NAROD MA PRAVO SE BRANIT
czwartek, 27 października 2016
Pochod za ukradené děti 28.10.2016 PRAHA, Vaclavske nam.
praha/pamatce-neznamych-det.jpg

http://www.rajce.net/f1109622597    Piatok:, 28. října od 10 hodin se v Praze bude konat Pochod za ukradené děti detí otcom, matkám, dedom, babičkám Medzinárodnými a domácimi zločincami, který povede z Václavského na Staroměstské náměstí. https://twitter.com/sowa/status/791426699980369921


Na akci vystoupí:

Aleš Hodina - ředitel Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě
Jiří Janeček - bývalý radní hl. m. Prahy pro sociální oblast
Marcela Burešová - lektorka pedagogiky Montessori
Valentin Papazian - předseda Unie otců
Petr Hampl - sociolog
Pepa Nos - písničkář

 

 

Morawiecki Mateusz PDO399 FO von Stefan Kosiewski ZDRADA STAN


 

Pochod za ukradené děti 28.10.2016 PRAHA, Vaclavske nam

 27. Okt. 2016 
piątek, 08 maja 2009
David Hanák: Konec jedné iluze o české samostatnosti ?
 Stefan Kosiewski                        Od Česko , Slovensko

(...) Z výše řečeného je patrné jak se diametrálně situace za 100 let změnila. Umělecké elity v roce 1917 vyzývají politiky – zastávejte české národní zájmy !

Vědecké elity roku 2009 vyzývají politiky – nejlépe zastanete české národní zájmy tím, že je zastávat nebudete ! My se toho nebojíme !

Akcent se mění z umění na vědu z demokracie a národa na byrokracii a esoterickou Evropu. Stojíme na prahu nové doby, kdy zažíváme „zpětných chod dějin“, to co naši předci vybudovali během 19. století a dovršili rokem 1918 házíme za hlavu, při budování nového Rakouska, nyní už ne ve jménu Habsburského domu a z boží vůle, ale ve jménu provázanosti kultury a vědy v EU.

 Dovolím si na závěr parafrázovat Palackého, ten řekl: Byli jsme před Rakouskem budeme i po něm, já říkám: Byli jsme před EU budeme i po ní !

http://www.fragmenty.cz/iy052.htm
wtorek, 05 maja 2009
Jiří Fiala Pro Poláky: Pražské povstání - poslední šance zachránit národní čest a důstojnost
v Košíku, 05.05.09

5. května se tradičně objevují čerstvé květiny u pomníčků, rozsetých po celé Praze a bližším okolí s datem úmrtí obětí obvykle mezi 5. a 8. květnem 1945. Je jich několik tisíc.



Praha má tu smůlu (někdo říká : To štěstí), že leží v srdci Evropy. A tak se už několikrát stalo, že tam války, které zasáhly celý evropský kontinent, nejen začaly, ale také skončily. Kromě třicetileté třeba i ta, co jí dneska říkáme - druhá světová.

Ano, od Volhy, stejně jako od normandských pláží, je do Prahy asi stejně daleko. A proto to také trvalo nejdéle, než se k ní vítězící armády na sklonku války přiblížily.

Pro Němce se Protektorát na sklonku války stával nebezpečnou oázou klidu a tichým zázemím, kde na ně téměř nikdo neútočil, kde nebyly nálety, ani kudy nevedla fronta a kde se tudíž mnozí z nich připravovali na poslední fanatický odpor v baště Bohmen. Napomáhala tomu i geografická členitost českého terénu s pohraničními horami všude podél zemských hranic (těch starých, historických, nikoliv nových, protektorátních), která ve srovnání s polskými a maďarskými rovinami poskytovala mnohačetné možnosti obrany a ztěžování postupu nepřítele, zejména pak jeho těžké techniky.

Jistě i proto právě v Čechách zůstávala poslední naděje Třetí říše - mohutná, skoro milionová Schornerova armáda, která prakticky válkou nedotčena čekala na svou příležitost ovlivnit poslední dny války.

V dubnu se k Šumavě přiblížily z Bavorska prvosledové jednotky Američanů, které nejprvé vyčkávaly na historických českých hranicích, jakoby si nebyly jisty, zda do Čech skutečně mají táhnout. Po asi týdnu vyčkávání však přišel pokyn k rozhodnému pochodu do Čech.

Ve třech mohutných proudech se americká armáda přelila přes hraniční hory a spouštěla ze Šumavy do nitra Čech. Po průchodu německým pohraničím konečně došla i do ryze českých měst - Klatov, Strakonic, Horažďovic, Písku a samozřejmě - především do Plzně.

Právě rychlý postup Američanů počátkem května byl - alespoň podle vyprávění četných pamětníků - bezprostřední příčinou a výzvou k Pražskému povstání.

První vlajky, které vedle českých v Praze zavlály, byly právě americké. Obyvatlé města byli přesvědčeni, že při tomto tempu postupu musí být Američané v Praze nejpozději druhého dne navečer - a chtěli jim připravit stejně milé přivítání, jaké jim připravila Plzeň.

To se ovšem velice spletli. Neboť to, co vypadá jako pravděpodobné, se ještě zdaleka pravdou stát nemusí.

Američané se v Plzni náhle zastavili a na další postup už nepomýšleli. Jak byli zvyklí, respektovali ujednané dohody, a tedy také tu o demarkační čáře a čáře jejich nejzazšího postupu na východ.

Když v Praze vypuklo povstání, ani generál Patton nebyl ochoten se mlčky dívat na to, jak Němci těžkými zbraněmi v Praze kosí stovky špatně vyzbrojených povstalců a coby známý ranař, který se hned tak něčeho nezalekl,  byl ochoten i riskovat případnou roztržku s Rusy - a jít Praze na pomoc. Stejně jako už jednou šli pomáhat Paříži, kterou také neplánovali tak rychle osvobodit, povstání francouzského hnutí odporu však dokázalo jejich plány změnit z hodiny na hodinu.  

