NAROD MA PRAVO SE BRANIT
poniedziałek, 21 listopada 2005
Přečtěte si s námi: O pernštejnském zubrovi

Symbolem šlechtického rodu byl v dávných dobách erb.

 U většiny starých českých a moravských rodů neznáme přesné okolnosti jejich "vzniku", tedy důvod, proč a za jaké zásluhy byl onen první prapředek panovníkem obdařen erbem. Rodové heraldické pověsti české a moravské šlechty, mimořádně oblíbené v době renesance, nás často zavádějí až do dějin starověku či na vladařské dvory vzdálených koutů Evropy.

 

Pouze dvěma starým moravským panským rodům dělnický původ nejen nevadil, ale dokonce ho přiznávaly s jakousi hrdou tvrdošíjností: páni z Boskovic a páni z Pernštejna. Účelem rodové heraldické pověsti bylo připomenout současníkům udatenství dávného prapředka a vysvětlit, kde měl mocný rod svůj počátek. A tak si před návštěvou Přerova poslechněme příběh o pánech z Pernštejna, jak ho známe z nejstarší verze z roku 1539, ale který se měl udát již v roce 564 našeho letopočtu.

Podle této verze se praotec rodu jmenoval Vaněk, příjmením Vaňha, a pocházel z uhlířské osady Ujčov, ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Tehdejší bájný vládce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandenburg, dlel právě na hradě Zubštejně.

Po lesích v okolí hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví.

I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem zase utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř již nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl, a zubr se uklidnil. Nejen to, Vaněk mu pak vždy, když jej potkal, dával chleba, a tak si zvíře ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit.

Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlékl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého proutí. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Ten uhlíře pochválil a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé

..vyjdouce markrabě na příhrádek a vidouce takové zvíře, podivil se tomu škaredému a nepřístupnému zvířeti i promluvil markrabě k tomu uhlíři a řekl: ,Že jsi ty uhlíři toho zvířete nezabil, nýbrž jsi je nám svou statečností a zmužilostí a dobrým vtipem z dopuštění božího živé na hrad náš Zubrštejn přivedl, tobě tu milost činiti ráčíme,...

a markrabě Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi, daroval mu veškeré území, které dokázal za jeden den od slunka východu do slunka západu obejít. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř roku 574 stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná součást znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě symbolizovanou zubrem.

Až pojedete do Přerova na kdoví kolikáté stání nyní už veřejného procesu s kpt. BIS Vladimírem Hučínem, vzpomeňte si na tuto pověst. Nejstarší známé ztvárnění rodové pověsti pánů z Pernštejna si můžete prohlédnout na středověkém mramorovém reliéfu, zazděném v hranolové věži hradu Pernštejna. I vy, přerovští, buďte rádi, že stále ještě máte ve svém středu člověka, který svou statečností, chytrostí a rozvahou přemáhá hrubou sílu, a přijďte se podívat, co že se to za vaše (a naše) peníze za dveřmi č. 23 na 2. patře OS Přerov ve dnech 21.11 - 24.11.2005 už pátým rokem vlastně děje. A pokud si všimnete u některých účastníků procesu smutečních pásek, ty jsou na památku MUDr.Chmelaře.

(Volně upraveno podle: Petr Vorel – O pernštejnském zubrovi)

 

Pavel Zvěřina, 16. listopadu 2005

 http://sowa.blogg.de/eintrag.php?id=752
----- Original Message -----
From: "Claudie Nikolajenková" <bolintin@magick.cz>
Sent: Monday, November 21, 2005 1:06 AM
Subject: Re: [sowa] clanek Pernstejnsky zubr

Dobry  den,  posilam  po  dohode  puvabny  clanek pana Pavla Zveriny,
 aktualne  pred  zitrejsim soudem Vladimira Hucina v Prerove. Je v nem
 pozvanka.

--
S pozdravem,
 Claudie Nikolajenková
 
mailto:bolintin@magick.cz

piątek, 08 lipca 2005
7.7.2005 Krátká lekce praktické angličtiny
 

 

Krátká lekce praktické angličtiny

Při laxním přístupu českých hromadných sdělovacích prostředků ke stále ještě neveřejnému soudnímu procesu (jehož další stání proběhne 25.-28. července u okresního soudu v Přerově) proti důstojníkovi BIS Vladimíru Hučínovi, se stále větší část informací-chtivého obyvatelstva opět obrátí, tak jako za totality, k zahraničním sdělovacím prostředkům. A jistě neodejdou s prázdnou, neboť v zahraniční je právě o tento případ zvýšený zájem. Myslím, že se tedy hodí zavčas se seznámit s některými anglickými slovíčky a frázemi, které lze v reportážích z Přerova očekávat.

