|
NAROD MA PRAVO SE BRANIT
wtorek, 10 marca 2009
přijďte na koncert alespoň vy, mám nové písně, ty staré jsem nezapomněl a v politických a komerčních operetách nejedu
 Chápu, že když člověka nebaví v této zemi žít, že se mu nechce chodit ani na koncerty písničkářů. Všechno je falešné, kromě lži, která jediná je pravá. Z politických stran se staly loupežné smečky, které vyvádějí k volbě své křivácké kandidáty, jiní nejsou a říkají tomu svobodná volba. Z obecních úřadů se stali předražení nafoukaní vyděrači a všechno smrdí podvodem. Politiky nelze kontrolovat ani odvolat a na každém rohu celé noci svítí herny znehodnocující peníze i charaktery. Všechno to znamená podporu komunistům, kteří jsou dávným dítětem neférového kapitalismu. Ale jak proti komunistům bojovat, když necháváme všude živnou půdu, ze které vzešli? Lid se zahořkle uzavřel do svých soukromých starostí, krajem vládne deprese a tušení, že krize teprve začíná. Nemáme ponětí, jak bude zeměkoule vypadat na jejím konci. Finanční dopady jsou jen důsledky globální politické zvrácenosti. A že by se politici nebo obyvatelstvo probudilo a hledalo nápravu? Není šance. Patologický kazisvět na pražském Hradě by sice chtěl kradoucí neviditelnou ruku trhu ještě neviditelnější a Moskvu viditelnější a vidlácká vláda hledá po sklepech ten pytel cukru, kterým to Evropě slíbila přisladit, ale kromě pocitu studu a trapnosti už z toho nic nebude. A zábavní průmysl svým monopolním kýčem jen prohlubuje tupost a beznaděj a blbý lid si i to nechá líbit. Tak přijďte na koncert alespoň vy, mám nové písně, ty staré jsem nezapomněl a v politických a komerčních operetách nejedu. březen 2009 12. čtvrtek, Hutka, OSTROV U KARLOVÝCH VARŮ, půda Staré radnice, 19:00 17. úterý, Hutka, HRADEC KRÁLOVÉ, městská knihovna, Tomkova 177, 17:00 18. středa, Hutka, PRAHA 3, Carpe diem, Jičínská 4, 20:00 20. pátek, Hutka, PRAHA 1, Kavárna písničkářů Nová síň, Voršilská ulice, 19:00 21. sobota, Hutka, PIKOVICE, restaurace u Dolejších, 20:00 27. pátek, Hutka, ČERNOŠICE, Club Kino, Fügnerova 263, 20:30 ostatní koncerty na:http://www.hutka.cz/new/html/kalendar.html Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka ----- Original Message ----- From: Jaroslav Hutka Sent: Tuesday, March 10, 2009 3:23 AM Subject: Jaroslav Hutka - Koncerty - Březen
http://de.groups.yahoo.com/group/sowa/message/515 Milý pane Hutko, byljsem Vaším velkým fandou za komunismu i po pádu režimu a Vaše písničky mám rád dodnes. Na Váš koncert ale nepřijdu. Naprosto mě šokuje, do čeho jste se to vnitřně propadl. Je mi to velice líto a Vás je mi velmi líto. Miloslav Kilián ----- Original Message ----- From: Kilián Miloslav Ing. Sent: Wednesday, March 11, 2009 9:26 AM Forum angažovaných křesťanů ČR§SR se distancuje od projevu zlovůle p.Ing. Miloslava Kiliána, ve vaší zprávě, vůči p. Jaroslavu Hutkovi, kterého oceňujeme. Vážíme si jeho kultivované angažovanosti a přejemu mu hodně inspirace. Jeho etudy z Francie, které jsme měli možnost slyšet v kavárně Flora v Praze (za přítomnosti jeho psího společníka), byly mimořádným kulturním zážitkem. Ing. Mojmír Kovář, Forum angažovaných křesťanů ČR a SR (Forum of the Active Christians Czech and Slovak) ----- Original Message ----- From: Mojmir Kovar Cc: Václav Lamr Sent: Wednesday, March 11, 2009 10:03 PM +421 907 50 99 46