Patton měl jedinou podmínku - Praha musí o jeho zásah výslovně požádat.

Prahu tehdy vedla Česká národní rada. Nově vytvořený orgán sdružoval všechny protifašistické síly, vedle masarykovských demokratů, ztělesňovaných především jejím předsedou, Dr. Albertem Pražákem, také komunisty. Ty vedl mladý Josef Smrkovský, pozdější hrdina roku 1968. Jeho role v Pražském povstání však byla osudově tragická - byl to především on, kdo zabránil oficiálním představitelům Prahy poslat do Plzně úřední pozvání.

A Američané v Plzni zůstali.  

Praha se dostala do nezáviděníhodné situace, se kterou organizátoři povstání rozhodně nepočítali - sama, spoléhajíc jen na vlastní, velmi chabé síly, stála tváří v tvář milionové, po zuby vyzbrojené armádě, která se začala ze všech stran ku Praze hrozivě stahovat. Praha byla pro Schornera především důležitým komunikačním uzlem, kudy procházely tratě i silnice a kudy vedla také cesta do případného amerického zajetí - a které se rozhodně nechtěl vzdát.

Tři dny vzdorovala Praha s vypětím všech sil této zdrcující přesile, sama a bez pomoci, kterou tolik potřebovala - až to - kupodivu - vzdali Němci. Jejich úvaha byla jasná - nemáme tolik času, abychom mohli v Praze válčit, musíme uzavřít příměří za cenu svobodného odchodu. A to se také stalo.

Česká národní rada podepsala s okupanty příměří, které zaručovalo Praze okamžité ukončení bojů, Němcům pak svobodný průchod městem a odchod na západ s tím, že jejich těžké zbraně zůstanou tam, kde jsou.

Praha si vydechla. Nálety i tankové útoky ustaly, Němci se začali stahovat. Pro Pražany to byl čestný smír, řekněme, že boj skončil nerozhodně. Praha se přesto osvobodila sama a když o den později přijela Rudá armáda, bylo už po všem.

Proto také Rusové, pokud na Němce v Praze vůbec narazili, tak jen na poslední, ustupující voje, které kladly odpor právě jen jim.   

To byl ovšem zločin, který ani Rusové, ani později komunisté nehodlali Pražskému povstání odpustit. Znamenalo to, že z toužebně očekávaných osvoboditelů se stali jelimánkové, kteří propásli svou příležitost - a přišli pozdě.

Znamenalo to nebezpečný odkaz, který se celá desetiletí snažili komunistké potlačit, jak se dalo, historii povstání překroutit, zamlžit a hlavně - podstatné zamlčet. Z pozdního příjezdu Rudé armády udělat zásah v pravý čas, ač historická skutečnost hovořila o něčem diametrálně odlišném. Právě proto lze v tomto poselství spatřovat největší a nejdůležitější odkaz Pražského povstání  - totiž že za osvobzení nemusíme být nikomu vděčni, už vůbec ne Rudé armádě, protože minimálně Praha se osvobodila sama, bez cizí pomoci.

Jistě i proto celá řada představitelů Pražského povstání skončila v komunistických věznicích a lágrech. Včetně - samozřejmě - tehdejšího předsedy České národní rady A. Pražáka.

A nedej Bože, kdyby nebylo konce války !! Kdyby se Pražské povstání, které v očích Rusů mělo Rudé armádě ukrást vítězství, uskutečnilo o půl roku dříve !! Namísto druhé Paříže bychom totiž jisto jistě měli z Prahy druhou Varšavu (pro neznalé jen stručně připomenu, že ve Varšavě vypuklo rovněž povstání proti Němcům, když se Rudá armáda dostala na východní břeh Visly, ovšem proto, že varšavské povstání vedla prozápadní a z Londýna řízená Armia krajowa, Rudá armáda se suše zastavila tam, kde byla -  a půl roku (!!) cynicky zírala přes Vislu, jak Němci vraždí a pustoší polské hlavní město. Nedivme se Polákům, že je (Rusy) tak nenávidí - ten, kdo cynicky přihlíží vyvražďování hlavního města a nezasáhne, ač může a má, jakoby vraždil sám).

Ještě jednu zmínku na konec bych neměl zapomenout, neboť bez ní není rozhodně vzpomínka na povstání úplná - patří tzv. Ruské osvbozenecké armádě, tedy Vlasovcům, vojákům generála Vlasova, kteří Praze rozhodným způsobem pomohli ve chvílích nejtěžších, přesto se lásky k osvoboditelům nikdy nedočkali. Jim stačilo málo - jen zaručit, že válku přežijí, jen nechat je slušně žít. Myslím si, že jenom za to, čím pomohli v Praze, si to - minimálně na českém území - rozhodně zasloužili.

Bohužel, ukázalo se, že i tak málo může být někdy zatraceně hodně. Málokterému z Vlasovců se podařilo válku přežít a s příchodem Rudé armády po nich pásly četné oddíly NKVD, které, pokud je dostihly, neznaly slitování. Hromadný hrob u Lnář o tom vypovídá dosti výmluvně.

Co říci závěrrem ? Ač Pražské povstání nebylo tím, čím chtělo být - totiž připravením cesty vítězným osvoboditelům, druhou Paříží ve střední Evropě,  na dlouhou dobu zamotalo hlavu politikům i historikům.

Pokud by chtěl někdo snižovat jeho význam poukazem na to, že vypuklo na poslední chvíli, tak je nutno doplnit, že samozřejmě nikdo tehdy nevěděl (tak, jako to dnes víme my), že válka za pár dnů skončí a jak ten konec bude vypadat.

Prostě  - Pražané udělali, co mohli, aby ukázali, že se s okupanty nesmířili a že si svobodu zaslouží. Tři tisíce z nich při tom položily své životy.  A jako jedni z mála si svobodu také sami vybojovali.