Ačkoli kauza Hučín probíhá již pátým rokem, je možné, že v úvodu informací o průběhu dalšího stání u soudu v Přerově, si reportéři položí otázku o čem ten proces vlastně je. V tom případě si nejspíš hned odpoví, že ten proces je o natural law, tedy o přirozeném právu. Právu, které vychází ze zásad slušného chování a soužití, jež mají být základem a podstatou všech zákonů vskutku civilizované společnosti. Společnosti, v níž jsou si obě strany před zákonem rovny.

Je také možné, že v těsné návaznosti na natural law bude zmíněna miscarriage of justice. Nebylo by divu, protože k selhání systému spravedlnosti došlo hned v počátku procesu, rozhodnutím ukrýt činnost soudu a projednávané okolnosti před zraky veřejnosti překlasifikováním na neveřejné jednání, i když všechny tzv. tajné skutečnosti o kterých se jedná, jsou volně přístupné (a hojně navštěvované) na internetu, zrovna tak jako komentáře k průběhu jednotlivých jednání. Na toto selhávaní spravedlnosti doplácí nejen pan Hučín, ale postupně i všichni jeho příznivci a přátelé, a vytvářením precedentu vlastně celá společnost.

Při komentářích o průběhu jednotlivých stání se novináři jistě pokusí o popis jednání předsedajícího soudce. Nejspíš k jeho jménu připojí příslovce unfit nehodící se (pro zastávanou funkci) nebo dokonce infamous, které už šesté vydání kapesního anglicko-českého slovníku z roku 1964 překládá jako potupný, bezectný, hanebný. Při popisu jeho počínání, kdy opakovaně upírá žalované straně možnost vyjádřit se, kdy napřed vykázal veřejnost ze soudní síně, pak proti tomu nepřipustil ani jedinou námitku obhajoby a nakonec vykázal veřejnost z celé soudní budovy, přičemž došlo k hrubému násilí, je možné očekávat slova unjust nespravedlivé, prejudiced předpojaté, unfair nepoctivé, partisan jednostranné, corrupt zkorumpované, unreasonable nepřiměřené.

Pro státní zástupkyni naproti tomu bude nejspíš stačit jediné přídavné jméno, vlastně jakoby dvě, po vzoru němčiny spojené do jednoho. Bloody-minded se někdy objevuje s pomlčkou a někdy bez ní, ale vždy označuje někoho, kdo je záměrně krutý či nepříjemný. Normálně je toto slovo, používané spíše v hovorové angličtině, velice důrazné, více než jak zní v českém překladu, takže by jistě bylo použito, i když by zdaleka nevyjádřilo situaci, kdy se státní zástupce chová jako krvežíznivá šelma, jako vlk, který se zakousnul do oběti a drží ji a nepustí.

Když už tak jde řeč o psech, je třeba zmínit se o tom, že v tomto dlouhém procesu je Vladimír Hučín bezesporu underdog. Ve zmíněném slovníku do tlusté kapsy je uváděn překlad smolař, strana poražená, podřizující se, ale dnešní význam je spíše ten, u něhož se očekává, že prohraje, kdo má jen nepatrnou šanci na vítězství. Asi tak jako měl David v boji s Goliášem.

Zahraniční reportéři jistě nepominou fakt, že Vladimír Hučín je po soudech vláčen už pátým rokem, že jeho problémy se vlastně táhnou neuvěřitelné čtvrté desetiletí, a že ty nejstarší se týkají režimu, který byl ZÁKONEM prohlášen za zločinný, a kterého jsme se oficiálně zbavili před více než patnácti lety. S největší pravděpodobností se tedy v reportážích z Přerova setkáme i s frází Justice delayed is justice denied, neboli spravedlnost odkládaná je spravedlnost upíraná.

Tato fráze, tak jako dříve zmíněná přirozená spravedlnost, je nejen součástí jazyka, ale především součástí právního vědomí anglicky mluvících zemí. V češtině jsem marně hledal nějakou obdobu této pěkné jazykové hříčky, ukazující nejen krásu stručnosti angličtiny, ale především automatické očekávání činnosti zákonů v každodenním životě. Každý jazyk je zrcadlem společnosti, která ho používá. Je možné, že právě toto právní vědomí, nebo lépe řečeno jeho nedostatek, je důvodem toho, že se soud s Vladimírem Hučínem vlastně koná.