poniedziałek, 10 listopada 2008
Jaroslav Hutka: DRŠŤKY V MRAZÁKU
Jaroslav Hutka: DRŠŤKY V MRAZÁKU Jelikož teď si vařím už jen sám pro sebe, vyndal jsem si odpoledne na státní svátek 28. října z lednice dvě kila drštek. Koupil jsem je včera. Uvařím si vydatnou snídaňovou polévku na čtrnáct dní, ať pořád nejím ty nudlové čínské jen na zalití vařící vodou. Ale nedostal jsem se k tomu. Včera jsem zahlédl v novinách, že prezident dá možná státní vyznamenání i Jiřímu Zenáhlíkovi, popletenému starci před devadesátkou. Zarazilo mě to, zaváhal jsem, ale nakonec proč ne? Za třetí odboj si to zaslouží. Měli s bratrem vysílačku a jako voják posílal Francouzům vojenské informace. Zatkli ho na Prvního máje 1953, dostal doživotí a prožil si jedenáct let pekla… Ale byl jsem přesto neklidný. Žijem v Blbákově. Chvíli jsem vyřizoval poštu, pak dělal všelijaké věci v pracovně a stále nervózně přemýšlel, jestli někomu nezavolat, nezeptat se… Ale komu? Od nástupu tohoto prezidenta už mě na státní svátky nezvou a nemám tam na nikoho kontakt. Ale snad přece vědí, co dělají. Já jsem pro to už víc udělat nemohl. V osm hodin jsem šel do kuchyně, pustil rádio a překvapeně se podíval na dršťky, které jsem roztržitě zapomněl na kuchyňské lince. Měl bych je strčit do hrnce… Ve Vladislavském sále začínala bombastická oslava devadesátého výročí založení toho divného, proměnlivého a ne moc sympatického útvaru, kterému se říkalo Československo. Nemám rád tyhle státní operety, ale rádio jsem nevypnul. Politici odtržení od lidí si zase užívají pocitu nadřazenosti v kýčové megaoslavě konané v zabraných monumentálních palácích. Na dnešek si dokonce po letech vymysleli i vojenskou přehlídku. Kdo má armádu, ten diktuje, platilo v minulosti. Ale dnes není na přehlídky dost vojáků, tak šli hlavně hasiči. Prezident svým žoviálně přiškrceným hlasem odpoledne při přehlídce hasičů připomenul, že on je vrchním velitelem armády. Ale je skutečně velitelem toho českého oddílu v NATO? A jak by asi velel, kdyby nepřítel stál před branami? A který nepřítel? Pro něj nejspíš Evropská unie.. Operetní předehra ve Vladislavském sále skončila a Klaus začal ve svém projevu vypouštět své známé nebezpečné jedy o lásce k vlasti. Jen zapomněl vypočítat, kolik milionů lidí ve dvacátém století kvůli takovým bludům už ztratilo život. A najednou došlo na medaile a mluvčí Weigl oznámil Zenáhlíka jako prvního. Sice se o rok zmýlil v jeho zatčení, ale to bylo druhotné. Řekl: Prezident uděluje řád Bílého Lva vojenské skupiny Jiřímu Zenáhlíkovi za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost... Za druhé světové války se po útěku do Británie účastnil v řadách americké armády invaze do Normandie, bojů na západní frontě a osvobození Československa... Zenáhlík se tedy stává symbolem hrdinného bojovníka, který v zahraničí chrabře bojoval za vlast? Vlítnul jsem do pokoje, kde Kateřina a dcery sledovaly z cédéčka veselý film. "Sory!" zařval jsem, popadl dálkové ovládání a přepnul na jedničku. Akorát mu to pověsil na krk. "Co je?" ozvala se nadurděně třináctiletá Eliška. "Ty nechceš vidět, jak Klaus vyznamenává barona Prášila?" odpověděl jsem. "Jakého barona Prášila?" 