A to vůbec není málo.

----- Original Message -----
From: "Jiří Fiala" <Jiri.Fiala.K213@seznam.cz>
Sent: Tuesday, May 05, 2009 6:40 PM
Subject: Pro Poláky

> http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1463
czwartek, 27 listopada 2008
Václav Klaus: Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě zavážeme i generace budoucí

Vážený pane předsedo, vážené soudkyně a vážení soudci Ústavního soudu,

přicházím k dnešnímu jednání, protože jsem byl Ústavním soudem vyzván, abych se vyjádřil k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007, s ústavním pořádkem České republiky. Hned v úvodu bych chtěl zdůraznit, že dobře vím, že pro tento úkol jsou pro Ústavní soud relevantní především argumenty a stanoviska právní. Na ně se ve svém dnešním vystoupení zaměřím. 

Je, nicméně zřejmé, že nesmíme ztrácet ze zřetele i širší kontext. Pokud tato smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabena bude i váha naší země při rozhodování, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti  rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů unijních, které dostatečné demokratické kontrole nepodléhají. Těm bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení a to bez našeho souhlasu. 

Naše rozhodování a rozhodnutí o tak zásadních věcech, jako je Lisabonská smlouva, proto nesmí být výsledkem zahraničních tlaků či momentálních krátkodobých zájmů některých našich politiků. Nesmí také být produktem naivních iluzí o realitě mezinárodní politiky, které nás v minulosti už tolikrát zklamaly. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě totiž nebude platit pouze pro dnešek či několik málo budoucích let. Zavážeme jím i generace budoucí. Dnešní jednání Ústavního soudu proto považuji v historii této instituce za zcela klíčové. Vaše rozhodnutí bude patrně nejdůležitější, jaké učiníte.

Předpokládám, že při svém jednání budete explicitně reagovat na mé vyjádření z června letošního roku. Nebudu ho zde opakovat, ale je třeba alespoň stručně připomenout ty z mých tehdejších otázek, které i nyní, s odstupem času, považuji za nejdůležitější: 

Za prvé, zda by Česká republika – po případném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – zůstala svrchovaným, demokratickým a právním státem? 

Za druhé, zda by Česká republika byla i nadále plnoprávným členem mezinárodního společenství, způsobilým samostatně a beze zbytku dodržovat závazky, které pro něj vyplývají z mezinárodního práva? 

Za třetí, zda by Evropská unie zůstala mezinárodní organizací, nebo zda by se stala federálním státem (případně jakkoli jinak pojmenovaným subjektem majícím charakteristické znaky federálního státu), a zda naše Ústava dovoluje, aby se Česká republika stala dílčí součástí státu tohoto typu?

Vaše jasné a jednoznačné odpovědi na tyto otázky považuji za jeden z nezbytných předpokladů, aby – při hypotetické možnosti, že by v budoucnu Irové změnili své rozhodnutí – mohl i v České republice pokračovat ratifikační proces Lisabonské smlouvy. 

Vašeho dnešního jednání se ale nezúčastňuji jen proto, abych zde připomněl tyto elementární, ale zcela zásadní otázky. Je zde další nová okolnost. Je jí stanovisko vlády z 27. června tohoto roku. Vláda v něm opřela svou argumentaci o právní doktrínu tzv. materiálního jádra ústavy a na tomto základě dospěla k závěru, že Lisabonská smlouva s naší ústavou v souladu je. Podle mého názoru je tomu – právě díky této použité argumentaci – přesně naopak.

Poněkud překvapivé je už samo odvolávání se vlády na tuto  doktrínu, neboť ta není doktrínou časem vyzkoušenou a osvědčenou. Veřejnost neví, že u nás byla prvně aplikována teprve v roce 2006. Byla zformulována v Německu v souvislosti s ustanovením německého Základního zákona, které zakazuje změnu podstatných náležitostí demokratického státu. Ústavními soudy začala být oblíbená, neboť se na jejím základě stávají monopolním arbitrem rozhodování o tom, která část ústavy významná a důležitá je a která nikoli. Jsou to v každém případě  rozhodování v podstatě subjektivní, neboť obecná právní teorie postrádá jasné vymezení toho, které prvky ústavy tvoří její údajné materiální jádro. Mám o tomto přístupu zásadní pochybnosti, nicméně konstatuji, že vláda tuto doktrínu jako východisko svého postoje k Lisabonské smlouvě přijala, a proto se i já pokusím tuto  smlouvu posoudit touto optikou.

S ústavním pořádkem České republiky Lisabonská smlouva v souladu není. Je v rozporu nejen s dílčími ustanoveními ústavy
, což by eventuálně šlo změnit nějakou ústavní novelou, i když to určitě nelze řešit, jak předpokládá vláda – interpretací přijetí Lisabonské smlouvy jako nepřímé změny ústavy. Je v rozporu i se základními ústavními principy, které jsou – právě podle doktríny materiálního jádra ústavy – nedotknutelné a nezměnitelné. Článek 9 naší Ústavy, o který se použití této doktríny opírá, zní:

„(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.

(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.“

Rozhodující v kontextu našeho dnešního jednání jsou odstavce (2) a (3).

Jistě nelze popřít, že základem ústavy, a tedy i jejího hypotetického materiálního jádra, je princip svrchovanosti státu, což před dvěma lety svým nálezem konstatoval i český Ústavní soud. Učinili jste tak v kauze tzv. cukerných kvót, když jste odmítli uznat doktrínu Evropského soudního dvora o absolutní přednosti komunitárního práva a když jste konstatovali, že – cituji – „přenos pravomocí na orgány Evropské unie smí trvat jen za předpokladu, že tyto pravomoci jsou vykonávány způsobem, který je slučitelný se zachováním státní suverenity České republiky a který neohrožuje podstatu demokratického právního státu“. Konec citátu. 

To je zcela zásadní závěr, se kterým se ztotožňuji. Potvrzuje, že se Česká republika – na rozdíl od naprosté většiny států EU – nesmí stát dílčím subjektem federálního státu (či státu federálního typu). Vzdání se svrchovanosti by bylo podle nálezu Ústavního soudu č. 154/2006 Sb. neplatné, protože by to bylo v rozporu s čl. 9 Ústavy.

Není to překvapivý závěr, protože je evidentní, že na jednom území nemohou současně existovat dva suveréni. Vždy bychom stáli před otázkou, kdo z nich má přednost, kdo má pravomoc rozhodovat o tom, které kompetence mají být převedeny na orgány Evropské unie a které mají zůstat členskému státu. Jde tedy o to, komu mají náležet ony tzv. „kompetenční kompetence“. 

Toto téma není nové. Naši ústavu jsme museli změnit již před vstupem do Evropské unie, ale i tehdejší tzv. euronovela Ústavy musela respektovat článek 9 Ústavy České republiky. Proto umožnila na orgány Evropské unie přenést „pouze“ některé konkrétní pravomoci orgánů České republiky, ale nedovolila přenést naši svrchovanost. Bylo tím řečeno, že při jakémkoli přenosu pravomocí musí být přenášené pravomoci explicitně a jednoznačně vymezeny a že nesmí existovat možnost, aby orgány EU mohly vykládat rozsah přenosu pravomocí samy či aby dokonce mohly samy na sebe přenášet další pravomoci naší země, aniž s tím budeme moci souhlasit nebo nesouhlasit a aniž budeme mít možnost obrátit se – tak jako dnes – na Ústavní soud České republiky, aby to posoudil. Lisabonská smlouva omezí i pravomoci tohoto soudu. Proto
nelze ani teď předat orgánům Evropské unie onu „kompetenční“ kompetenci.

S principem svrchovanosti státu jsou v naprostém rozporu následující ustanovení Lisabonské smlouvy: 

-          koncept sdílených pravomocí podle článku 4 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie; 

-          přijímání opatření nad rámec unijních kompetencí,„je-li to nezbytné k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami“ podle článku 352 odst. 1 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie, což je tzv. zmocňovací doložka, nebo jinak doložka flexibility;

-          zjednodušený postup pro přijímání změn primárního práva podle čl. 48 Smlouvy o Evropské unii, tzv.passerellaTa umožňuje změnit zakládající smlouvy o EU a tím – bezprostředně – i náš právní řád pouze rozhodnutím Rady EU.

Mimořádně sporná je i tzv. doktrína implicitních vnějších pravomocí zformulovaná Evropským soudním dvorem v roce 2006. Ta Evropské unii umožňuje sjednávat i mezinárodní smlouvy nad rámec jejích kompetencí. Stačí k tomu, aby Unie prohlásila, že sjednání takové smlouvy je nezbytné k dosažení cílů stanovených smlouvami v rámci politik Unie. Na této pravomoci Unie je alarmující nejen její zcela vágní vymezení, ale i fakt, že je již aplikována, ačkoli teprve Lisabonskou smlouvou, článkem 216 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie, má být kodifikována a zpětně legalizována.

Lisabonská smlouva tak zahajuje proces, na jehož konci bude suverénem Evropská unie, která bude nařízeními či jinou jednostrannou formou stanovovat normy a pravidla jak jednotlivým členským státům, tak i občanům těchto států. Ústavy států již nebudou ohnisky právních řádů jednotlivých členských států. Naopak, tyto právní řády budou v takové situaci svoji existenci odvozovat od ústavy Evropské unie (ať již se bude nazývat jakkoli) a budou s ní muset být v souladu.

Obzvláště alarmující je to, že toto zásadní omezení svrchovanosti České republiky a dalších členských států Evropské unie není v textu Lisabonské smlouvy jasně a otevřeně zformulováno a že není výslovně označeno jako záměr a cíl uspořádání, které má tato smlouva přinést. Omezení svrchovanosti je nastoleno skrytě, implicitně, je zašifrováno v nepřehledných článcích a ustanoveních. Lisabonská smlouva, vstoupí-li v platnost, zmocní – aniž by to evropská veřejnost tušila – orgány Evropské unie, aby svým rozhodováním libovolně omezovaly svrchovanost členských zemí. To nelze přijmout. Prohlubování evropské integrace nesmí probíhat skrytě, za zády občanů členských zemí, ani jim nesmí být vnucováno proti jejich vůli. To by bylo v rozporu nejen s článkem 9, ale i s článkem 1 naší ústavy. Jediný závěr, který je možné udělat, je ten, že Lisabonská smlouva odporuje principu svrchovanosti českého státu. 

Dalším stejně významným prvkem tzv. materiálního jádra ústavy je jistě i princip svrchovanosti lidu. „Lid je zdrojem veškeré státní moci“, říká naše Ústava. Česká republika se tím ustavila jako demokratický stát. Je to jasně definovaný, historicky autentický lid, politicky identifikovatelný démos, kdo je českým suverénem a kdo je nositelem svrchovanosti českého státu. Od jeho moci se odvíjí celý náš ústavní, právní a politický systém. 

Proto je namístě položit si otázku, kdo je zdrojem právní a politické moci v Evropské unii? Lid to v žádném případě není, protože „evropský lid“, démos, neexistuje. Moc se v EU odvozuje od institucí vytvořených na základě mezivládních dohod či smluv. Toto pojetí moci je ovšem v zásadním rozporu s pojetím státu, jak jej definuje česká Ústava. Z toho plynou i další otázky: Byla by po přijetí Lisabonské smlouvy Evropská unie institucí stejně demokratickou, jako je dnes Česká republika? A naopak, zůstala by Česká republika stejně demokratická jako dosud? Má Evropská unie dostatečně strukturovanou dělbu moci a dostatečné kontrolní a odvolací mechanismy? Je její politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran? Je možné zvolením opozice vyměnit existující  orgány Evropské unie? Podobných zásadních otázek je mnoho.