Protože reportéři jsou přesvědčením šťouralové, pozastaví se, jak už jsem řekl, jistě nad tím, jak jenom je možné, že se tento proces táhne tak dlouho. Při bližším pohledu jim určitě neujde mechanismus záměrného protahování procesu - vždy je svoláno jednání na několik dní, během nichž je provedeno několik rozhovorů, a pak je jednání přerušeno na několik měsíců. Výsledkem je nejenom neuvěřitelně dlouhý proces, ale také snížená možnost obhajoby využít všech získaných informací efektivně, protože její fyzické možnosti zpracovávat informace a udržovat je čerstvé jsou nepochybně menší, než neomezené možnosti státního aparátu. Tuto situaci umožňuje loophole v zákonech (v přímém pojetí štěrbina ve zdi, zde použito v přeneseném významu jako právní klička umožňující únik). Že takové záměrné protahování sice není výslovně zakázáno, ale i tak je v příkrém rozporu s Listinou práv, a tedy v důsledku nezákonné, zjevně nevadí nikomu, nejméně ze všech ombudsmanovi (nezávislý úředník povolaný parlamentem či jinou ústavoprávní institucí k vyšetřování stížností občanů na porušení práva vládou nebo jejími institucemi).

Selhání poslanců a senátorů (na něž se z titulu jejich funkce nevztahuje vyloučení ze soudní síně, platící pro běžné občany), až na nepatrné vyjímky, vytrvale dávajích ruce pryč od všeho, co se týká pana Hučína, bude zřejmě s poukazem na opičí moudrost postaveno do kontrastu se řčením charity starts at home. Ne že by nás jejich jednání nějak překvapovalo, ono je totiž vždy jednodušší horovat proti bezpráví páchaném na druhé straně zeměkoule, než proti tomu, k němuž dochází doma. Ale dobročinnost má začínat doma, zvláště jste-li volenými reprezentanty lidu, a je-li například vaším úkolem rozpoznat, zda se lidská práva dodržují či porušují.

V čem vlastně spočívá domnělé provinění obžalovaného Vladimíra Hučína? V tom, že upozorňoval na nebezpečí, které žádný občan při plném vědomí nemůže přehlédnout. Nebezpečí namířené proti samé podstatě demokratického státu a vycházející ze strany bývalých i současných komunistů, levicových extrémistů navlečených do kabátů barev tak rozmanitých jak rozkvetlá jarní louka. Nebezpečí, které bylo loni oficiálně potvrzeno organizací, která Hučína žaluje. Zdá se vám snad být absurdním kocourkovem to, že proces i přesto pokračuje? Zahraniční novináři použijí pro popis takového stavu nejspíše slovo Kafkaesque, což bude zvláště přiléhavé, neboť kde jinde než v zemi Franze Kafky by mělo dojít k bezpráví hnanému šílenou mašinérií neomalené anonymní byrokracie, že ano.

Není tedy divu, že reportéři, sledující okolnosti procesů vedených proti panu Hučínovi, dospějí nakonec nejspíš k tomu, že stát, který o sobě vyhlašuje, že je demokratický, se ve skutečnosti chová jako prachobyčejný opovrženíhodný bully (násilník, surovec, ten kdo zastrašuje) rozzuřený tím, že Hučín není žádný pushover (v hovorové řeči otloukánek, který si nechá všechno líbit), ale naopak, že se i přes neuvěřitelnou převahu státu brání jako chrabrý český lev, ačkoli je z Moravy.

Už jsem se zmínil o kráse stručnosti angličtiny. To, že angličtina je skoro vždycky stručnější než čeština potvrdí snad každý textař, který se kdy pokoušel o překlad anglické písničky. Neplatí to ale vždy. Jednou z těch čestných vyjímek je act of random kindness, česky jednoduše dobrý skutek. Ten můžete udělat i vy, třeba tím, že se přijdete přesvědčit na vlastní oči, co se to vlastně v tom Přerově ZA VAŠE PENÍZE děje. Nebo že se na to zeptáte svého poslance. (Je poslancem ZA VAŠE PENÍZE.) Bylo by přece hanba spoléhat na zahraniční reportéry při získávání informací o něčem, co se děje u nás doma, nemyslíte?!

Pavel Zvěřina, 7.7.2005

Archiwum
Zakładki:
EU-Fotos
FREUNDE - PRZYJACIELE
IN POLEN - W POLSCE
KOSIEWSKI
Księga - Gästebuch
KULTUR
LITERATUR
Narodowi socjaliści - komuniści - inne
NASZE - UNSERE
POLONIA i Polacy za granicami RP
SOWA
SOWA RADIO
SOWA VIDEO
UNIA & POLSKA
YES - POLAND
Free Image Hosting at www.ImageShack.us Sowa Magazyn Europejski