'Prostě někoho, kdo umí tak pěkně prášit, že mu to všichni uvěří." "A proč nám kvůli tomu přepínáš film a nenecháš se nás dívat? Víš, jak je to teď napínavé?" "Tohle je taky napínavé. Podvodník dostal nejvyšší vojenské vyznamenání." "Jaký podvodník?" zeptala se Kateřina. "Před rokem a půl jsem ti to vyprávěl. Napsal jsem o tom fejeton Banánové rybičky. Jakýsi Jiří Zenáhlík si vysnil, že bojoval na Západě. Ve skutečnosti se skrýval u rodičů v Táboře v jižních Čechách. Objevil jsem to tehdy v archivu." "Aha, tenhle." "A jak se taková věc může stát? To přece někdo kontroluje, ne?" podotkla sedmnáctiletá Klárka. "Normálně jo, ale v tomhle lemplovském státě ne. To teď tatínka vašeho pana ředitele raní mrtvice, že dal ten nejvyšší státní vojenský řád panu Kecálkovi. On, který ví všechno tak přesně a nikdy se nezmýlí..." "Už si to můžem zase pustit?" zeptala se netrpělivě Eliška. Vrátil jsem se do kuchyně, vypnul rádio a sedl na židli. Vytáhl jsem mobil a napsal esemesku podplukovníku Stehlíkovi, historikovi z Vojenského historického ústavu, který mi před rokem a půl našel, že Zenáhlík na žádném seznamu veteránů není a nedostává ani veteránský důchod od ministerstva obrany a potvrdil mi tak to, co jsem už našel v estébáckých spisech. "Vazeny pane Stehlik, pan Zenahlik dostal od prezidenta rad za zahranicni odboj, i kdyz jsem do Senatu a KPV pred rokem napsal, ze nikde nebojoval, ach jo. Tohle je asi strasna ostuda a znehodnoceni statniho vyznamenani. Uz kvuli skutecnym hrdinum se to asi neda nechat jen tak. Zdravim - Jaroslav Hutka" Příběh plukovníka Zenáhlíka byl jeden z dílů televizního seriálu V zajetí železné opony, který jsem uváděl. Tento díl se jmenoval Příliš mnoho bolesti. Scénář napsala Šárka Horáková, která se Zenáhlíkem mluvila. Vyprávěl jí, jak utekl v roce 1943 z totálního nasazení v Německu, skrze Francii se dostal do Anglie, kde prošel vojenským výcvikem. Pak se vylodil v Normandii, bojoval s generálem Pattonem, projel k nám přes Sokolov a na závěr po vítězném návratu do vlasti vystudoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Armádu opustil, až když přišli komunisti k moci. A jelikož chtěl proti komunistům něco dělat, tak se pustil do špionáže. Přišlo zatčení, mučení, soud a 11 let vězení. Úctyhodný hrdinský příběh. Spisy sice byly objednány na poslední chvíli, ale chtěl jsem je vidět. Už jsem měl zkušenost, že všechno, co pamětníci řeknou scenáristům, je potřeba kontrolovat. Paměť je prostě živoucí úskočná mrcha a čím je člověk starší, tím víc klame. Seděl jsem nad hromadou spisů „Zenáhlík a spol.“ v tiché studovně tehdy ještě ministerstva vnitra. Vedoucím celé špionážní skupiny, ve které bylo deset lidí, byl MUDr. Josef Zenáhlík, starší bratr „našeho“ Jiřího. Nebylo snadné se v tom celém hned zorientovat. Hlavní osoby byly bratr a bratrova žena. Ti Jiřího ke špionáži přemluvili. Vysílačku si schovávali v přizpůsobeném květináči a přes hranice za nimi proběhl speciální technik, který je čtrnáct dní školil, jak s vysílačkou zacházet. Spisy byly udělány s obvyklou estébáckou precizností a s množstvím dokumentárních fotografií. Četl jsem a četl, napřed jen zase fascinován krutostí doby, ve které mi bylo už šest let. Pak jsem se věnoval výslechům Jiřího. Jiří Zenáhlík ve scénáři ještě tvrdil, že před soudem dostal drogy, aby vypovídal to, co se před tím musel naučit nazpaměť. A že byl proces vysílán rozhlasem. Rozhlas už jsou nezjistitelné věci, ale vím, že některé procesy se sedláky byly vysílány na zastrašení i vesnickými tlampači. S drogami jsem však váhal. Sice s nimi estébáci experimentovali, ale ví se, že s tím neměli dobré zkušenosti, obzvlášť v procesech… Ale proces bratří Zenáhlíků přece nebyl politický! Byli skuteční špioni a nebylo třeba je učit výpověď nazpaměť. Vypovídali jen to, co bylo prokázáno. Byli OPRAVDOVÝMI, nikoliv vykonstruovanými nepřáteli komunistického státu. Proč by tedy zrovna Jiřímu dávali drogy? Začal jsem se ošívat. Znovu jsem se začetl do scénáře. Boj na západní frontě… a v té chvíli mi došlo, že se Jiřího u žádného výslechu neptali na jeho pobyt na Západě a boj v americké armádě. Jak to? To by se jim přece hodilo! Že by to nevěděli? Blbost! Nalistoval jsem začátek spisu, kde byly životopisné údaje. 30. května 1953 dostává vyšetřovatel celého případu z oddělení StB v Českých Budějovicích zprávu: ...Od roku 1943 se skrýval u svých rodičů v Táboře U cihelny 1195 až do osvobození, aby nebyl totálně nasazen na práci do Říše. Zenáhlík opět po osvobození pracoval u téže firmy (Rosembau-Schiller) v Praze a do června 1946 byl v prezenční vojenské službě... Jiná zpráva: ...Do Tábora se vrátil k rodičům 24.9.1943 z Prahy, Žižkova 15 a dne 10. 6. 1945 do Prahy Košíře v Břízkách 348... Jelikož se u rodičů v Táboře zdržoval...v roce 1943 - 1945 necelé dva roky,..vznikl mezi sousedy dojem, že se nemůže s rodiči snést. Matka je toho času duševně chorá... U výslechu 13. července 1953 Jiří Zenáhlík vypovídá: ...1. dubna 1941 jsem nastoupil k fy. Rosenbaum a Schiller v Praze. odkud jsem byl totálně nasazen do Německa, odkud jsem téhož roku utekl a vrátil se zpět k předešlému zaměstnavateli. Od roku 1943 jsem až do osvobození nikde nepracoval a žil jsem u rodičů a příbuzných. Po osvobození jsem pracoval u firmy Rosenbaum a Schiller až do nastoupení vojenské presenční služby 1. října 1945... Nebylo mi sice vůbec příjemné zjistit, že s tím zahraničním bojem a vojenskou akademií si vymýšlí, přál jsem si také hrdinský epos, ale tohle ve mně probudilo posedlost lovce. Spisy jsem si nafotil a požádal doktora Stehlíka z Vojenského historického ústavu o ověření v archivech válečných veteránů a na ministerstvu obrany. Do několika dnů jsem měl vše doma. Na seriálu V zajetí železné opony, který běžel každý týden po tři roky, jsme spolupracovali s pěti režiséry. Ján Novák, který natočil tento díl, byl na výsost otráven mými objevy a scenáristka Šárka mě bude do smrti nenávidět. Nakonec ostravský dramaturg Josef Albrecht už natočený dokument upravil tak, abychom zůstali co nejpravdivější. Věrohodnost dalšího příběhu byla zachráněna a tím to pro mne skončilo. Dělal se další příběh. Čtyřicet příběhů za rok. Jenže asi za měsíc jsem zjistil, že Zenáhlík byl Senátem navržen na státní vyznamenání. Šokovalo mě, že Senát si to nenechává ověřit. 25. února 2007 jsem napsal Konfederaci polických vězňů, panu Pavelkovi, co jsem o Zenáhlíkovi vypátral. Sice neodpověděli, ale předpokládal jsem, že tedy svůj návrh na vyznamenání stáhnou anebo ho upraví a upřesní. 25. dubna 2007 jsem napsal pro jistotu ještě senátoru Jaromíru Štětinovi, jak se to se Zenáhlíkem má a ať si to Senát ověří, ať není ostuda. Ještě týž den odpověděl, že se na to poptá. Ale všichni se na to po česku vykašlali a udělali z prezidenta pitomce a z vyznamenání směšný plechový plíšek, který lze pověsit na krk jakémukoliv kašparovi, který si o sobě vymyslí hezký příběh… Vstal jsem rozčileně ze židle a zahlédl na kuchyňské lince ta dvě kila drštek. Vařit polívku dnes už nebudu! Vzal jsem dršťky a dal je do mrazáku, protože kdoví kdy se k nim zase dostanu. Probudil jsem labradorku Lily a vyšli jsme ven, abych si to celé srovnal v hlavě někde u kvasnicového piva Hoegaarden. 8. listopadu 2008 ----- Original Message -----
From: Jaroslav
Hutka
Sent: Monday, November 10, 2008 4:27
AM
Subject: FEJETON + kniha ŠAFRÁN + koncerty
listopad Vážení přátelé, Ale ta hlavní událost je vydání obsáhlé a
důkladné knihy KONCERTY LISTOPAD 2008 Srdečně zdravím - Jaroslav
Hutka
piątek, 03 października 2008
Vážení přátelé, zvu Vás na koncert ve středu 8. října do klubu CARPE DIEM,Jičínská 4, Praha 3. Jaroslav HUTKA
----- Original Message ----- From: Jaroslav Hutka Sent: Thursday, October 02, 2008 11:26 PM Subject: Jaroslav HUTKA - KONCERTY V ŘÍJNU Vážení přátelé, Ostatní koncerty ŘÍJEN: 3. pátek, Hutka, JABLONEC NAD NISOU, Klub Na Rampě, Jiráskova 11, 21:00 Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka www.hutka.cz
środa, 17 września 2008
Jaroslav Hutka: Ostatní KONCERTY ZÁŘÍ
Milí přátelé, Zvu Vás na své PRVNÍ poprázdninové představení v klubu CARPE DIEM Druhá událost, na kterou Vás zvu, je přímo historická. Vydavatelství Ostatní KONCERTY ZÁŘÍ: 17. středa, Hutka, PRAHA 3, Carpe diem, Jičínská 4, 20:00, tel: 272 741 421 Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka ----- Original Message -----
sobota, 21 czerwca 2008
Jaroslav Hutka: 24. června ve 20:00 hod. mám v klubu Carpe diem (Čáslavská 4, Ptaha 3, metro Flóra) POSLEDNÍ PRAŽSKÝ KONCERT
Vážení přátelé, Nebude to běžný koncert, chci se vypořádat v jednom večeru s novou tvorbou, která je rozsáhlá. Jsou to písně krajinomalebné "AKVARELY", dětské, erotické a politické. Odjíždím potom na dva měsíce psát do přírody jižní Evropy a předpokládám, že si přinesu další nový repertoár. Klub Carpe diem bych rád považoval za svou domovskou scénu, jakýsi atelier, kde člověk hledá a nachází... takže přijďte Jaroslav Hutka www.hutka.cz
From: Jaroslav
Hutka
Sent: Friday, June 20, 2008 10:15 PM
Subject: KONCERT: JAROSLAV HUTKA 24. úterý, PRAHA
3, Carpe diem, Jičínská 4, 20:00 hod, tel:272 741 421
|
Archiwum
Ostatnie notki
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
|