Pokud by Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, jejím prostřednictvím by bylo možné „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by žádný národní parlament nikdy neschválil. Byla by tím prohloubena možnost obcházet národní zákonodárné sbory, což by v členských  státech, včetně České republiky, zásadně oslabilo demokracii. Lisabonská smlouva je tedy v rozporu i s ústavním principem svrchovanosti českého lidu.

Nejen to. Bude-li moc českého lidu takto zásadně omezena ve prospěch moci orgánů Evropské unie, pak tím budou ve stejném rozsahu řetězově omezeny i další základní principy naší ústavy – princip ochrany osobní svobody, princip dělby veřejné moci, princip vlády zákona a rovnosti před ním a princip právní jistoty. Česká republika by je mohla nadále zajišťovat jen v rozsahu moci, kterou jí orgány Evropské unie ponechají. 

Dalším podstatným prvkem doktríny materiálního jádra ústavy je i to, že Česká republika je – podle článku 1 své ústavy – státem nejen demokratickým, ale i státem právním. Jeho podstatou je, že jsou pravidla dána a známa předem. Lisabonská smlouva je s tímto principem v rozporu nejen pro svou nepřehlednost, ale zejména pro mnohoznačnost svých kompetenčních ustanovení. Tato ustanovení budou vykládat a provádět orgány Evropské unie, známé tendencí vykládat kompetence Unie v co nejširší možné míře.

Všemi těmito argumenty považuji za prokázané, že Lisabonská smlouva je v rozporu se všemi základními ústavními principy, které jsou považovány za tzv. materiální jádro ústavy. Že je v rozporu s mnoha konkrétními ustanoveními Ústavy je také evidentní. Vláda se však domnívá, že tento rozpor s textem ústavy není podstatný, protože Lisabonská smlouva, bude-li přijata, ústavu de facto nepřímo novelizuje, protože se automaticky stane její součástí. 

Tento přístup vlády je chybný, protože jako součásti ústavního pořádku článek 112 Ústavy taxativně vyjmenovává pouze samotnou Ústavu České republiky, Listinu základních práv a svobod a ústavní zákony. Nezmiňuje žádné mezinárodní smlouvy, dokonce nezmiňuje ani smlouvy uvedené v článku 10a Ústavy.  Mezinárodní smlouvy nezmiňuje ani již citovaný článek 9 Ústavy. Naopak, právě on výslovně uvádí, že změna či doplnění ústavy jsou možné jen formou ústavního zákona. Z toho všeho plyne, že i když podle článku 10 všechny Parlamentem schválené mezinárodní smlouvy mají přednost před zákony, nedosahují síly zákonů ústavních, čili nevytvářejí ústavu. Proto nemohou být její součástí.

Na závěr bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že účelem řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s naším ústavním pořádkem je preventivní eliminace situací, kdy by Česká republika převzala mezinárodní závazek, který by byl v rozporu s ústavním pořádkem. Proto se domnívám, že by Ústavní soud – v případě pochybností o souladu či nesouladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem – měl spíše učinit závěr o jejím rozporu s ústavou. V tomto se odkazuji na komentář Elišky Wagnerové a dalších k zákonu o Ústavním soudu vydaný nakladatelstvím ASPI v loňském roce, kde se doslova říká: „Ústavní soud by se v tomto typu řízení neměl pokoušet rozpor odstraňovat konformním výkladem ať už jedním či druhým směrem... Jakékoliv pochybnosti o nesouladu by jej spíše měly vést k závěru o obsahovém rozporu.“ Rozhodování v případě pochybností by proto vždy mělo být ve prospěch ústavního pořádku, nikoliv proti němu.

Vážený pane předsedo, vážené soudkyně a vážení soudci, věřím, že tyto mé nové argumenty posilují závěr, že je obsah Lisabonské smlouvy v rozporu s naším ústavním pořádkem a věřím, že se s nimi ztotožníte.

Jsem také velmi rád, že toto řízení probíhá veřejně. Je to příležitost, aby občané naší země mohli slyšet argumenty přímo, a ne ve zprostředkované a často zkarikované podobě.

Děkuji Vám za pozornost.  

Václav Klaus, Ústavní soud, Brno, 25. listopadu 2008

Plné znění vystoupení prezidenta republiky na jednání Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě bylo doplněno pouze zdůrazněními a mezititulky. http://www.fragmenty.cz/iy347.htm

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1844

niedziela, 23 listopada 2008
Petice: Na komunisty si zvykat nechceme! (listopadová výzva)
Od Česko , Slovensko

V listopadu 2008 uplynulo devatenáct let od pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Tento listopad se však do dějin zapíše spíše jako měsíc, kdy se komunistům povedl návrat k aktivní účasti na vládě v našich krajích, a to za veřejného souhlasu demokratů. Je hříčkou historie, že se tak děje šedesát let po té, kdy takzvaný „Vítězný únor“ zahalil naši zemi do temného pláště komunistického bezpráví. Představitel jedné z hlavních demokratických stran nám vzkázal, že si na účast komunistů na reálné politické moci zvykneme. My, níže podepsaní občané, však nahlas a veřejně prohlašujeme: „Na komunisty si zvykat nechceme!“

Nástup obou totalitních režimů – nacistického a komunistického – k moci se udál nenápadně na základě demokratických voleb. Stejně nenápadně se nám jeví i postupná legitimizace vládnutí komunistů nejprve na krajské úrovni, aby byl posléze umožněn jejich nástup i k převzetí moci celostátní.

Je pro nás nepochopitelné že, ačkoliv byl komunistický režim prohlášen za nezákonný, je držitelce těchto idejí - komunistické straně - stále umožněno ovlivňovat vývoj demokratické společnosti. Program, ideové materiály a prohlášení politických představitelů KSČM svědčí o tom, že se současní komunisté mnoho neliší od těch předlistopadových. Nejnovějším dokladem tohoto faktu je i personální obsazení krajských rad bývalými funkcionáři komunistického establishmentu.

My, níže podepsaní občané, proto vyzýváme vládu České republiky, zákonodárce a další státní orgány a představitele demokratické společnosti, aby:

a) se veřejně postavili proti návratu komunistů k reálné politické moci a veřejně se distancovali od takového počínání;

b) důsledně postihovali veřejnou propagaci komunismu a ostatních hnutí směřujících k potlačení práv a svobod jedince nebo skupiny obyvatel, především rozpuštěním všech stran, spolků a hnutí, které se k této propagaci hlásí;

c) vyslyšeli výzvu Senátu PČR k iniciování soudního zákazu KSČM;

d) zavedli povinnou výuku novodobých českých dějin do školních osnov tak, aby tato výuka nekončila rokem 1945, jak je tomu dnes ve většině případů zvykem;

e) aktivně podporovali všechny vzdělávací, kulturní a společenské projekty, které ukazují společnosti zločinnost všech totalitních režimů;

f) završili proces nápravy zločinů komunistického režimu.

V Praze 17. listopadu 2008

Petiční výbor

Jan Cieslar, Jan Jakob, Viktor Meca, Jan Sixta

http://www.viteznyunor.cz/Petice/Seznam.html?page=191

poniedziałek, 14 kwietnia 2008
Odpoved mi dává historie
Od Česko , Slove...

Vážený pán Ing. Vl. Cihlář!
 
Děkuji za odpověď. Také děkuji panovi Mirkovi Satrapovi za správu. Zveřejnením druhého článku na webové stránce pana Ing. J. Fialu je mi to jasné. Blahopřeji pánum Fialovi, Štefkovi, Tenglerovi  k dalšímu evolučnímu hrdinskému činu.
 Porovnávám situaci v boji otcu za zachranu deti na Slovensku a v Cechach.
Odhaluji, v cem to je, ze v Cechach je podstatne větší počet posledních otcu bojujích za deti než na Slovensku? Proč jsou otcové v obou regionech tak jiní?
Odpoved mi dává historie.
Puvodne jsme byli stejní, z toho samého kmene - Slovanu.
 Ale Slované v Karpatské kotline, (ale i v Pobaltí a Polabí) pred 1500 lety se dali převážne cestou matriarchatu. To je, ze deti do dospelosti nechavali ženám. Ženám nechávali převážne i sexuální volnost výberu. Geniální rod Přemyslovcu(zřejmně neslovanu) vymanil z matriarchátu Slovany na území České kotliny. Pokusy Sama, Mojmírovcu(taktéž zřejmně puvodu neslovanskeho) o zavedení patrirchátu pomohli v evoluci jenom na určité období ale nakonec se zvrhli spět na matriarchální zřízení. Myslím si, že o tom je dostatek vědeckých hystorických dukazu. Problém je tyto dukazy najít. Odpověď na to proč jsou dúkazy o degeneratívních následcích matriarchátu málo dostupné dáva feminisitká literatura obou pohlaví. Bulvární literatura většiny feministické ideológie je založená na výmyslech. Na teorii, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Proto ve svých plánech na ovládnutí světa píší: "Přepíšeme histórii lidstva, psanou heterosexuálními mužmi!"
V podvědomí Slováku je proto podstatne více zakořenená předstva o tom, že matka je všemocná Bohyne. Úloha chromozómu Y, mužského mozku v evoluci neříká na Slovensku nic podstatně větší části mužu jako v Čechách.
 Tím si vysvětluji, proč v Čechách jsou otcové kvantitou i kvalitou schopnejší evolučního odboje proti politice feminizmu.
 Upozorňuji ale na skutečnost, že poslední tři generace bylo obyvatelstvo Slovenska a Česka poznačené úplne stejnou intenzitou zahraničního feminizmu. To značne zrovnalo rozdíly. Taktéž došlo vytvorení společného národa Československého, co rovnež zmírnilo rozdíli mezi Uherským matrirachátem a Českým patriarchátem. U Panonskych Slovanu matrirchalni degeneraci brzdili v pruběhu 1500 let jiné patrirchální národy. Napríklad Kelti, Byzantinci, Avaři, Huni, Maďaři, Tataři, Turci, husiti, Nemeckí banníci a už zmínení Češi a Čechoslováci v Československej republike. O převratu patriarchátu a následne o duševním a hospodářském zázraku na Slovensku pod vlyvem Českých patriarchu mohou pochybovat snat jenom blazni, vyrobeni feminizmem v izolačkách od mužú.
 Upozorňuji taky na tu skutečnost, že jako autor hore uvedeného textu, jsem v podstate zmýšlení Čechoslovák. Ne z duše, ale z rozumu odsudzuji extremizmy, jako jsou narodovectví, šovinizmus, nacionalizmus, fašizmus, rasizmus, feminzmus, gayizmus obou pohlaví ale i extremni patriarchat. Všechny tyto proudy jsem si bez zaujetí naštudoval. Zistil jsem, že v zjednodušené podobě se příslušníci těchto " izmu " v závěrečné fázi podobají alkoholikúm. Všichni příslušníci těchto izmú se toriž vyčleňují z lidské společnosti, zavírají do svých izmú podobne jako alkoholici se svou flaškou,  nepřijímají jiné názory a jsou netolerantní, agresívní a s nízkym IQ...
Dospěl jsem k poznání, že pro evoluci je potřebná zlatá střední cesta s mírným vybočením od středu ( poruchou, omylem jk rady říkají sestry feministky ). Táto věta se zdá být velice jednoduchá. Aby to nebylo tek jednoduché, dodávám, že to vybočení muže být i větší a ruznym směrem. Podle dané situace. Například i feminzmus je prospěšný tam kde na vymlácení degenerantú nestačili metody předchazejicich izmu. Feminizmus to jediný v histórii dokázal a dokáže. To co tu píši není ale nic nového. Je to jenom souhrn toho, na co kdysi lidstvo přišlo a v současnosti úmyslne zapomnělo. Říkal to už Mojžíš, Sokrates, Kristus, Budha, Mohamed, Hus.... Búch! A vždy lidé, kteří tyto slova pochopili a realizovali, byli zachráneni, a lidé kteří tyto slova nepochopili byli vyřazeni z další evoluce lidstva.
 Prosím o intenzívní šíření textu s uvedením autora. S uvedením autora proto, abych se mohl poučit z konstruktivní kritiky i s jiných projevú ...
 Na zavěr sa Vám omlouvám za českoslovenčinu. Věrím, že všetkých lidí dobré vôle poteší. V prípade potřeby Vám rád dodám překlad :--))
 Ing. Lubomír Balvín
Predseda rady a VV
Unia mužov Slovenska - Hnutie pre rodiny 
 
----- Original Message -----
From: "Lumir Balvin" <lotbalvin@mail.t-com.sk>
To: "Ing. Jirí Fiala" <jiri.fiala.k213@seznam.cz>; ; "Lubos" <konecny@spilberk.cz>; "Kulhánek Martin" <kulhanek@ityden.cz>; "PATERA" <ftfcentrum@centrum.cz>; <pepa_nos@quick.cz>; "Petr Sycha" <petr.sycha@9mesicu.cz>; <Petr.Cibulka@PravyBlok.cz>; "Sinágl Jan" <jan.sinagl@horovice.cz>; "Stefek Jirí Ing." <stefek_j_v@post.cz>; "Svarc Jirí MUDr." <svarc@plbohnice.cz>; "SVEC Uva Jirí" <jirisvec@volny.cz>; "Tátové Detem" <tatove.detem@atlas.cz>; "Vaclav Bartos" <vzb@volny.cz>; "Vaskovic Jozef II." <VaskovicJozef@seznam.cz>; "Vladimír Cihlár" <vcihlar@vlciho.cz>; "Vladimír Novák" <unieotcu@seznam.cz>
Cc: <info@strasbourg.cz>; "mamuz" <mamuz@seznam.cz>; "MFK" <mfk@volny.cz>
Sent: Saturday, April 12, 2008 8:39 AM
Subject: Neviete co sa deje s nasimi spolubojovnikmi? Fw: dnesni demonstrace

http://cesko.blox.pl/2008/04/Jak-jiste-vite-byli-dnes-pri-planovenem-protestu.html

> Vazeni pratele,
> dostla jsem tento mail a preposilam ho. Overuji si jeho pravdivost. Pod
> jmenem M.Satrapa mne nikdo doposud nemailoval.
> Jestli je to pravdivá mail, jak muzeme pomoci ze Slovenska?
> Tento týden jsme rozbehli petici proti zbrklému termínu vymeny penez za
> euro. Pri výmene ceskoslovenskej koruny za Sk boli pripravení predevsím
> podvodníci a zlodeji. Tí se nabalili a slusní a pracovití cechoslováci to
> museli zaplatit. Dnes na výmenu Sk za EURO  v Slovenske mafianske republice
> jsou dobre pripravena jenom statomafie. Ta se pri tom nabali stovkami
> miliard a ozobraceny ceskoslovensky narod, tzv. Slovaci a ine narody za to
> budou muset zaplatit.
> To se pochopitelne nelibi statomafii a jeji zahranicnim spojencum. Nasadili
> na nas agenty. Proto ta opatrnost....
> L.Balvin
>
> ----- Original Message -----
> From: "M.Satrapa" <M.Satrapa@seznam.cz>
> To: <lotbalvin@mail.t-com.sk>
> Sent: Tuesday, April 08, 2008 10:44 PM
> Subject: dnesni demonstrace
>
>
> >
> > Dobry vecer
> > Jak jiste vite byli dnes pri planovenem protestu zadrzeni policii CR
> panove ing.
> > Fiala, Stefek a Tengler.
> > Prave jsem byl v kontaktu s panem Mgr. Kutejem ktery dnes hovoril s panem
> Fialou
> > a Stefkem po jejich zadrzeni. S panem Tenglerem bohuzel nehovoril nebot
> byl u
> > lekare.
> > Panove Stefek a Fiala byli u vyslechu a dle vyjadreni Mgr. Kuteje budou
> vsichni
> > tri travit dnesni noc v cele predbezneho zadrzeni a pokud jsem vse dobre
> > pochopil melo by zitra dojit ke zkracenemu rizeni ( jelikoz mozny ulozeny
> trest
> > nepresahuje tri roky) a tudiz zaroven i k vyneseni rozsudku a to u soudu
> pro
> > Prahu 2 - zatim nevim kde presne zda ve Francouzke ci snad je nove soud i
> na
> > Legerove.
> > Vzhledem k tomu jak rozhoduji nase soudy - muze se stat cokoliv.
> >
> > Pan ing. Fiala si pry pral aby byla informovana co nejsirsi verejnost a
> proto
> > prosim aby jste informovali dalsi osoby.
> >
> > Pokusim se zitra behem dopoledne zjisti kde presne a kdy by se pripadne
> jednani
> > melo konat a pokud se mi to podari budu vas neprodlene informovat - prosim
> proto
> > pokud budete mit zajem o cerstve informace o zaslani kontaktu.
> >
> > Omlouvam se za neuplne informace ale vice se mi prozatim zjistit
> nepodarilo
> >
> > Mirek Satrapa

http://groups.google.de/group/sowa-frankfurt/browse_thread/thread/77e7d517b0c067aa

niedziela, 06 kwietnia 2008
Na Pražském hradě začala letní sezóna
Od Česko , Slove...

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Správa Pražského hradu oznamuje, že  1. dubna 2008 začala na Pražském hradě letní sezóna. Od tohoto dne je areál Pražského hradu otevřen denně od 5.00 hodin do 24.00 hodin. Návštěvnické objekty, včetně Katedrály sv. Víta, jsou otevřeny od 9.00 do 18.00 hodin. (O nedělích bude Katedrála sv. Víta z důvodu konání církevních obřadů otevřena od 12.00 hodin.) S počátkem letní sezóny se opět otevírají zahrady. Jejich otevírací doba letos bude:  duben, říjen denně od 10.00 do 18.00 hod.,  květen, září denně od 10.00 do 19.00 hod., červen, červenec denně od 10.00 do 21.00 hod., srpen  denně od 10.00 do 20.00 hod. Výstavy na Pražském hradě jsou otevřeny denně (včetně pondělí) od 10.00 do 18.00 hodin.

http://de.groups.yahoo.com/group/kulturzentrum/message/1471

Od Česko , Slove...
----- Original Message -----
From: SOWA
Sent: Sunday, April 06, 2008 5:18 PM

Szanowna Pani Redaktor,

czy Pani moze wie,
gdzie jest ta ulica,
gdzie jest ten dom,
gdzie mieszkali rodzice RILKE
i gdzie on pewnie tez sie urodzil?
Bo my nie umielismy tego znalezc.

Pozdrawiam serdecznie
Stefan Kosiewski

Stefan Kosiewski, Prof. František Všetička
http://cesko.blox.pl/html/1310721,262146,21.html?216916


šéfredaktorka revue:
RNDr. Ivana Haslingerová, CSc.
mailto: haslingerova@fragmenty.cz
http://cesko.blox.pl/html/1310721,262146,21.html?310677
piątek, 22 lutego 2008
Chcieliście Irlandię, a macie czeski film!
 
 Ivan Mládek - "Jozin z Bazin" w Polsce (Polish Version)
02:39
Jozin z Bazin w Polsce jest to piosenka którą śpiewa Ivan Mladek ,twórca orginalnej wersij(czeskiej).Dzięki popularności "Czeskiego Józka" Ivan Mladek wykorzystał swoje 5 minut sławy by zdobyć serca swych fanów w Polsce.

English translation:

Prime Minister Tusk begins his journey, he rented quad bikes
He rides on a dirt road, for there's no motorway
Suddenly a face, terrible face, a talib for Mother Mary's sake!
No, it's just president's offended face!
Donald dreams of everything being nice
Donald dreams of dreams fulfilled
Donald dreams of Polish people
Donald dreams of them living a miracle
Let's add to Donald's dreams
Being able to walk to the moon!

Prime Minister's flying, and with him the Council, they're flying to Brussels
Watching from above stadiums they'd like to have
But in this aerial joruney they experience something lacking
For the plane they're on's been stolen by the twins!
Donald dreams of everything being nice
Donald dreams of dreams fulfilled
Donald dreams of Polish people
Donald dreams of them living a miracle
Let's add to Donald's dreams
Being able to walk to the moon!

Prime Minister's going, la la la, shares raises among everybody
He's got hidden hundred zlotys for the teachers
Lech the president asks, when he meets Donals
From where do you get the money for that? I'll win in National Lottery!
Donald dreams of everything being nice
Donald dreams of dreams fulfilled
Donald dreams of Polish people
Donald dreams of them living a miracle
To help him, dream with him
You wanted Ireland, and you get a Czech movie!

Kabaret Pod Wyrwigroszem - Jozin z Bazin (Donald Marzy)
02:33
Kabaret Pod Wyrwigroszem - Jozin z Bazin po polsku, premiera skeczu w tvn24: szkło kontaktowe (07.02.08)
Tekst:

Premiér Tusk jel na cestu, půjčil si čtyřkolky,
jede po polní cestě, neb nemá autostrády.
Najednou vidí strašný ksicht, hrůza paničko Marie.
Ne, to je jen uražená tvář prezidenta!
Donald sní, že všechno bude krásné.
Donald sní, že všechny sny splní se.
Donald sní, že všichni polští lidé...
Donald sní, že budou ve snu žíti.
K Donaldovým přáním přidejme ještě to,
že do kosmu bude se moci jít pěšky.

Letí premiér i s radou, letí do Bruselu.
Shůry koukaj na stadióny, které by mít chtěli.
Ovšem při té vzdušné cestě něco jim tam chybí,
jelikož jejich letadlo dvojčata jim čajzli.
Donald sní, že všechno bude krásné.
Donald sní, že všechny sny splní se.
Donald sní, že všichni polští lidé...
Donald sní, že budou ve snu žíti.
K Donaldovým přáním přidejme ještě to,
že do kosmu bude se moci jít pěšky.

Jde premiér, la la la, přidává všem prachy.
Má ukrytých sto zlotých i pro učitele.
Prezident Lech ptá se, když s Donaldem se setká,
kde na to prachy vezmeš? V loterii vyhraji.
Donald sní, že všechno bude krásné.
Donald sní, že všechny sny splní se.
Donald sní, že všichni polští lidé...
Donald sní, že budou ve snu žíti.
Chcete-li mu pomoc, tak sněte ihned s ním.
Irsko vy jste chtěli, máte však český film.

http://pl.youtube.com/view_play_list?p=8AD9A2F2D4501C13

czwartek, 31 maja 2007
środa, 30 maja 2007
poniedziałek, 21 maja 2007
poniedziałek, 14 maja 2007
sobota, 12 maja 2007
wtorek, 24 kwietnia 2007
JUTRO, 25.04.2007 Prof. František Všetička ma 75 lat. Drogi Franciszku, sto lat!
niedziela, 22 kwietnia 2007
25.04.2007 Prof. František Všetička ma 75 lat. Drogi Franciszku, ad multos annos
 

František Všetička

Europäisches Magazin SOWA - Frankfurt am Main - Heraugeber: Stefan Kosiewski
czwartek, 08 marca 2007
środa, 28 lutego 2007
 
1 , 2 , 3
Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski