jako ukázka „pokrokového“ Američana „statečně odporujícího“ imperialistické vládě USA.

8 Prvními podateli všeho rozsudky zabaveného ovšem byli zaměstnanci soudů a příslušníci StB.

9 Stalinistický vůdce KSČ, zemřel ukázněně devět dnů po sovětskému diktátoru.

 10Připomeňme zde veřejné prohlášení místopředsedy této strany Ransdorfa, že KSČM „do puntíku“ zachovává všech 21 bodů Komunistické internacionály (z roku 1921) jež obsahují například požadavek budování ilegálních organisací a tajných skupin v ozbrojených silách.

 11 Velice aktivní při deklarování Hučínova „terorismu“ byla, symptomatické, například poslankyně KSČM v českém parlamentu a členka jeho bezpečnostní komise (!) Zuzka Rujbrová.



 

Dobry den. Zasilam zpracovany material "Pripad Vladimira Hucina" v anglictine a cestine. Podekovani patri MVDr.Veronice Valdove a spisovateli a clenu nove zvoleneho predsednictva Konfederace politickych veznu CR /KPV/ spisovateli J.A.Benesovi. Hlavni proces se blizi. Po trech letech soustredeneho usili rady slusnych lidi, vc. politickych veznu komunistickeho rezimu, o invalidnich berlich a na invalidnich vozicich, napadenych, zranenych a sikanovanych prestupkovymi rizenimi, vlacenymi na uradech,po umrti nejstarsiho z nich a tragickem umrti MUDR.Jana Chmelare /54 let/,prerovskeho soukromeho praktickeho lekare, souzeneho ve spoluucasti s Vladimirem Hucinem a spolecne s timto nakonec po pravu osvobozenym, ustvanym /post/bolsevickym soudem JUDR.Jelinka, se podarilo dosahnout verejneho procesu. Kona se ve dnech 21.-24.listopadu u Okresniho soudu Prerov. Prijedte podporit hrdinu III. odboje,zakony CR dosud neuznaneho, "predlistopadoveho" i "polistopadoveho" vezne svedomi a antikomunistu Vladimira Hucina.

http://www.geocities.com/rudyjoska

http://www.freewebs.com/vanek/index.htm

http://www.sv.cz/prerov/index.htm

http://www.geocities.com/rudyjoska/Hucin4_6X2004.htm

HANBA! Claudie Nikolajenkova

 
----- Original Message -----
From: Claudie
Sent: Thursday, November 10, 2005 1:41 AM
Subject: Re: [sowa]Jerzy PRUS,b. red.
 
1 , 2
Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski